Karel Steigerwald: Slovenská prezidentská volba očima české politické bídy
Bývaly doby, kdy se Češi Slovákům smáli. Přesněji shovívavě se usmívali, jako to dělají hloupí starší bratři na ty mladší. Ty časy jsou pryč.
Hned minulý víkend nabídl zajímavé srovnání. U nich slibná liberální příští prezidentka, která silám podobným těm, jež u nás vládnou, utekla o desítky hlasů. U nás politická strana pracně vylučuje afektovaného sólistu. V Bratislavě úspěch liberální demokracie, v Praze obstarožní nacionalismus, který chce liberální demokracii povalit. Slovensko se pachtí za modernizací a zbavuje se, třebas obtížně, hejslováckých skoků přes vatry. Česko pochoduje zpátky do 19. století, kdy vlastenci nekupovali u žida mouku, protože podřízl naši českou holku.
Bigotní politika
V Bratislavě triumfuje Zuzana Čaputová, v Praze vyloučili mladého Klause z ODS, protože v ní uplatňoval superkonzervativní a antiliberální nacionalismus, který varuje před zlou cizinou. Naivně se o totéž pokouší Okamura, ale mladý Klaus má jistě víc inteligence a obratnosti, aby mu téma vzal a vylepšil ho. Čeká nás zbrusu starodávná radikálně konzervativní politika. Málem se chce napsat: bigotní a farářská, byť bez farářů, která bude politiku zatahovat do scholastických konfliktů, zatímco problémy občanského života zůstanou mimo. Spory o ideologii budou stále vytříbenější a ostřejší, napětí ve společnosti bude stále stoupat, ale stát sám bude i nadále špatně fungovat.
Komickým příkladem takového sporu je konflikt lyže a sněžného prkna, jak ho prezentuje prezident Klaus. Jedno náčiní je konzervativní, druhé levicové. Teď ale nevím, které je které. A občanstvo dál nebude chápat, proč je bydlení drahé, proč padají mosty, proč se nestaví byty a proč šmejdi stále ještě okrádají penzisty, to jako příklad za všechno.
Jako kometa
Slovenka zazářila jako kometa bez populismu, bez plytkých slibů voličům, bez útoků na politickou konkurenci. K úspěchu jí postačila obyčejná věcnost, s níž popisuje potřeby státu i svobody lidí, jejich právo a bezpečí. Vynechala základní ingredience, bez nichž se politika už nikde nevaří, totiž nesplnitelné sliby a špínu vrhanou na protivníky. Do politiky vrátila dávno vysmívaná slova humanismus a svoboda. Voliče cepované nepřetržitými politickými ubohostmi zaujala. Na Slovensku netriumfuje jako ve většině Evropy další populista, nýbrž žena s praktickou politikou. Možná budou mít Slováci prezidentku, jež říká: Chci dělat politiku, které já věřím, kterou považuji za správnou, a ne politiku vydestilovanou odborníky z preferencí voličů.
Suneme se k zaostalosti
Přiznání k politice osobní, k osobnímu ideálu i osobnímu ručení i proti vůli voličů, to jsme od politiků už mnoho let neslyšeli ani doma, ani jinde. V módě je už dlouho politik s názory marketingových specialistů, jenž se změnám názorů pružně přizpůsobuje, politik stroj, který „vůli voličů“ překládá do politiky. Často se zdá, že dnešního politika, fascinovaného průzkumy popularity, by nahradil počítač, jenž by to vytváření voličských přání svedl lépe. To, čemu se říká „krize demokracie“, je krize neosobnosti, která nedostatek odvahy jít proti proudu maskuje marketingovou ideologií, pro niž je prodej politiky a pracích tablet totéž.
Politické činy typu „tady máte tisíc korun a zvolte mě“ jednou unaví každého. Dávky voliči berou, to ano, ale vzlet jim chybí. Potřebujeme realistu, který krom objevů politického marketingu nabídne autentickou osobnost a proti „krizi demokracie“ postaví jako kdysi Kennedyho New Frontier. Populistů, lidumilů, bojovníků za vlast, proti korupci, za Čechy Čechům a vlak zadarmo, jak to radí politický marketing, máme dost. Snad to souvisí s tím, že se Česká republika nesune k „desítce nejlepších“, nýbrž k zaostalosti.
