Nechal průchod své mstivosti. Institut Václava Klause drsně zepsul Zemana za inaugurační projev
Čtvrteční inaugurační projev prezidenta Miloše Zemana byl už kritizován ze všech stran, kritičtí k němu byli dokonce i premiér Andrej Babiš a předseda komunistů Vojtěch Filip. K řadám kritiků se teď připojil i institut prezidenta Klause.
„Miloš Zeman se naopak opět neopanoval, nechal průchod své mstivosti a posvátnost chvíle poskvrnil skrytým vyrovnáváním svých osobních účtů. Bylo nemístné, aby část svého dnešního prezidentského poselství svému národu věnoval zbytečným útokům na média,“ stojí v oficiálním stanovisku Institutu Václava Klause (IVK) na jeho webu. Text napsal Ivo Strejček, člen správní rady IVK.
Mluvčí IVK Petr Macinka Reflexu potvrdil, že Václav Klaus před publikací stanovisko četl a že na webu IVK v zásadě nevychází nic, co by nemělo od Klause posvěcení. Macinka navíc s nadsázkou dodal, že jsme si mohli všimnout, že Klaus projevu „demonstrativně netleskal“.
Bývalý prezident přitom patřil k lidem, kteří Zemana před prezidentskými volbami podpořili, a výsledek druhého kola označil za dobrý závdavek do budoucna. S poznámkou, že by Klaus v poslední době přehlížel Zemanovy přešlapy, ale Macinka nesouhlasí — Klaus prý dál Zemana kritizuje za cokoliv, s čím nesouhlasí.
Macinka dodal, že 90. léta byla o jiném sporu než dnes. Tehdy spolu nemohli Klaus a Zeman souhlasit už proto, že Klaus budoval kapitalismus, kdežto Zeman ho odmítal. Dnes se témata posunula a ekonomicky pravo-levé spory ustoupily důležitějším tématům.
Tady je text stanoviska IVK:
Nedůstojný inaugurační projev Miloše Zemana
Inaugurace hlavy České republiky je unikátní, v dějinách země vždy neopakovatelný a výjimečný okamžik.
Podílu na správě země se tímto aktem ujímá nová hlava státu — jeho nejvyšší autorita, člověk, ke kterému v okamžicích úzkosti a nebezpečí budou vzhlížet jeho občané s vírou, že on bude jejich kotvou jistoty i ochráncem jejich svobody a bezpečí. Je to výjimečná chvíle na výjimečně symbolickém místě. Sílu a mohutnost tohoto aktu podtrhuje společné zasedání obou komor českého Parlamentu, symbolu české demokratické tradice. Tomu má odpovídat obsah a forma vystoupení nové hlavy státu.
Je smutné, že si tak dnes inaugurovaný prezident České republiky Miloš Zeman na Pražském hradě nepočínal. Své vystoupení nevěnoval vážnému zamyšlení nad minulostí, přítomností a budoucností České republiky. Nevěnoval se úvahám nad rolí i osudem své země v neklidném světě kolem nás. Nevyužil unikátnost okamžiku, aby připomněl nesamozřejmost stého výročí existence svobodné Československé republiky. Té republiky, která si právo na svoji nezávislost i svobodu musela opakovaně a bolestivě vybojovávat a o jejíž samotnou existenci v blízké budoucnosti opět půjde. Dnes, zřejmě více než kdy jindy, měl budoucí prezident připomenout složitost období, kterým bude svoji zemi provázet.
Pan prezident nic takového neučinil.
Miloš Zeman se naopak opět neopanoval, nechal průchod své mstivosti a posvátnost chvíle poskvrnil skrytým vyrovnáváním svých osobních účtů. Bylo nemístné, aby část svého dnešního prezidentského poselství svému národu věnoval zbytečným útokům na média.
Své místo v jeho projevu sice nenašlo Zemanovo zamyšlení nad hodnotovou krizí západoevropské civilizace, jejíž jsme součástí, zato se do přímého přenosu dostal velkopodnikatel Zdeněk Bakala. I zde Zeman neovládl sám sebe a nepochopil, že inaugurační projev je jiný žánr než beseda s občany v Ostravě.
Byl to smutný pohled. Nemohu, ač bych si to přál, najít v projevu nové hlavy České republiky jediný silnější moment, jednu vážnější úvahu, jedno nadčasové zamyšlení, které by se pokusila vtělit do poselství svému národu.
Inaugurační projev Miloše Zemana neodpovídal síle a vážnosti okamžiku, místu, kde vystupoval, ani odpovědnosti, kterou v onen okamžik přebíral.
Byl to nedůstojný, bohužel často i ponižující pohled.
Ivo Strejček
