Neúspěšní kandidáti na ČT: Debata uměřených gentlemanů na úrovni
Včerejší povolební debata neúspěšných kandidátů na prezidenta byla zajímavá pro mne jako pro sociálního psychologa spíš jako sonda do osobností oněch kandidátů, než z politického hlediska. A přestože nemám rád Michala Horáčka, musím před ním smeknout, protože má srdce jako kníže Rohan.
Je to nepříjemné, ale charakter, pravá osobnost člověka se nejlépe pozná ne tehdy, když je nahoře, ale v momentě, když prohrál. Proto jsem byl nesmírně zvědav na dvouhodinovou debatu neúspěšných kandidátů, kterou v sobotu po sečtení hlasů vysílala ČT. Mám z ní stejně dobrý pocit jako z celých prezidentských voleb, a myslím, že letošní neúspěšní prezidentští kandidáti dobře ukazují, že i v Česku máme osobnosti na úrovni, které jsou zralé do politiky a za které se nemusíme stydět. Jakoby klání o prezidentské křeslo přilákalo jiný typ lidí, než přitahuje běžná politika - mezi kandidáty nebyl žádný pozitivně lustrovaný a ukřičený arogantní hulvát s osobností, jakou má současný premiér Andrej Babiš.
Jedna z nejtrapnějších vlastností muže je sebelítost, a už vůbec nejstrašnější, když je ta sebelítost veřejná, a pokud možno provázená slzami. Když odcházel z funkce na nám blízkém Slovensku Vladimír Mečiar, tak se litoval, až z toho v přímém přenosu plakal a zpíval lidové písně. Tak mne moc zajímalo, jestli se někdo z našich neúspěšných kandidátů složí, nebo alespoň rozpláče. Opak se ukázal být pravdou. Nějaké emoce ukázal v podstatě jen Mirek Topolánek, a to tím, že nepřišel.
Zbylých šest účastníků neprojevilo za celou diskusi ani nejmenší příznak sebelítosti. Nikdo nekřičel, nenapadal ostatní, a především: Nikdo si nestěžoval na to, že neuspěl kvůli... Kvůli novinářům, faulům konkurentů, kvůli spiknutí, kvůli reptiliánům. To je jedno - prostě nikdo z diskutujících nijak nepitval svůj neúspěch, nelitoval se za něj a nikoho zvenčí z toho neúspěchu neobviňoval. A nikdo evidentně nebyl nijak rozhozenej - nebo to mistrně skrýval. Takže jsem jen zíral, že v personální pustině naší politiky máme tolik gentlemanů.
Debata se točila kolem vnější a vnitřní politiky, každý z kandidátů měl nějaký odlišný názor, pokud ovšem nebyla řeč o prvním kole voleb. Tam se pánové kromě pánů Hanniga a Hynka shodli na tom, že jedinou etickou vadou na kráse prvního kola bylo odmítnutí účasti Zemana v debatách. Dal tím najevo jak pohrdání soupeři, tak pohrdání voliči. Kromě pana Hynka, z jehož projevu ovšem vyplývá, že by odpustil i kanibalovi jeho stravovací návyky. A kromě pana Hanniga, který by zase odpustil Zemanovi i kanibalismus. Jinak byli kandidáti ve shodě, že Zeman je mírně řečeno srab.
No a když debata skončila a já si projel novinky z Internetu, dočetl jsem se, že poražený Michal Horáček nabídl své (a za své) pronajaté a zaplacené reklamní plochy do druhého kola panu Drahošovi. A to jsem zůstal fakt čumět. Taková velkorysost je v české kotlině naprostou vzácností a je to vlastnost, která by měla požívat nejvyšší úcty. Nemám rád obor, ve kterém pan Horáček zbohatl, ale on jako člověk má můj hluboký respekt. Takto gentlemansky prohrávat totiž dovedou jen opravdoví rytíři ducha. Holt - má srdce jako kníže Rohan!
