Edvard Kožušník: Po brexitu nás země eurozóny budou válcovat. EU není modla, musíme ji změnit
Edvard Kožušník (48) z ODS byl poslancem Evropského parlamentu v letech 2009-2014. Pak zůstal pracovat jako konzultant v Bruselu a podle expertů patří k velmi vlivným Čechům v sídle Evropské unie. V květnových volbách se v řadách občanských demokratů pokouší o návrat do Europarlamentu. Může se mu to z 10. místa kandidátky podařit? On si myslí, že ano. „Největším problém EU jsou její zakládající smlouvy a také to, že Junckerova komise se vymkla kontrole,“ říká v rozhovoru pro Reflex.cz.
V roce 2009 jste byl zvolen za ODS do Evropského parlamentu a před volbami jste slíbil, že na první zasedání pojedete z Prahy do Štrasburku na kole. To jste také udělal. Kdybyste byl v květnu opět zvolen, chystáte podobný kousek?
Za tu cestu na kole můžete vy, protože jste mě k tomu vyprovokoval svými otázkami v jednom našem společném rozhovoru. Byl jsem tehdy nezkušený a přistoupil jsem na to. Z pohledu politického marketingu to ale mělo velký efekt a otevřelo mi to v Evropském parlamentu hodně dveří. Letos nic takového nechystám, protože pokud budu zvolen a chci něco dohodnout pro Česko, musím být v Bruselu několik týdnů před prvním zasedáním a pohlídat si místa ve vlivných výborech.
Před deseti lety jste byl při kampani zvláštním úkazem, protože jako jeden z mála jste už tehdy naplno využil internet i u nás začínající Facebook. Dnes už to dělá každý. Co na to s odstupem říkáte?
Hodně se to posunulo, bez on-line kampaně se nemáte pouštět do žádného politického souboje. Billboardy, televize a tištěná média dnes v kampaních tolik nefungují, naopak sociální sítě, potažmo internet, nabízí přímý kontakt s voliči. Přes sociální sítě si dnes může volič doslova sáhnout na politika a může s ním komunikovat. Ani zde to ale nejde dělat tím způsobem, že si najednou koupíte inzerci na Facebooku 14 dní před volbami a uspějete. Chce to mít dlouhodobou taktiku a strategii.
K čemu vám to před deseti lety pomohlo?
Jako poměrně neznámý politik jsem získal 11 567 preferenčních hlasů vlastně z ničeho. Tehdy jsem on-line kampaň využíval především na organizaci podporovatelů, dnes je to jinak.
Ještě jedna otázka k roku 2009. Kromě jiného jste prosazoval zrušení koncesionářských poplatků pro veřejnoprávní média. To ještě pořád platí?
Ano. Je to forma nepřímé daně a podobné vytahování dalších daní z kapes občanů je dlouhodobě neúnosné a nezdůvodnitelné. Pořád na tom trvám. Veřejnoprávní média mají existovat, ale musí se vymyslet jiný způsob jejich financování. Mimochodem, tehdy byl na to připravený v Senátu zákon, ale neprošel o jediný hlas.
Co je hlavním tématem vaší kampaně teď?
Zůstal jsem i po roce 2014, kdy mi vypršel mandát v Evropském parlamentu, pracovat v Bruselu, kde dělám konzultanta. Prostředí je tam tak komplikované, že se musíte naučit politické řemeslo na tom místě, jinak moc neuspějete. Dnes vím, na které dveře zaklepat a s kým mluvit. Mým velkým tématem je, že Evropská unie nefunguje a musíme to změnit. Zakládající smlouvy jsou špatné, konkrétně Lisabonská smlouva. Musíme se vrátit do stavu před ní a prosazovat zejména to, co může fungovat, což je spolupráce v ekonomické oblasti.
To zní dobře a vznešeně, ale českému voliči dost vzdáleně. Máte něco konkrétního, co se týká České republiky?
Ano. Jsou to starosti lidí s vodou ve Frýdlantském výběžku. V blízkosti hranic se nachází polský hnědouhelný důl Turów. Ten se pořád rozšiřuje, bere to ze širších oblasti spodní vodu, což postihuje i naše občany. Věnuji se tomu už léta. Poláci tvrdí, že nedostatek spodní vody není problémem toho dolu, já i mnoho expertů si myslíme opak. Z pozice europoslance chci vytvářet tlak na naši i polskou vládu, aby to řešily, ne aby se o tom jenom mluvilo. Vím, že by to šlo.
Server Info.cz vás loni zařadil mezi 50 nejvlivnějších Čechů, kteří působí v Bruselu? Čím jste si to vysloužil?
V Bruselu se pohybuje 5 skupin lidí na evropské úrovni, kteří něco ovlivňují: Politici, úředníci, zástupci médií, představitelé evropských států a konzultanti. V této bublině se tvoří evropská politika. Pokud se v ní dokážete pohybovat a orientovat, můžete něco zásadního získat i pro svoji zemi. S partnery z Německa, Polska a Bulharska jsme dali dohromady konzultační firmu a lobbovali jsme za zájmy střední a východní Evropy.
Lobbing má ale u nás i negativní konotaci, například na rozdíl od Ameriky. Proč?
Dám příklad. Jedním z nejlepších českých lobbistů v Bruselu je šéf Českomoravské konfederace odborových svazů Josef Středula. Prosazuje zájmy pracujících. Na tom není nic negativního. U nás i na bruselské straně je ale už od 90. let určitá bariéra, kterou vytvořili někteří čeští politici, kteří viděli v EU vítaného nepřítele.
Myslíte exprezidenta Václava Klause?
Říkám někteří čeští politici. Ne vše, co přichází z Bruselu, je dobré. Například společná politika v energetice či otázkách globálního oteplování nám podřezává větev v oblasti konkurenceschopnosti. Některé věci jsou ale pro nás výhodné.
Pracujete v Bruselu už 10 let. Dá se obecně říci, zda za tu dobu v podobě zákonů, směrnic a regulací EU bylo pro nás toho více dobrého, nebo špatného?
Odpovědět jednoznačně na přesná procenta nelze. Navíc my nejsme Velká Británie, pro nás není alternativou být mimo Evropskou unii. Jsme v jiné situaci.
Znamená to, že vystoupení z EU byste nepodpořil?
Odchod z EU pro nás není alternativou, protože by se to dotklo životní úrovně každého z nás. Alternativou je hluboká vnitřní reforma Evropská unie.
Co by to konkrétně znamenalo? Mnoho politiků o tom hovoří, ale neříkají jasně, co dělat.
Předně, Evropská unie není stát, je to dohoda o spolupráci jednotlivých národních států. Spolupracujme v oblastech, ve kterých se to jednotlivým státům vyplatí. Jsou to ekonomické věci, ochrana vnější hranice před migrací, volný pohyb v rámci Schengenu, bezpečnostní otázky a další. Evropská unie hlavně není žádná modla, musí to být primárně platforma, která pomáhá státům řešit jejich problémy efektivněji než na bilaterální mezivládní úrovni.
To není odpověď na moji otázku. Jak konkrétně reformovat EU, aby nám to více vyhovovalo?
Je potřeba se vrátit k tomu, na čem po druhé světové válce společná Evropa vznikala. Tedy k míru a prosperitě. Jsem přesvědčen, že to nelze zajistit dnešními postlisabonskými rozhodovacími mechanismy. Musíme posílit roli národních států. Zahájit diskusi o tom, že legislativní iniciativu by nemusela mít jen Komise, ale třeba i Rada EU. Otočit směr rozhodování z kvalifikované většiny zpátky ve prospěch jednomyslnosti. Zavést multirychlostní Evropu. Po květnových volbách se bude tvořit nová Evropská komise. Do toho hovoří členské země a také Evropský parlament. Jak se dívám na politiky, kteří v různých zemích vládnou, tak by se ty vzpomínané zákládající smlouvy daly změnit. To je ta zásadní reforma. Záleží, jak evropské volby dopadnou.
Jak volby dopadnou?
Dosavadní největší frakce socialistů a EPP, což je politická skupina nazývaná Evropská lidová strana, budou oslabeny. Zřejmě vzniknou jiné koalice, to může vést ke změně.
Kdo nejvíce brání reformě EU?
Dnes existuje velká koalice socialistů a EPP, která dosadila na předsedu Evropské komise Jeana-Claude Junckera, kterého tam protlačila německá kancléřka Angela Merkelová. Bohužel Rada EU, což je vrcholný politický orgán evropské organizace, nechala volnou ruku této Komisi i europarlamentu. No a představitelé těchto orgánů prosazují „více Evropy“, což není v souladu s českými národními zájmy. Juncker zřídil politickou Komisi. To je velký problém. Bylo mu to dovoleno, a to by se letos nemělo opakovat.
Česko je velikostí i počtem obyvatel středně velký stát EU. Jak máme prosazovat své národní zájmy? Jde to vůbec proti Německu a Francii?
Česká politická reprezentace je v bruselských politikách často nečitelná. Souvisí to s roztříštěností naší domácí politiky a s rozkladem české zahraniční politiky. Kdo vlastně řídí naši zahraniční politiku? Prezident Zeman? Premiér Babiš? Ministerstvo zahraničí? Nevím. Přitom to ministerstvo určitě ne. Má to dopady na náš vliv v Bruselu. Nemáme jasně definované české národní zájmy.
Pokud by byly jasně definované, lze je prosadit proti Berlínu a Paříži?
Jde to. Podívejte se na Lucembursko, Estonsko, Nizozemsko. Ale musíme mít pro to vždy spojence. Osamoceni nic nezvládneme. Proč například vláda Andreje Babiše nepřišla s analýzou, co se stane po vystoupení Velké Británie? Vždyť to nás jednoznačně a negativně zasáhne.
Co se podle vás stane?
V momentě, kdy nebude Británie v EU, země, které nejsou v eurozóně, ztratí blokační minoritu. Změní se přepočet hlasů a země eura nás budou moci válcovat. Ovlivní to rozpočtovou a fiskální politiku. My k tomu ale žádnou analýzu nemáme a nemáme připravenu společnou strategii se zeměmi bez eura.
Kdo jsou naši spojenci v EU?
Musíme je hledat podle jednotlivých problémů. Nemusí to být vždy země Visegrádu, v něčem můžeme mít stejný zájem třeba s Portugalskem.
Jaký výsledek ODS očekáváte v eurovolbách?
Tyto volby jsou o malých číslech, protože nějaká vysoká účast se nedá očekávat. Mnoho voličů neví, že pro celou republiku mají strany jen jednu kandidátku, že přednostní hlasy mohou dát z každé kandidátky jen dvěma kandidátům. Minulé volby v roce 2014 vyhrálo hnutí ANO, ale dostalo v celé zemi pouhých 244 501 hlasů. To je málo, proto hovořím o volbách malých čísel. Moje predikce je, že 15 mandátů udělají ANO, Piráti a ODS.
To ale není odpověď na moji otázku ohledně výsledku ODS.
Do hlasování se ještě může stát na domácí politické scéně hodně věcí a ODS by měla mít ambici na zisk 4 až 6 mandátů.
Co se může ještě stát? Že premiér Babiš bude obžalovaný v kauze Čapí hnízdo?
To nevím. Připomenu ale eurovolby v roce 2009. ODS získala tehdy unikátních 9 mandátů z 22 možných. To se stalo poté, co Jiří Paroubek vyprovokoval v březnu hlasování o nedůvěře Topolánkově vládě, která padla. V červnu ve volbách do Evropského parlamentu pak kvůli tomu jasně vyhrála ODS, protože se voličům nelíbilo, jak vláda padla. I já vděčím Paroubkovi za to, že jsem byl zvolen do Europarlamentu.
Může výsledek ODS ovlivnit také vyloučení Václava Klause mladšího ze strany?
Už několik týdnů jezdím po celé republice a dotazy z publika na to padají. Ale výsledek ODS to podle mě neovlivní.
Vy jste celoživotní sportovec, dokonce vedete běžecké kurzy. Dá se to využít v politice?
Jsem naturelem vytrvalý sportovec a vytrvalost je pro politiku dobrá vlastnost. Jsem kvůli tomu i hodně odolný, což se v politice také vyplatí. Před lety jsem například oběhl celou Českou republiku, od vesnice k vesnici to bylo 1400 kilometrů.
Co jste u toho zjistil?
Že jsme krásná země a že žijí zde krásní lidé.
