Rozmáhá se nám tu takový nešvar: Vítězná strana končí v opozici. Je to ale skutečně podraz?
Hlavní prací (staro)nově zvolených komunálních politiků v těchto dnech je upéci nové radniční či magistrátní koalice. Stále více z nich ale poznává hořkou realitu, že vítězství jejich stran ve volbách samo o sobě ještě nic nemusí znamenat a ty pak končí v opozici. Je obejití vítěze opravdu podrazem, jak se odstavení lídři partají snaží veřejnosti namluvit?
Aktuálních příkladů je hned několik a lze předpokládat, že další ještě budou přibývat. V Praze vyhrála komunální volby ODS, ale koalici chtějí upéct jiné strany či hnutí. V Brně doslova pár minut před podpisem dohody o budoucí dohodě vyšachovala ODS a spol. vítězné Babišovo ANO, které zamíří do opozice. Podobně nejistá situace je například v Hradci Králové či Jihlavě a v Plzni se po primátorském řetězu natahuje vedle vítězného ANO i ODS, byť za Babišovcema skončila druhá o pár hlasů.
Kulisy i reakce jsou stejné. Obejití vítězové mluví o lidském zklamání či podrazech. Lidsky a ve smyslu osobní prestiže to samozřejmě lze pochopit, ale tohle je politika. A to je velice špinavé řemeslo, kterého se řada lidí štítí a nechce s ní mít nic společného. Snahou každé strany ale je získat pro sebe pokud možno co největší moc a udělá pak pro to všechno. Obejití vítěze není trestný čin ani přestupek ve smyslu zákona, takže za to jeho strůjci či strůjcům nehrozí žádný trest ani sankce. Druhá věc je sice veřejné mínění, nebo mediální obraz, ale ten stejně brzy vyšumí a jde se dál. Je to sice nelichotivá vizitka, ale je to tak.
Zákon o volbách do obecních zastupitelstev rovněž nic neříká o tom, že vítězná strana automaticky bere starostu či primátora a musí nutně být součástí radniční koalice. Koalice stojí na většině hlasů a ta může klidně vzniknout spojením i malých a fakticky poražených stran. Tedy pokud disponují většinou mandátů. V tom je krutost i krása demokracie zároveň. Ale současné případy nejsou žádnou novinkou, děly se i v minulosti, byť ne tak často.
Vše je o lidech. Někde se všichni ostatní vítězovi hned uklidí z cesty, jinde ho zaříznou ještě během volebního večera. Ten by pak ale měl zpytovat své svědomí, proč se tak stalo a jestli neudělal něco blbě. Řešením není zavedení většinového systému nebo přímé volby starostů, ale spíš osobní či stranická sebereflexe.
Velká část předvolební kampaně se odehrávala na sociálních sítích a tak právě tyto sítě a on-line média plní různé komentáře, parodie a hodnocení. Mezi používanými výrazy začíná stále častěji vyčnívat termín „vytlačení“. Je to označení pro odsunutí vítěze voleb na vedlejší kolej mimo budoucí koalici. Troufl bych si tipnout, že pokud někdo navrhne toto slovo do ankety „Slovo roku 2018“, příliš vedle nestřelí a tento volební čechismus bude atakovat hodně vysokou příčku.
