Nepravděpodobné, ale stále možné. Co pro vítězství musí udělat Maroš Šefčovič, finalista slovenských voleb?
Místopředseda Evropské komise a nezávislý kandidát podporovaný vládní stranou Smer – Maroš Šefčovič – v prvním kole prezidentské volby splnil minimální cíl. Šefčovič zachránil obraz „své“ strany Smer jako silného hráče na politické scéně a postoupil do druhého kola, i když s odřenýma ušima. Získal totiž jen 18,7 procenta hlasů, zatímco vítězka Zuzana Čaputová 40,5 procenta. Při hodnocení Maroše Šefčovičeje ovšem třeba dodat, že do prezidentských voleb nastoupil velmi pozdě a po dlouhém hledání někoho, kdo by chtěl za Ficův Smer na prezidenta kandidovat.
Šefčovič kývl na opakovanou nabídku až letos v lednu. I pro tohoto slovenského diplomata se jednalo až o druhou volbu, protože se ještě loni na podzim ucházel o to být tzv. spitzenkandidátem – lídrem pro evropské volby a kandidátem na předsedu Evropské komise – za sdružení evropských socialistických stran. V primárkách evropských socialistů ovšem nestačil na svého kolegu z Komise, nizozemského místopředsedu této instituce Franse Timmermanse, a až následně přijal prezidentskou kandidaturu.
Volby slovenského prezidenta sledujte online s Reflexem >>>
Kamarádi z Moskvy
Už před prvním kolem se snažil vystupovat jako nezávislý, i když se do něj vzhledem k „last minute“ kandidatuře kvalifikoval na základě podpisů poslanců strany Smer. Ostatně Maroš Šefčovič je v mnoha ohledech typickým představitelem své strany, přestože není jejím členem.
Politickou kariéru zahájil již před Listopadem 1989, když v létě toho roku vstoupil do Komunistické strany Československa. Ostatně také studoval na moskevské vysoké škole pro elitní komunistické diplomaty MGIMO, kde byl i spolužákem „první smerácké prezidentské volby“ Miroslava Lajčáka nebo bývalého českého komisaře Štefana Füleho.
Do diplomacie Šefčovič vstoupil až v novém režimu a vystoupal v ní do významných pozic. Dosáhl například na pozici slovenského velvyslance v Izraeli či stálého zástupce Slovenska při Evropské unii v Bruselu. Z této pozice si ho vládní strana Smer v roce 2009 vybrala jako svého kandidáta na funkci evropského komisaře. Šefčovič měl v Komisi během desetiletého působení na starosti různé rezorty, ale na rozdíl od českých komisařů to dvakrát dotáhl až na místopředsedu celé Komise a v posledním funkčním období měl dokonce ve svém portfoliu důležitou agendu Energetické unie.
V Bruselu s ním nebyly spojeny žádné kontroverze, i když o něm média občas napsala, že vlastně nikdo neví, jaké jsou přesně jeho politické názory. Před pěti lety dokonce vedl jako nestraník kandidátku Smeru do Evropského parlamentu, ale po volbách mandát poslance nepřijal a pokračoval jako komisař.
Muž z Bruselu
Šefčovič zkrátka nikdy nebyl klasickým politikem a zůstal spíše diplomatem, který umí dlouho mluvit, ale příliš toho neřekne. Nálepka úspěšného zástupce Slovenska v zahraničí mu teď v kampani určitě pomáhala. Průzkumy provedené během hlasování v prvním kole ukázaly, že hlasy dostal zejména za profesionalitu a zkušenosti potřebné pro výkon prezidentské funkce.
Na druhou stranu mu spíše přitěžuje fakt, že dlouhá léta na Slovensku nežil. Teď se to snaží v kampani dohnat a neváhá třeba předtancovávat na oslavě MDŽ nebo připomínat své biřmování, aby si přiblížil křesťanské voliče. Ještě před sečtením všech hlasů v prvním kole se Šefčovič také začal jednoznačně profilovat jako křesťan, který vždy navštěvoval mše, a záleží mu na tradičních hodnotách a rodině. Uvědomil si, že je to jedna z mála karet, která mu zbývá, aby se pokusil dohnat velký náskok Zuzany Čaputové v druhém kole.
„Muž z Bruselu“ totiž není nejvhodnějším kandidátem nejen pro typické voliče Smeru, kteří se rekrutují zejména z menších měst a obcí, a jsou spíše konzervativní a vlastenečtí. Ještě více jeho „západní“ profil nebude v druhém kole vyhovovat těm, kteří v prvním volili třetího a čtvrtého v pořadí – kontroverzního soudce Nejvyššího soudu štefana Harabina a lídra „tvrdé“ krajní pravice Mariana Kotlebu. Oba už se také nechali slyšet, že Šefčoviče nepodpoří, protože oba finalisté jsou pro ně vlastně stejní. Paradoxně jen Kotleba Šefčovičovi přiznal výhodu více zkušeností.
Šance pro druhé kolo
Šefčovič se i proto musí v závěru kampaně rozhodnout, zda ještě více přitvrdí, aby přivábil voliče hlavních kandidátů, kteří vypadli v prvním kole. Jenže ani přihlášení se ke křesťanství a národním hodnotám či tvrdší útoky na Čaputovou mu zřejmě nepomohou. K úspěchu v druhém kole by musel získat všechny hlasy Harabina a Kotlevy, ale to se mu jistě nepovede.
Vítězství v druhém kole se pro něj při ztrátě více než 20 procent na Čaputovou jeví jako velmi málo pravděpodobné. Jako kandidát Smeru může být pro část národních voličů přijatelnější, ale i loňské prezidentské volby v České republice ukázaly, že skládat v druhém kole podporu z voličů více kandidátů z kola prvního je složitější než přimět vlastní voliče, aby šli volit znovu. Jiří Drahoš by o tom mohl vyprávět.
Šefčovič by navíc potřeboval brát voliče i jinde než u národoveckých a levicových voličů, ale to by se musel více odstřihnout od Smeru a svého osbního přítele Roberta Fica. To asi nebude chtít kvůli případné budoucí nominaci do Bruselu, ale i kdyby to udělal, bude zase voličsky „krvácet“ u národovců a smeráckých voličů.
Jedinou šancí snad proto může pro Šefčoviče být fakt, že na Slovensku minule přišlo v druhém kole o několik procent voličů více než v kole prvním. I tak ale bude místopředseda Evropské komise v druhém kole bojovat spíše o čest a přijatelný výsledek.
