Komunální volby: Kdo zaplatí všechny ty sliby?
Blíží se komunální volby. Budou se konat první říjnový pátek a sobotu. Ostatně česká dvoudennost voleb je v Evropě i světě relativně vzácná, ve většině demokratických států jsou volby jednodenní. Z pohledu dopadu na život běžného občana jsou „komunálky“ možná ty nejdůležitější, kam se „hrabou“ nějaké volby do europarlamentu či Senátu. Dovolím si proto tři krátké poznámky.
Starosta vše může a vše zařídí?
Rozmohl se nám takový nešvar, na plakátech se objevují „kandidáti na primátora/starostu“ či se konají např. „diskuze s kandidáty na primátora“.
Zde je zapotřebí opravit jeden rozšířený omyl. Dobří lidé, (nejen) z právního hlediska to nejsou a ani být nemohou – „kandidáti na primátora/starostu", ale kandidáti do zastupitelstva vašeho města!
Tato nepřesnost mj. reflektuje zakořeněnost silnějšího postavení primátora/starosty v očích veřejnosti, lokálních politiků i novinářů. V českém správním právu má primátor relativně slabé postavení.
Nejvyšším orgánem obce vždy bylo a nadále jest zastupitelstvo obce! Ne starosta či primátor. Obrazně řečeno, v našem systému si starosta bez zastupitelstva (resp. v některých případech bez rady města) neumyje ani ruce.
Nota bene, když se pak po volbách nějakého primátora dotazujete na splnění určitého úkolu, tak už správně říká, na to nemám/jsem neměl příslušné kompetence.
Lidi napište nám program aneb slibem neurazíš
Dalším projevem moderní politiky je (ne)předstíraný zájem o starosti voličů. Máme zde na mysli četné ankety a výzvy, napište nám, co byste chtěli ve vašem/našem městě zlepšit.
Na jednu stranu je určitě hezké a správné, že se politik, alespoň před volbami, zajímá. Avšak neznačí to i obrovskou programovou vyprázdněnost dnešní (nejen) komunální politiky. Napište nám, co vám máme slíbit. Stranou ponechme, že mnoho lidí si přeje věci, které vůbec nespadají do kompetence městských (obecních) zastupitelstev. Lidem samozřejmě nemožno moc vyčítat, že si pletou kompetence státu, krajů, měst.
Obzvláště složité je to pak ve členěných statutárních městech, kde normálním občanům, ale i leckterým kandidátům splývají možnosti a pravomoci „velké Prahy či Brna anebo Ostravy“ a jednotlivých městských částí anebo obvodů.
Výsledkem je pak zákonitě programový guláš. Nicméně když se nedej bože někdo po čtyřech letech zeptá na jeho plnění, tak se politici zpravidla vymluví na koaličního partnera (málokde vládne jedna strana sama), popř. na stát či kraj, že s věcí nepomohli.
Popř. se nabízí výmluva na strašné zákony a neuvěřitelné papírování a byrokracii vůbec.
Kdo to vše zaplatí?
Psát, že většina komunálních politiků před volbami slibuje jak „protržená“, by bylo patrně nošením nočních ptáků do řecké metropole. Jestliže politik přislíbí nový fotbalový či hokejový stadion, měl by současně jasně říct, kde jinde ubere.
Lékař, bývalý exekutor nebo překladatelka. Tito kandidáti usilují o post brněnského primátora >>>
Znáte snad politika, který by na rovinu řekl, že postavíme novou curlingovou halu, ale snížíme dotace na provoz domovů pro seniory? Či dáme více peněz na činnost městské policie, jelikož bezpečnost je naší prioritou, ale pak omezíme chod některé z městských škol či školek?
Anebo nám, politici, zapomněli říct, že nám zvednou daně či poplatky, aby měli na své plány?
Autor je právník a publicista
