Nejít k eurovolbám není žádná ostuda. Proč má někdo vlastně hlasovat o něčem, čemu nerozumí?
Blíží se volby do Evropského parlamentu. Média a sociální sítě jsou tudíž čím dál tím zaplněnější samozvanými moralizujícími mudrci, kteří apelují na to, aby lidé hlavně přišli k těmto volbám, prý jde o hodně. Ostatně jako před každými jinými volbami, ještě jsem nezažil, že by nějaký politik či jiný významnější, veřejně činný člověk řekl: Na tyhle volby se vykašlete, o nic v nich v zásadě nejde, zůstaňte doma. Zkusím vám uvést několik důvodů, proč blížící se volby opravdu zásadní nejsou.
Za prvé: Spousta kandidujících subjektů a politiků slibuje něco, co Evropský parlament (EP) vůbec nedělá a ani dělat nemůže, tudíž jde o nesmyslné sliby. Koneckonců pokud ani sami politici nevědí, co dělá EP, proč by to vlastně měl vědět volič. On to ostatně většinou skutečně neví. I když ne vždy si to férově přizná.
Za druhé: Je evidentní, že mnohým menším stranám a miniaturním hnutím vůbec nejde o to, že by někam byli zvoleni a tam něco prosadili, ale jde jim pouze a jen o peníze ve formě volebních příspěvků. Opět se roztáčí volební loterie o to, kdo dostane jedno procento hlasů, a tím pádem i nějaká ta eura. Proč by se na tomto „výdělečném cirkuse“ měl volič vlastně podílet?
Za třetí: Kandiduje čtyřicet volebních stran a hnutí. Vlastně již jen 39, jeden subjekt odstoupil, ale to je vlastně fuk. Kdo ze smrtelníků, kteří tráví průměrně 9 hodin v práci, pak se stará o dům, zahradu, rodinu, tchyni, auto, zubní hygienu, mistrovství světa v hokeji, rybičky a psa, má energii a čas ještě načíst 39 volebních programů? Stranou ponechme, že některé ministrany si daly program do názvu a jiné nemají dohledatelný program vlastně žádný.
Volby druhé kategorie
Za čtvrté: Většina kandidátů slibuje, že bude bojovat za ČR a bude hlasovat výhradně podle potřeb a přání Čechů – případně strana Moravané podle zájmu Moravanů. Europoslanec má ovšem z právního hlediska zastupovat zájmy všeho eurolidu a postupovat v zájmu celé EU, obdobně jako poslanci národních parlamentů, nezastupují jen ty, kteří je zvolili, ale všechny občany svého státu.
Za páté: Ačkoli se nám politici poslední týdny snaží do hlavy dostat, jak eurovolby nejsou žádné volby druhé kategorie, tak jimi prostě jsou. Vím, teď jsem napsal určité chucpe a budu asi vyloučen z demokratické rodiny, nicméně volby do národních parlamentů jsou z povahy věcí důležitější. Mimochodem o tom svědčí i výše finančních prostředků, které jednotlivé strany na ty které volby vynakládají. A kdyby byl EP tak důležitý, proč do něj nekandidují pan Babiš, pan Fiala, pan Kalousek, pan Filip či pan Okamura? Inu, dle skutků poznáš je.
Za šesté: Kdyby ještě žil komik Miloslav Šimek, tak by možná glosoval – paní Bubílková nezná kompetence EP ani špatně. Nalijme si čistého belgického piva: Skutečným pravomocím EP rozumí z laiků málokdo. Jaký má tedy význam, aby miliony lidí hlasovaly o něčem, čemu absolutně nerozumí, či tomu rozumí velice ale opravdu velice špatně? Čemu se tím reálně pomůže?
Fakt, že se někdo svobodně rozhodne nejít koncem května k volbám do EP, z něj automaticky nedělá horšího člověka. Je to jeho právo a neměl by za to být pranýřován. Jinak řečeno nejít k eurovolbám není neetické jednání, byť se nám i dvacetiletí youtubeři a politologové snaží nakukat opak.
Já ostatně – na rozdíl například od prezidenta Miloše Zemana – jsem i proti tomu, aby se z volebního práva, stala volební povinnost.
Autor je právník.
