Bohumil Pečinka: Prezidentské taktizování aneb Poslední předvolební týden Miloše Zemana
Rok od roku, volby od voleb stále více a více platí: poslední týden rozhoduje. V tomto smyslu má Miloš Zeman v prvním kole prezidentských voleb našlápnuto k výraznému vítězství se ziskem začínajícím čtyřkou.
V posledních třech měsících neudělal vážnější chybu, nepočítáme-li prudké zhoršení zdravotního stavu v době pověřování Andreje Babiše premiérem. Při předávání jmenovacího dekretu Zeman vypadal jako po mrtvičce. Stejně jako v letech 2014 a 2016 se ovšem z této zdravotní krize záhadně vylízal.
To, co mu může zbylých osm kandidátů závidět, je především finiš. Poslední týden před volbami je už prostor jen na vysílání poselství skupinám mimo pevné voličské jádro. To se Zemanovi docela podařilo v úterý, když v projevu na Hradě vyslal signál komunistickým voličům – nevybíravě kritizoval demokratické politiky z února 1948, že zvolili špatný manévr na vytlačení bolševiků z vlády.
Nebo když mladší generaci těchto voličů adresoval sdělení, že pád želené opony není spojen se západními politiky, natož s disidenty, ale výhradně s komunistickým vládcem Gorbačovem. Potvrdil tak jejich vidění světa. Ve stejný den se Zeman sešel s Tomiem Okamurou, který posléze oznámil, že Zemana zvolí. To byl zase silný signál pravicovým populistům.
S napětím se očekávalo jeho parlamentní vystoupení, o němž se soudilo, že v něm bezvýhradně podpoří Andreje Babiše. Samotný projev bylo možné interpretovat jako plné předání moci Babišovi včetně opakovaného slibu, že ho opět pověří sestavením vlády. V jedné pasáži se navíc vzdal práva moderovat jednání o vládě, což exprezidenti Havel a Klaus běžně využívali.
Jediným překvapením bylo, když po odchodu ze sálu sdělil, že v příštím pokusu bude po Andreji Babišovi chtít 101 hlasů, jinak ho premiérem podruhé nejmenuje. Babiš byl v první chvíli očividně šokován, protože si myslel, že prostě dostane druhý bianko šek, s nímž bude moci nakládat podle své úvahy.
Tímto rozhodnutím mu Zeman přece jenom zúžil manévrovací prostor. Vyšel tak vstříc všem svým kritikům, kteří mu vyčítali, že je Babišovým vazalem. Tímto taktickým úkrokem dal Zeman najevo, že dobře chápe rozložení sil. Stručně řečeno, jeho tvrdé jádro tvoří zhruba 33 procent voličů, dalších deset je nakloněno jej volit. Ale pro vítězství bude potřebovat přes padesát procent. I proto si po letech dovolil jistý distanc od Andreje Babiše.
Velké finále Zemanova předvolebního týdne pak nebude ve čtvrtek v předvolební debatě s vyzývateli v ČT, ale v kimirsenovské diskuzi na TV Barrandov. Výtečně vymyšleno. Chce se jen dodat, že člověk, který má demokratické politiky z února 1948 za blbce, člověk, podle nějž se Alexander Dubček v roce 1968 „podělal“, tak tento patentovaný hrdina se bojí jít diskutovat se svými oponenty. Kdyby mohl sám Zeman podobné chování zpětně soudit, asi by jej označil za zbabělost.
