Číšník, svůdník, hrabě a blondýna. To není vtip, ale italské volby. Kdo z nich bude premiér?
Do nedělních parlamentních voleb jdou v Itálii tři podobně silné politické bloky. Není vyloučené, že žádný z nich nepřekročí přibližně 40 procent hlasů, které stačí v novém italském volebním systému na zisk většiny křesel v obou parlamentních komorách. V takovém případě se bude budoucí koalice vytvářet velmi těžko a je ve hvězdách, kdo se stane budoucím italským premiérem.
Svůdník a blondýna
Největší šance má zatím pravicová koalice Silvia Berlusconiho a jeho dvou spojenců. Její lídr se ale premiérem stát nemůže, protože si odpykává trest v podobě zákazu vykonávat veřejné funkce. Známý „svůdník“ Berlusconi proto v čele vlády nestane a může ho nahradit například blonďatá šéfka jeho menšího spojence – strany Bratři Itálie – Giorgia Meloniová.
Číšník
Premiérem by se mohl stát i aktuální lídr protestního Hnutí 5 hvězd Luigi Di Maio. Média o něm mluví jako bývalém číšníkovi, i když přesnější je, že dříve prodával občerstvení na neapolském fotbalovém stadionu. Di Maio stojí v čele strany, která získá sice asi nejvíce hlasů, ale protože kandiduje sama, patrně se nevyrovná zisku pravicového bloku kolem Silvia Berlusconiho.
Dveře do vlády mu přesto může otevřít protestní spojenectví s Ligou severu, jejíž ambiciózní lídr Matteo Salvini by rád nahradil Berlusconiho v čele italské pravice. Salvini po volbách dokonce může opustit pravicovou koalici a hledat spojence jinde. Odpor k EU a tradičním stranám by ho pak mohl spojit právě se spíše levicovým, ale také protestním Hnutím 5 hvězd. Mimochodem Di Maio by se v 31 letech stal nejmladším italským premiérem.
Rudý hrabě
Vzniknout ovšem může také velká koalice umírněné pravice a levice. V ní by zasedala Berlusconiho strana Vzhůru Itálie, ale již ne jeho další pravicoví spojenci – Liga severu a Bratři Itálie. Berlusconi by se v ní musel spojit s největší levicovou silou – nyní vládnoucí Demokratickou stranou.
Jejím lídrem je bývalý premiér Matteo Renzi, ale ten by asi musel ve velké koalici před sebe pustit někoho méně vyhraněného. Tím by se mohl stát třeba současný premiér, který Renziho nahradil v čele vlády po neúspěšném referendu o ústavních změnách. Renzi tehdy rezignoval a vybral za premiéra svého spolustraníka a ministra zahraničí hraběte Paola Gentiloniho.
Ten se těší značné popularitě a mohl by díky komplikovanému volebnímu výsledku ve funkci přežít, i když jeho levicová koalice skončí pravděpodobně ve volbách až třetí.
V italské politice před nedělními volbami zkrátka platí, že nic není nemožné – včetně brzkého opakování voleb, pokud ty aktuální skončí úplným patem.
