Exkluzivní odhad: Evropské volby přinesou revoluci. Posílí euroskeptici, velká koalice poprvé přijde o většinu
Mnoho politických sil slibuje na květen příštího roku evropskou politickou revoluci. Euroskeptici chtějí natolik zabodovat v květnových volbách do Evropského parlamentu, aby mohli zásadně ovlivňovat dění v celé Evropské unii a zásadně ji změnit. Exkluzivní odhad Reflexu potvrzuje, že skutečně dojde k velkým změnám. Podle průzkumů ztratí ve volbách 2019 poprvé v dějinách většinu v Evropském parlamentu „velká koalice.“ Tu tvoří dva největší poslanecké kluby v Evropském parlamentu, které spojuje podpora posilování evropské integrace – středopraví lidovci (EPP) a levicoví socialisté (S-D).
Oba největší kluby Evropského parlamentu v roce 2019 podle našeho odhadu ve volbách oslabí, přičemž velmi citelná ztráta čeká hlavně evropské socialisty. Ve vzduchu proto visí i další možná premiéra, kdy by poprvé v dějinách evropských voleb nemuseli socialisté skončit ani na druhém místě. Na záda jim totiž začínají dýchat už nejenom evropští liberálové posílení o uskupení kolem francouzského prezidenta Emmanuela Macrona.
Právě Macron chtěl být původně hlavním hrdinou květnových evropských voleb, ale tato role připadne podle dosavadního vývoje jiným. Historicky největší podíl mezi poslanci Evropského parlamentu totiž na jaře příštího roku téměř jistě získají kritici současného stavu Evropské unie. Jejich skupina má mnoho odstínů a není úplně jednotná. Růst jejich síly však přitahuje různé konstruktéry „protestního sjednocování,“ po kterém by protestní strany daly po volbách dohromady druhý největší klub Evropského parlamentu.
Volby 2019: Brusel podle Trumpa
Rostoucí šance euroskeptiků a protestních hnutí se už pokusil využít nečekaný „host“ ze zámoří. Bývalý klíčový poradce prezidenta Trumpa a guru americké alternativní (u nás bychom asi řekli protestní) pravice Steve Bannon se totiž rozhodl dát po Americe „dohromady“ také starý kontinent a založil proto The Movement (Hnutí), aby pod jeho hlavičkou sjednotil všechny protestní politické síly, které chtějí od základu proměnit Evropskou unii.
Bannonovo Hnutí má odstartovat svou kampaň až v lednu, ale už teď se zdá, že může skončit jako mrtvě narozené dítě nebo se mu při nejlepším podaří sjednotit jen jeden menší proud v široké skupině eurokritických stran. K Banonovi se totiž nechce připojit žádný z velkých euroskeptických hráčů. V mnoha zemích totiž nacionálně orientovaným politikům vadí, že je Američan nebo že nemá s evropskou politikou dosud žádné zkušenosti.
Salvini, nebo Macron
Místo Banona se tak asi stane symbolem zásadní opozice ve volbách do Evropského parlamentu lídr italské pravicově protestní strany Liga severu Matteo Salvini, který je v současnosti italským vicepremiérem a ministrem vnitra v první evropské vládě, již vytvořily jen protestní strany.
Salvini je ochoten přijmout roli formálního lídra skupiny pravicově protestních stran Evropa národů a svobody (ENF) tzv. spitzenkandidáta a stát se formálním kandidátem na předsedu Evropské komise.
Eurovolby: Exkluzivní odhad
A jak si v takovém případě stojí jeho šance provětrat zavedené pořádky ve štrasburském parlamentu? Reflex připravil exkluzivní odhad aktuálních preferencí jednotlivých uskupení v Evropském parlamentu. Využili jsme aktuální předvolební průzkumy ve všech 27 členských státech (s výjimkou pravděpodobně odcházející Velké Británie) a přepočítali je podle volebních systémů na mandáty v Evropském parlamentu. Vznikl tím kvalifikovaný odhad toho, jak může složení Evropského parlamentu vypadat po blížících se volbách.
Pozici nejsilnějšího klubu by sice měli i po volbách udržet středopravicoví a prounijní lidovci (EPP), ale jejich zastoupení ve štrasburském shromáždění může klesnout tak, že budou držet jen zhruba čtvrtinu všech europoslaneckých křesel.
Nejvíce mandátů zřejmě ztratí evropští socialisté (S-D), jejichž členské strany chřadnou nejenom u nás, ale také v klíčových členských státech, jako je Francie nebo Německo. V počtu mandátů se jim mohou přiblížit nejenom liberálové, posílení o strany blízké silně federalistickému prezidentu Macronovi, ale také hypotetické spojení euroskeptiků. K nim patří v Evropském parlamentu i komunistická a krajně levicová skupina GUE-NGL, ale ta se jen obtížně spojí s pravicovými kritiky Unie jako je Salvini, LePenová, Wilders či Strache.
Volby do Evropského parlamentu 2019 – jak se volí do europarlamentu a kdy je termín voleb >>>
Supereuroskeptická frakce?
I bez komunistů by ale „sjednocené euroskeptické síly“ (spojení dnešních klubů lepenovského ENF a dosud farageovského EFFD) mohly dosáhnout až na 100 mandátů z celkem sedmistovek evropských poslanců. Někteří konstruktéři velké euroskeptické vlny dokonce sní o tom, že by se k nim mohli připojit i eurorealističtí Evropští konzervativci a reformisté (EKR) a takto rozšířený klub by mohl „přejet“ i socialisty a utkat se o prvenství s lidovci.
To ale není příliš reálné, protože strany sdružené v EKR na tuto spolupráci jistě nepřistoupí a euroskeptici kolem Salviniho, LePenové nebo Alternativy pro Německo budou mít sami co dělat, aby se dokázali sjednotit do jednoho parlamentního klubu. Ať už se jim to povede zcela nebo jen částečně, je už teď jasné, že jarní volby přinesou nejvíce euroskeptický Evropský parlament od vzniku Evropské unie. Čeká nás proto po všech stránkách napínavé volební klání.
