Rozdělovat voliče na pražskou kavárnu a venkovskou hospodu je nebezpečné, říka Petr Pithart
Těsný výsledek prezidentské volby mimo jiné znovu ukázal na rozdělení české společnosti. Podle bývalého premiéra a předsedy Senátu Petra Pitharta se potvrdila propast mezi Prahou a zbytkem republiky. „Naprosto ale odmítám dělení na pražskou kavárnu a venkovskou hospodu. To je nebezpečné, s tím si nehrajme,“ říká.
Od začátku jste patřil k odpůrcům přímé volby prezidenta. Utvrdila vás kampaň před druhou přímou volbou a průběh volby samotné v tomto přesvědčení?
Ano. Ale nepohlížím na to tak, že bych teď byl jako občan iniciativní ve snaze vrátit volbu nepřímou. To už prostě nejde. Nicméně názor jsem nezměnil. Pohnutky, kvůli nimž jsme k přímé volbě přišli, byly vlastně nahodilé. Šlo o skandální poslední volbu prezidenta parlamentem s desítkami různých šmejdilů, kteří v jednacích sálech neměli co dělat, a s naprostou bezradností těch, kteří řídili schůzi parlamentních komor. Stojí za to připomenout, že to všechno vzniklo proto, že nebyla naplněna ústava, která předpokládala existenci ústavního zákona o styku obou komor. V tom zákoně by bylo jasně řečeno, jak se řídí schůze obou komor a jak se hlasuje při volbě, jak se volí. Kdyby to bylo jasné, tak jsme hned ten první večer šli domů. Byl by zvolený buď Klaus, nebo Švejnar. A nikoho by nenapadlo zavádět přímou volbu. Vidíte, jak se vymstí, když ústava není kompletní nebo když se porušuje. Právě proto jsem jedním z těch, kteří se pokládají za úzkostlivé strážce ústavy. Zrovna stykový zákon je jako takové vedlejší kolečko v orloji. Díváte se na orloj a říkáte si, proč je tady proboha tohle, vždyť se to vůbec nehýbe, k čemu to tam je. A pak se ukáže, že když to vyndáte, nastane dramatická změna našeho ústavního a politického života.
Co pro vás výsledek druhé přímé volby znamená?
Potvrzuje se tragická rozpolcenost této země. Přitom já naprosto odmítám dělení na pražskou kavárnu a venkovskou hospodu. To je vulgární a jen to přilévá oleje do ohně. S tím si nehrajme. Co trvá, je rozdíl mezi Prahou a zbytkem republiky. Uvědomil jsem si to, když jsme vstupovali do EU. Země se rozdělila na jednotky NUTS, které přijímají dotace. A jediný region, který nemohl dostat evropské peníze, byla Praha, protože už tehdy svou životní úrovní dosahovala 127 procent evropského průměru. Ani územněsprávní uspořádání nepomohlo k překonání této propasti, takže já jsem věděl, jak to dopadne. Vždyť jsem venkovský senátor, nikdy jsem nekandidoval v Praze. Dobře vím, co si lidé myslí nikoli o Pražanech, ale o pražské politice. Neopájel jsem se nadějí, že můj kandidát by mohl volby vyhrát.
Ale 2,7 milionu hlasů pro Jiřího Drahoše, to je přece víc než Praha.
Samozřejmě. Ale velmi často se v kampani argumentovalo samozvanými elitami, pražskou kavárnou, prostě demagogicky skrze Prahu. Jistěže to není jenom Praha. Ale dobře se podívejte na volební mapu. Tam vidíte, řekl bych ty nešťastné kusy naší země, kde se děly nějaké věci. Třeba se tam odsouvalo a vyhánělo obyvatelstvo nebo se dělala dramatická industrializace. To jsou kraje, které byly příliš dotčeny moderními dějinami. Tam, kde jsou území a obyvatelstvo stabilní, to je ten pruh od severu k jihu, tam tahle demagogie nepůsobila. Platí, že se nám nedaří překonat ten centralismus a dominanci Prahy ve všech ohledech. Pražané a jejich politici by měli přemýšlet. To je varování.
Jak se dá využít potenciál 2,7 milionu lidí, kteří volili Jiřího Drahoše?
Myslím si, že někteří kandidáti z prvního kola by mohli přemýšlet o kandidatuře do Senátu. Mohli by si říct, že půl kampaně už mají za sebou, to je docela reálná úvaha. Jestli takhle bude uvažovat pan Drahoš, to nevím. Ale jistě tu je nějaký potenciál. Stranu zakládat nebude, to snad i řekl. Tak co zbývá?
