Kluci z plakátu si raději ponechali „to své jisté“ aneb Jak Pospíšil a Čižinský udělali ze svých voličů užitečné idioty
O novém vedení pražské radnice je zřejmě rozhodnuto. Novým primátorem české metropole se stane Zdeněk Hřib (Piráti), čtyři křesla jeho náměstků si rovným dílem rozdělí zástupci hnutí Spojené síly pro Prahu a Praha sobě. Mezi těmito čtyřmi jmény však nebude ani Jiří Pospíšil, ani Jan Čižinský. A co více, oba dva tito volební lídři budoucích koaličních stran ani nezasednou v radě města. Že oba dva dostali nemalý mandát od lidí k vládě nad metropolí, jim je zjevně srdečně jedno. Když nedostali primátorský řetěz, tak přece nebudou někomu dělat stafáž...
Poměrně úsměvně pak zní od Pospíšila i Čižinského argumenty, že budou přece šéfy zastupitelských klubů svých uskupení a všechny body a záležitosti budou dojednávat a předjednávat. To je sice možné, ale hlasovat na radě pak bude někdo jiný. Oba pánové pak budou tak trochu schovaní za bukem tahat za provázky, ale když bude potřeba a stane se nějaký průšvih, omyjí si nad vším ruce s tím, že oni přece o ničem nerozhodovali. V Praze se začíná prosazovat nový politický styl, je potřeba do budoucna jej zanést do učebnic politologie.
Je jasné, že primátor Prahy může být jen jeden a že jeho jméno musí vzejít na základě dohody a kompromisu. Dosud však vesměs platila praxe, že lídři dalších koaličních uskupení se stali náměstky primátora anebo v krajním případě alespoň radními. Vždyť ostatně s ambicemi vést magistrát do voleb vstupovali a dodnes ještě lze v Praze na mnoha místech najít relikty volební kampaně, kde to je tučnými písmeny napsáno černé na bílém.
Letošní volby v Praze byly o tom, kdo nahradí totálně neschopnou Adrianu Krnáčovou a její ANO, které se za poslední čtyři roky příliš nepředvedlo. Nabídka byla široká a lidem byl nabízen i jiný styl. Mnoho voličů na něj vsadilo a stranám slibujícím změnu dali svůj hlas. Například samotný Jiří Pospíšil získal 77 850 hlasů, Jan Čižinský dokonce o necelé tři tisícovky více. Lépe než Pospíšil už dopadla jen jeho kolegyně Hana Marvanová, Čižinského nepředstihl nikdo.
Jak Čižinský, tak i Pospíšil měli ambici stát se primátorem. Když to nedopadlo, raději zůstali u svého jistého (mnozí zřejmě namítnou i u lépe placeného) místa na Praze 7, respektive v Evropském parlamentu. Tyto instituce tak u nich zůstávají na prvním místě, na Pražany tímto svým krokem vyplázli jazyk a udělali z nich pouze užitečné idioty.
V Praze sice letos vyhrála Občanská demokratická strana, ta však zamíří do opozice. Je to potřeba brát jako fakt. Sama nezískala většinu, koalici si dohodli jiní a ti mají většinu. Není tedy co řešit, žádný zločin to není. Ostatně sama ODS vyšachovala ze hry vítěze voleb v jiných městech, nebo si přisvojila primátorský řetěz, přestože volby nevyhrála (například v Brně, Plzni či Hradci Králové). Z obejití vítěze voleb se stává fenomén, který se bude používat stále více a častěji. Je však otázkou, zda bude i do budoucna praktikován zvyk, že když lídr jedné z koaličních stran nedostane starostovský či primátorský řetěz, tak vezme do zaječích a vytáhne z klobouku místo sebe někoho jiného. Toto je zkrátka podraz na voliče a ti by si to měli pamatovat i pro příště.
