Bude Netanjahu popáté premiérem? Reformátora izraelské ekonomiky ohrožují generálové a média
Přestože je Benjamin Netanjahu už dnes nejdéle vládnoucím pravicovým premiérem v dějinách Izraele a, pokud se udrží ve funkci do července, překoná i celkový rekord v délce strávené v roli izraelského předsedy vlády, zůstává jeho obraz v domácích i zahraničních médiích trochu překvapivě spíše negativní. Bibi, jak mu jeho krajané většinou přezdívají, totiž vede stranu Likud, jejíž politici a voliči se rekrutují hlavně z Židů, kteří do Izraele přišli z okolních arabských zemí, zatímco tradiční izraelská elita, která stát původně vybudovala, má spíše evropské kořeny.
Bibi je navíc hardliner ve vztahu k domácím i zahraničním Arabům, což mu zase nemůže odpustit zahraniční levice. A teď si ho navíc ještě oblíbil Donald Trump, který mu pomáhá výrazně proizraelskými kroky, například nedávným uznáním izraelské svrchovanosti nad Golanskými výšinami, jež Izrael vojensky odebral Sýrii. To vše dělá pro mnohé z Netanjahua „zlobivého muže,“ kterému ale přesto jeho voliči očividně dlouhodobě dobře rozumějí.
Netanjahuův zářivý životopis
Při tom Netanjahu má izraelsky zářivý životopis. Vystudovaný architekt a odborník na management z elitních amerických škol se v armádě vypracoval až na velitele elitní výsadkářské jednotky, v jejímž čele stál v několika bojových operacích. Jeho rodinu konkrétně zasáhla válka s terorismem, když jeho bratr padl při osvobozování izraelských rukojmí po palestinskému únosu letadla do ugandského Entebbe.
Benjamin Netanjahu se poprvé postavil do čela vlády už v roce 1996, když v tehdy platné přímé volbě premiéra překvapivě porazil levicového politického veterána Šimona Perese. Byl v tom i kus štěstí, když jako zastánce tvrdého přístupu vůči Palestincům nepřímo profitoval z nálady, kterou nabudily tehdejší teroristické útoky na izraelské civilisty.
V roli premiéra ovšem učinil některé ústupky Palestincům, objevila se obvinění z korupce a následující volby znamenaly jeho porážku. Na čas odešel do podnikání, aby po několika letech oslavil návrat do vlády jako ministr financí a zahraničí. Zejména v čele rezortu financí byl jedním z těch, kteří velmi silně postátněnou izraelskou ekonomiku radikálními reformami liberalizoval a postavil na nohy. Jeho úspěchy ho dovedly zpět do čela Likudu i premiérského křesla, v němž podruhé sedí nepřetržitě už od roku 2009. Do letoška už čtyřikrát vyhrál volby, ale namále měl už před čtyřmi lety, kdy to dlouho vypadalo, že se jeho volební mašina poprvé zadrhává.
Zmrtvýchvstání 2015
Vítězství levice v roce 2015 se tehdy zdálo neodvratné i podle posledních předvolebních průzkumů. Netanjahu však ukázal, že je mistrem volební koncovky. Politik, který nemá rád interview, jich rozdal desítky, stále dokola v nich varoval před slabou levicí, která nebude schopná čelit nepřátelům Izraele, a v samotný volební den troubil na poplach, že před volebními místnostmi stojí houfy izraelských Arabů (část Palestinců má občanství a volí v izraelských volbách) a budou hlasovat pro levici, aby oslabili obranyschopnost Izraele.
Levice se tehdy do poslední chvíle smála Bibiho panice, a ještě i nad průzkumy od volebních místností slavila vítězství. Když se ale sečetly kompletní výsledky, byl vítězem Netanjahu a jeho koalice s menšími pravicovými a náboženskými stranami.
Znovu pod tlakem
Letos se situace svým způsobem opakuje, jen hlavním Bibiho rivalem už není tradiční levicová Strana práce, ale nově vytvořená středová „strana generálů“ kolem bývalého náčelníka generálního štábu Bennyho Gance. To je ve srovnání s minulými volbami pro Netanjahua nevýhoda. Na uskupení se třemi bývalými šéfy izraelské armády se hůře aplikuje argument o „slabé levici.“
Bibiho by ale mohl poškodit i fakt, že mu reálně hrozí obvinění z korupce a zneužití úřadu. Ve dvou případech se jedná o to, že premiér měl jednat s majiteli médií o výhodách pro jejich podniky výměnou za vstřícnější přístup vůči vládě v jejich médiích. Ve třetím případě je premiér viněn z přijetí darů, od majitele firmy, která díky změnám v daňovém zákoně ušetřila na odvedených daních.
Izraelský nejvyšší státní zástupce krátce před volbami oznámil, že Netanjuhovi bude obvinění sděleno v době po volbách. Premiér z načasování odvodil tvrzení, že se jedná jen o snahu, jak ovlivnit rozhodování voličů, a obvinil opozici, že je jí jasné, že ho bez podobných her není schopná porazit, a proto vše uměle vyvolala.
Pravice vede
Aféra ale šéfa Likudu politicky určitě nepohřbila. Poslední průzkumy zveřejněné před pátečním startem období, v němž platí předvolební embargo na jejich zveřejňování, sice ukazují, že jeho strana zaostává o několik mandátů za „stranou generálů“, ale Netanjahův pravicovo-náboženský blok by měl mít i v budoucím Knesetu většinu nad hypotetickým spojením levo-středové koalice a izraelských Arabů.
Netanjahu se přesto pokusí v posledních hodinách kampaně ještě přetáhnout část voličů menších pravicových stran, aby jeho Likud skončil první a on tím získal pozici toho, kdo bude pověřen jako první sestavením vlády. To může být důležité v situaci, kdy se do parlamentu dostane až 14 stran. V izraelské politice totiž zase není tak neobvyklé kupčení při sestavování budoucí koalice.
Netanjahův tah na vítězství ale může být i dvojsečný, protože by mohl některé jeho potenciální koaliční partnery stlačit pod volební klauzuli (3,25 %) a vyřadit je z parlamentu. To je mimochodem aktuálně nejreálnější scénář, jak by mohl Netanjahu nakonec přece jenom skončit v opozici. Mistr volebních kampaní se ale přesto znovu pokusí přehrát všechny své rivaly.
