Bohumil Pečinka: Vol Zemana, posílíš Babiše aneb Tragický omyl exprezidenta Klause
Exprezident Václav Klaus se v nedělní diskusi na TV Prima dotkl prezidentských voleb, když řekl: „Prezidentem by měl být někdo, kdo se nějak osvědčil, kdo byl na politické scéně... Většina kandidátů je dnes zvenku a jsou Marťani.“
Z jeho vystoupení a textů v poslední době je cítit jedno: podobně jako v roce 2013 nejspíš vyzve svůj svět, aby – minimálně ve druhém kole -volil Miloše Zemana, tohoto politicky zkušeného Nemarťana.
Zatímco v roce 2013 mohla být volba Miloše Zemana jednou z myslitelných variant, dnes jde o hluboký omyl celé klausovské pravice a to z několika důvodů.
1. Jiný kontext
Volit Miloše Zemana v roce 2013 a 2018, to jsou dvě zcela odlišné disciplíny. Pro tehdejší dobu byla typická atmosféra umírající a politicky neúspěšné středopravicové vlády, spojená s dezintegrací státních orgánů a nástupem prokurátorské moci. Volba Zemana se mohla očima části pravice jevit jako pokus o novou stabilitu a rovnováhu sil.
Dnešní kontext je dramaticky odlišný. Už několik let zažíváme nástup represivních a centralizačních opatření, která se po říjnových volbách a vítězství Andreje Babiše jen prohloubí. Zatímco dosud docházelo k postupné erozi těchto polistopadových svobod a pravidel podnikání, dá se očekávat jejich skokové zhoršení.
Prezident Zeman v tomto novém kontextu nejenže nefunguje jako vyrovnávají prvek, ale aktivně umetá cestu nástupu autoritativního státu. Jan Masaryk v létě 1947 po návštěvě Moskvy údajně prohlásil, že odjel jako ministr zahraničí a vrátil se jako Stalinův pacholek.
Nic lépe necharakterizuje postavení prezidenta Zemana vůči ofenzivnímu nástupu šéfa hnutí ANO. Stručně řečeno, Zeman začínal svůj mandát jako suverénní prezident a skončil jako Babišův pacholek, schopný přikrýt jakýkoli jeho přešlap a trestněprávní čin.
Nevíte, komu dát hlas? Zkuste volební kalkulačku >>>
Přestal tím plnit jednu z hlavních prezidentských funkcí, jakou moderování politické diskuse a vytváření rovnováhy v konfliktech mezi vládou a opozicí. Proto volit v roce 2018 Zemana, znamená posilovat Babiše. Připomíná to řidiče, který chce projet nebezpečnou zatáčku tím, že ještě dupne na plyn.
2. Obklíčený Zeman
Přestože se o tom málo veřejně mluví je zdravotní stav určující pro výkon prezidentské i jiné funkce. Mnohá selhání českých hlav státu (typicky Edvard Beneš v únoru 1948) významně souvisela s omezeností rozhodování daného zdravotním stavem.
Volit Miloš Zemana v roce 2018, znamená akceptovat jeho omezený výkon prezidentské funkce. To by byla ta lepší verze, kterou známe z roku 1934, kdy byl zvolen prezidentem TGM po mrtvici a nebyl schopen plnohodnotně úřadovat. Všichni to však brali jen jako dočasný manévr jak mezitím získat hlasy pro jeho nástupce.
Způsob, jimž Miloše Zemana v posledním roce doslova obklíčili jeho dva nejbližší spolupracovníci (Nejedlý, Mynář), naznačuje, že výkon prezidentské funkce se může dostat do rukou sice Nemarťanů, zato nikým nevolených lidí bez bezpečnostní prověrky.
Profily všech prezidentských kandidátů najdete zde >>>
Je to právě poradce Nejedlý a kancléř Mynář, kteří stále výrazněji určují prezidentskou agendu a mají jako jediní skutečné informace o prezidentově zdravotním stavu, o němž odmítají na veřejnosti mluvit. Vzhledem k několika prezidentovým zdravotním lapsům, ať už na veřejnosti nebo v soukromí, je otázkou, kdo má být za pár dní skutečně zvolen hlavou státu.
Ano, je to možné brát jako spekulaci, která vychází ze dvou premis. Relativní znalosti hradního zákulisí a současně skandálního způsobu, jimž dvojice Nejedlý-Mynář zlikvidovala prestižní lékařské koncilium a centralizovala všechny informace o situaci hlavy státu do svých rukou.
3. Mocenská rovnováha
Mohli bychom obsáhle polemizovat o „nákladech a výnosech“, vyplývajících z pětiletého prezidentování Miloše Zemana a odvozovat z toho, jak se bude chovat v dalším období. To by bylo standardní uvažování.
Zabývat se Zemanovým odkazem v tuto chvíli nemá smysl. Stojíme totiž na prahu úplně nové, neliberální epochy, kdy jsou zpochybňovány podstatné momenty polistopadového vývoje, které spolutvořil mj. i Václav Klaus. Volbou Zemana a posílením Babiše se tyto negativní trendy ještě prohloubí. Polovina národa tomu tleská, polovina se obává rizik, vyplývajících z dalšího vývoje.
Podporou Miloše Zemana se klausovci dostávají do pozic tleskačů. Slovy Milana Kundery, stanou se duchaplnými spojenci svých vlastních hrobařů.
