Bohumil Pečinka: Jeden vítěz a mnoho poražených. Jaké jsou hlavní trendy vyplývající z výsledků senátních voleb
První trend: Voliči hlasovali pro posílení opoziční role Senátu. Dvě vládní strany (ANO, ČSSD) a jedna skorovládní (KSČM) získaly jen dva senátory z 27, což je debakl, jaký tu od roku 1996, kdy Senát vznikl, nebyl. Rozhodně v dalších dvou letech nevznikne většina nutná ke změně ústavy, od níž si řada stran slibuje zavedení referend, v čele s tím o vystoupení z Evropské unie.
Druhý trend: Pavel Bělobrádek ustupuje ze stranických pozic
Volební výsledek KDU-ČSL (tři mandáty obhajovala, získala dva) vedl předsedu Pavla Bělobrádka k prohlášení, že na jaře 2019 už nebude kandidovat na předsedu lidové strany.
Bělobrádek přitom v náchodském volebním obvodu prohrál s kandidátem ODS Martinem Červíčkem o 13 procentních bodů. Za zaznamenání stojí způsob, jímž předstoupil před televizní kamery, věcně analyzoval situaci a poblahopřál svému protikandidátovi. Ukázal se jako osobnost s přesahem. Je dobře, že člověk schopný takového nadhledu z vysoké politiky jen tak neodchází a nadále bude poslancem.
Třetí Trend: Ústup komunistům
Dvakrát během jednoho týdne oslabil komunistický předseda Vojtěch Filip – nejdříve v komunálních, dnes i senátních volbách.
Komunisté nikdy Senát „neuměli,“ ale jeho strana tentokrát nezískala žádného senátora a z horní komory úplně vypadla. Dokonce ani v komunistických baštách severozápadních Čech KSČM neuspěla, což jen naznačuje, že na levici dochází k obrovským posunům ve volebních chování.
Dříve nebo později to nejspíš vyústí k přeformátování stran na levici. Na rozdíl od předsedy lidovců byla tato dvojí Filipova porážka na okamžitou a neprodlenou demisi. V KSČM však melou stranické mlýny jiným způsobem a všichni čekají na následné zasedání svého ústředního výboru.
Čtvrtý trend: Další volební debakl sociální demokracie.
Setrvačník sociální demokracie nadále dojíždí a to bez étosu, energie a síly. To se ukázalo i v těchto volbách. Z nejsilnějšího senátního klubu (z 13 mandátů sociální demokraté obhájili jen 1) se najednou tato strana stala až čtvrtým senátním subjektem.
ČSSD tím ztratí místo předsedy horní komory parlamentu. Má však velkou šanci pojmout tento výsledek jako šanci reflektovat svůj stav, přijít s novými lidmi a omluvit se, marná sláva, svým tradičním voličům. Příklad ODS ukazuje, že to v omezené míře může zafungovat.
ČSSD má situaci o to těžší, že tento manévr musí udělat z pozice vládní strany. Na druhou stranu: předjíždět se dá i v zatáčce, jen do ní člověk nesmí vjet příliš velkou rychlostí.
Pátý trend: Počátek konce dominance Andreje Babiše
Dvojí volby po sobě (komunální, senátní) znamenaly mírně oslabení Andreje Babiše. Pravdu má prezident republiky, který říká, že kvůli výsledku těchto voleb vláda nepadá.
Stejnou pravdu ale mají ti, co tvrdí, že Babišova vláda bude primárně oslabena skrze dramatický neúspěch jednotlivých koaličních stran (ČSSD, KSČM), které tuto vládu drží u moci.
Šestý trend: Jediný vítěz je ODS
A pak je tu jediný vítěz v houštině poražených – ODS. Občanští demokraté na celostátní úrovni zvítězili po dlouhých devíti letech (naposledy volby do europarlamentu 2009).
Vzestup této strany signalizoval už výsledek komunálních voleb, kde ODS získala o 8 procent více mandátů než v roce 2014. Ano, ODS je na dráze vzestupu.
K tomu, aby byla plnohodnotnou konkurencí k Andreji Babišovi, ji však stále chybí silný alternativní příběh k Babišově vizi státu, který dává všechno všem. Dnes z ODS udělal vítěze voleb především opoziční étos.
Pokud budou schopni srozumitelně sdělit, nejen co nechtějí, ale i co chtějí, mohou být Babišovým silným konkurentem i před sněmovními volbami 2021.
