Komunisté u konce s dechem: Nejsou žádnou alternativou a už nemají co nabídnout
Člověk, který polovinu života prožil v československém totalitním režimu, může mít někdy ze současné politiky i radost. Například když vidí výsledky komunistické strany v posledních sněmovních, komunálních a senátních volbách. To, co se kdysi odehrálo ve Francii, v Rakousku, na Slovensku, v Polsku či Maďarsku, kde komunisté skončili v propadlišti dějin, se teď děje i u nás. Trvalo to sice dlouho, ale pohrobek bolševických představ o světě, je konečně u konce s dechem. Důvodů je několik.
Komunisté kvůli podpoře vlády Andreje Babiše přestali být opoziční stranou a jejich někdejší protestní hlas se změnil v prosebné kuňkání v Poslanecké sněmovně (v Senátu vůbec nejsou zastoupeni). Sociální dávky, zvyšování důchodů a platů, si vzal pod svá křídla premiér Babiš s koaličními kolegy z ČSSD. Komunisté tak v tomto případě už nemají komu co slíbit. Například důchodci v současnosti raději hodí hlas Babišovi než komunistům, protože ten jim může zajistit alespoň nějakou prebendu.
KSČM přitom trvale ztrácí hlasy v nejrůznějších volbách. Podívejme se na čísla, jsou výmluvná: V roce 2017 získali komunisté ve volbách do Poslanecké sněmovny pouze 7,76 procenta hlasů, to je nejméně od roku 1992. Ze Senátu vypadli úplně. V komunálních volbách před několika dny dostali jen 4,82 procenta hlasů a mají v celé republice 1426 zastupitelů, což je nejméně od roku 1994. Postupně ztráceli i v minulých krajských volbách a v hlasování do Evropského parlamentu. To má samozřejmě i vážné finanční dopady na fungování strany.
Česká komunistická strana je také zoufale nemoderní. V době, kdy je společnost technologicky i jinak zrychlená, připomíná spíše šneka, který se dlouho rozhoduje, co by tak dělal, ale nakonec se šourá pořád po stejné cestě. Pro většinu mladších generací připomínají naši komunisté vycpaného dinosaura v muzeu. Špatně například pracují se sociálními sítěmi, jejich témata jsou zastaralá. Společnost se radikálně v posledních dvaceti letech změnila, ale KSČM vedli a vedou lidé jako Miroslav Grebeníček a Vojtěch Filip, nebo za ně hovoří stalinisté jako Marta Semelová či Josef Skála. Všichni jsou ukotveni hluboko v minulosti, nenabízejí pro budoucnost nic zajímavého a lákavého.
S tím souvisí i vážný a trvalý problém se stále menším počtem členů KSČM. Strana prostě vymírá. Průměrný věk členů je velmi vysoký a mladých nových členů nabírá jen málo. Zásadně to ovlivňuje myšlenkový potenciál tohoto levicového uskupení, chybí především více energie a nápadů. V roce 1990 měla strana 756 120 členů, v roce 2004 už jen 94 396 lidí a ke konci loňského roku 37 402 členů. Jistě, v poměrech České republiky je to hodně, ale úbytek je trvalý a bude pořád pokračovat. Není z toho cesty ven.
Na rozdíl od mnoha jiných evropských zemí, ale trvá odchod našich komunistů do zapomnění hodně dlouho. Ve většině východních zemí Evropy se komunisté už dávno transformovali do modernějších formací, na Západě jim agendu přebrali sociální demokraté. U moci zůstala Komunistická strana Číny, ale ta zavedla kapitalističtější kapitalismus, než jaký známe v Evropě. To není žádný vzor pro naše neomarxisty.
Největším problémem pro KSČM ale je, že už nejsou takzvanou protestní stranou. To jim v minulosti přinášelo hlasy bez ohledu na to, co prosazovali. Tuto roli postupně přebírala nejrůznější regionální hnutí, pak Babišovo ANO a seskupení Tomia Okamury, v současnosti Piráti či aktivistická smečka kolem pražského starosty Jana Čižinského. Na komunisty v tomto segmentu nezbylo místo. Místo je pouze v koutku a i ten bude brzy vyluxován.
Čeští komunisté se tak konečně posouvají tam, kde už měli být dávno – mimo politiku, ve které se o něčem rozhoduje. K tomu jim „pomůže“ i jejich podpora vlády Andreje Babiše.
