Bohumil Pečinka: Drahoš mohl vyhrát, ale Zeman podal výkon na hranici svých možností
Krátká analýza po sečtení výsledků: první, co napadne, je, že ve druhém kole prezidentské volby byla o pět procent vyšší volební účast, takže Zeman přivedl k urnám nevoliče z prvního kola a díky tomu zvítězil. Je to složitější.
Pohledem na volební mapu se zdá, že oba dva kandidáti aktivizovali nové voliče. Zeman možná o něco málo více, ale tady odpověď na volební tajenku nehledejme, nebo jen její první písmena.
Američtí političtí marketéři říkají, že kampaň se má dělat tam, kde ten či onen volič hlasy má, a ne tam, kde nemá. Proto se například americký prezident Trump moc nehnal do levicové Kalifornie, kde nemohl moc získat. Tady je zřejmě jedna z mřížek, přes niž můžeme číst, proč volby dopadly, jak dopadly.
Rozdíl hlasů mezi Jiřím Drahošem a Milošem Zemanem opravdu nebyl velký – 150 tisíc. Kdyby chtěl Drahoš tento výsledek umazat, musel by mít nadstandardní výsledek ve „svých“ krajích.
Pachtit se po Ostravsku a oblepovat svými billboardy Jesenicko a Bruntálsko byl ze strany Drahoše nesmysl dělaný v dobré víře, že lidé ho tam neznají. No a co? Drahošovi mohl vyhrát tyto volby jen pronikavý výsledek v železném pásu České republiky, který od roku 1992 tradičně volil strany středu a hlavně pravice. Sahal od Českých Budějovic přes střední Čechy, Prahu, Liberecko a Královehradecko. Na Moravě zase od Brna přes východní část hranic až k Valašsku. Jiří Drahoš v těchto pásech voličské podpory buďto zvítězil těsně, nebo vůbec.
Drahošovi teoreticky k vítězství stačil voličský průlom v Praze a středních Čechách, plus v hlavních krajských městech, tedy v enklávách, kde „jeho“ hlasy byly. To se mu ovšem nepovedlo.
Například v Praze měl stejně jako Karel Schwarzenberg v roce 2013, který tehdy celkově prohrál o více než půl miliónu hlasů. Chabého vítězství dosáhl také ve středních Čechách, kde měl všechny předpoklady udělat silný volební výsledek a kompenzovat ztráty na severu Moravy.
Jaký typ voličů nakonec rozhodl? Drahoše zřejmě volila drtivá většina voličů ODS, TOP 09, Starostů, různá levicově liberální uskupení a část ČSSD. Jestliže podle průzkumů před prvním kolem chtělo Drahoše volit kolem dvaceti procent voličů hnutí ANO (a zbytek pak Zemana) je pravděpodobné, že po podpoře ze strany Andreje Babiše část z nich přešla k Zemanovi. Pravděpodobně šlo o lidi ze severu Čech a Moravy.
Drahoš ovšem nezískal odhadem dvacet procent voličů Horáčka a Hilšera právě ze středních Čech a velkých měst a to rozhodlo. Stejně jako nezískal většinu moravských lidoveckých voličů, kteří v prvním kole hlasovali pro Pavla Fischera. Je to svědectvím o tom, že doporučení z prvního kola se nedají mechanicky sčítat. Naopak to svědčí o tom, že v přímé volbě dají lidé raději hlas osobnosti s jinou politickou orientací, která něco ztělesňuje. A Zeman byl reprezentant určitých postojů. Drahoš byl daleko více ten, kdo chce porazit Zemana a přinést změnu. Jakoukoli.
Prezidentské volby skončily. Voličská mapa je relativně stejná, půl voličů volí tak, půl jinak, jsou tu dva relativně stejně silné světy. Rozdíl je v tom, že svět reprezentovaný jmény Zeman, Babiš, Okamura a Filip má svou jednotící ideologii a své silné vůdce. Ten druhý, městský a liberální svět je roztříštěný a obtížně hledá jednotící jazyk. I proto to měl Drahoš jako reprezentant toho „druhého“ světa těžké.
Zvítězit však mohl. Musel by však hledat „hlasy tam, kde jsou, a ne tam, kde nejsou“. Na druhou stranu: jeho protikandidát Miloš Zeman podal vzhledem ke svému věku a jiným omezením výkon na hranici svých možností.
