Česká protiimigrační a protiunijní politická scéna je před eurovolbami v rozkladu. Rozvrátila se sama
Na konci dubna uspořádala SPD v Praze demonstraci svých stoupenců. Na svou akci si Tomio Okamura pozval představitele protiimigračních stran z Francie a Nizozemska, Marine Le Penovou a Geerta Wilderse. Demonstrace se zúčastnily jen stovky lidí, což ukazuje na klesající zájem obyvatel ČR o protiimigrační politiku v tomto pojetí. Otázkou je jen, proč?
V médiích je problémům islámu a masové migrace věnován stále velký prostor, a tak propad zájmu lidí o akce SPD nemusí úplně souviset s vyčpěním tohoto tématu, ale může spíš souviset s vývojem na protiimigrační a protiislámské scéně.
V roce 2016 dokázali představitelé koalice Bloku proti islámu a Úsvitu Martin Konvička, Petr Hampl a Miroslav Lidinský mobilizovat tisíce lidí a vypadalo to, že mají našlápnuto stát se hlavní vedoucí silou českého odporu proti islámu a migraci. Žehnal jim tehdy i prezident Zeman a měli spojence po celé Evropě, zatímco Tomio Okamura byl tehdy úplně na okraji celého antiislámského a antiimigračního hnutí.
Jenže pak Konvička s Hamplem svůj Blok proti islámu zničili, a ocitli se tak na okraji zájmu. Na stránkách reflex.cz to tehdy lakonicky komentoval Oliver Adámek: „Ještě před rokem touto dobou budil Úsvit ještě s Blokem proti islámu respekt. Zdálo se, že se česká protiislámská scéna alespoň částečně sjednotila, požehnání jí udělil tehdy na vrcholu popularity i Miloš Zeman.“ A Adámek si dále všiml již tehdy zajímavého trendu: „Rozklad českých antiislámských kruhů symbolicky podtrhl kontrast s posilující německou populistickou AfD.“
Hádky uvnitř
I když se v posledních parlamentních volbách Okamurově SPD podařilo dosáhnout velice dobrého výsledku a Okamura dokázal včlenit do své SPD trosky Bloku proti islámu, i jeho druhé politické dítě – SPD – se potýká se stejnými problémy a krizemi jako jeho předchozí Úsvit.
Ovšem situace se dále vyvíjí a rozpad české antiislámské a protiimigrační (či protiunijní) scény pokračuje. Ještě v dobách Bloku proti islámu se ukázalo, že osobní ega a touha po moci zúčastněných jsou nepřekonatelný problém. U Bloku proti islámu to popisoval výstižně J. X. Doležal: „Antiislamistický proud v naší společnosti zažívá hlubokou krizi. Začalo to tím, že se Konvička nepohodl s Klárou Samkovou, případně pak Samková s Konvičkou. Následně se nepohodl Konvička s předsedou Úsvitu Miroslavem Lidinským, který se na revanš nedohodl s Konvičkou, ale přidal se k němu poslanec Úsvitu Marek Černoch, jenž se s Konvičkou taky nepohodl, a na revanš se Konvička nepohodl s ním.“
Rozvrácená skupina
Dnes se opět rozpadá Okamurova SPD a na politické scéně s ní soupeří o hlasy v eurovolbách různé další iniciativy. Například odpadlíci z SPD, poslanci Volný a Bojko, odešli na kandidátku Alternativa pro Českou republiku 2017, kterou do eurovoleb vede právnička Klára Samková (původní lídr Okamurova Úsvitu do předchozích eurovoleb).
Dalšími Okamurovými konkurenty v eurovolbách jsou přirozeně DSSS, Konzervativní alternativa, hnutí BOS, První republika, Aliance národních sil, Česká suverenita, Patrioti ČR, koalice Rozumní a Národní demokracie, Národní socialisté, Strana nezávislosti České republiky. Jak je tedy vidět, konkurence je velká a jak říká jeden můj kamarád, v ČR máme pomaličku jednu stranu na každého protiislámského a protiimigračního aktivistu.
Je nepochybné, že většina obyvatel ČR vnímá masovou migraci a islamizaci Evropy jako problém, ale s tím, jak tato témata přijímají i strany hlavního proudu, zmenšuje se okruh voličů malých stran a hlavně voličů SPD. Osobně si myslím, že mezi malými stranami představuje pro Okamuru největšího konkurenta Klára Samková, která kolem své kandidátky Alternativa pro Českou republiku 2017 shromáždila spíše intelektuální část odpůrců islámu, masové migrace a EU. Druhým konkurentem Okamury je Jiří Černohorský, vedoucí kandidátky Aliance národních sil, který je oblíben u prokremelsky smýšlejících a je rasově „čistou“ českou tváří odporu k masové migraci, kdy jej podporují hlavně čeští nacionalisté.
Ať již volby do Europarlamentu dopadnou jakkoliv, je víc než zřejmé, že česká antiislámská, protiimigrační a protiunijní scéna je tak rozpadlá a jednotlivé frakce vedou dostatečně silní egoisté, že nepředstavuje žádnou vážnější hrozbu pro stoupence EU a zastánce imigrace.
