Španělské volby: Po patu přichází radikálně levicová vláda, přítel Íránu a Chavese bude vicepremiérem
Španělsko bude mít po nedělních volbách minimálně na čas radikálně levicového vicepremiéra, který byl v minulosti na výplatní listině íránských ajatolláhů a obdivuje latinskoamerické autoritativní socialisty, jako byl bývalý venezuelský prezident Hugo Chaves, nebo jeho je nyní sesazený bolivijský Evo Morales. Podle dnešní dohody se socialisty by se vicepremiérem měl stát lídr hnutí Podemos i volební koalice Unidos Podemos – Pablo Iglesias. Jeho formace dnes uzavřela pakt o vytvoření radikálně levicové koaliční vlády s vítězem nedělních voleb – socialistickým premiérem Pedro Sánchezem.
Dnes jednačtyřicetiletý politolog Iglesias na sebe v minulosti upozornil například svým působením v médiích, kde se „proslavil“ před vstupem do politiky. Iglesias totiž vystupoval v pořadech íránské televizní stanice Hispan TV, kterou založil íránský teokratický režim, aby také ve španělštině šířil své názory na mezinárodní politiku. Mimochodem Iglesias, který se vždy hrdě hlásí k bývalému venezuelskému prezidentu Chavézovi, byl dokonce od venezuelské či bolivijské vlády nějakou dobu placen jako poradce. Po protestech tzv. indignados, které ve Španělsku vyvolala ekonomická krize, využil Iglesias jejich potenciál a založil hnutí Podemos (Dokážeme), které se později spojilo se španělskými komunisty do širší silně levicové volební koalice Unidos Podemos.
Opakovaný pat a separatistický jazýček na vahách
Vytvoření koalice socialistů a krajní levice je vzhledem k nedělním výsledkům poměrně překvapivé, protože španělští komentátoři čekali spíše vznik spojenectví dvou největších stran – socialistů a pravicových lidovců, které by překlenulo volební pat. Socialisté sice v nedělních předčasných volbách zvítězili, ale oproti předcházejícímu dubnovému hlasování ztratili tři mandáty a nenaplnili plán, s nímž opakované volby vyvolali. Úřadující premiér Sánchez totiž během léta rozbil nadějné rozhovory o vzniku vlády právě s Podemos a věřil, že v předčasných volbách získá právě od této krajně levicové formace hlasy navíc. To se mu nepovedlo a levicový blok se ještě více vzdálil od většiny v parlamentu. Umírněná (lidovci) i krajní (Vox) pravice sice posílila, ale, přestože nacionalisticko-konzervativní Vox zdvojnásobil počet mandátů v Kongresu, pravice je k většině ještě dále než levicový blok.
Jazýčkem na vahách totiž zůstávají strany prosazující katalánskou či baskickou nezávislost, které budou v novém parlamentu ještě silnější než dosud. S nimi se nikdy nespojí španělská pravice, která je vždy více centralistická než levice, ale ani pro levicové strany není dohoda se separatisty bez velkého rizika. V kastilské části Španělska jsou totiž separatisté považování často za zrádce a rozvraceče státu, s nimiž by se španělské strany neměly různými kompromisy vůbec „umazat“.
Dnes vytvořená koalice to proto nebude mít vůbec jednoduché se získáním většinové podpory v parlamentu. Její podporu i toleranci již odmítli středoví Občané (Cs), kteří jsou počítáni k pravicovému bloku, ale před volbami koketovali s tím, že socialistickou vládu (ovšem bez Podemos) mohou přece jenom tolerovat. Jenže voliči Občany za tento plán tvrdě potrestali, strana, jejíž popularita vždy stála hlavně na tvrdé kritice katalánských požadavků na větší autonomii či nezávislost, ztratila v neděli 47 z dosavadních 57 mandátů a z politiky dokonce kvůli tomu odchází její dosud jediný lídr Albert Rivera.
Pomůže strana vzešlá z ETA?
S podporou nová vláda nemůže počítat ani od hlavní opoziční strany – pravicových lidovců. Jejich lídr Pablo Casado byl na základě patových volebních výsledků asi ochoten za určité ústupky umožnit vznik menšinové socialistické vlády, ale rozhodně nebude nijak podporovat vládu s radikály z hnutí Podemos.
Lidovecký lídr dnes proto na překvapivý vznik levicové koalice kontroval návrhem, aby Španělsku vládla „velká koalice“ socialistů, lidovců a Občanů, ale premiér Sánchez na to nereaguje a dál zkouší vyjednat podporu pro svou radikálně levicovou koalici. Nové koaliční strany ovšem mají v rozhodující dolní komoře španělského parlamentu jen 155 mandátů z celkem 350. Zatím jim své hlasy pro získání důvěry přislíbila malá strana Více Země (Más País), která vznikla před volbami odtržením umírněného křídla Podemos, a tři neseparatistické regionální strany: středová Baskická národní strana (PNV), stejně orientovaná Kanárská koalice (CC) a Galicijský nacionalistický blok (BNG). Zbylých osm hlasů ale bude spojenectví socialistů a hnutí Podemos muset hledat hlavně mezi separatisty z Katalánska a Baskicka. Otazník jinak už totiž visí pouze nad jedním regionalistickým poslancem z Kantábrie (PRC) a v parlamentu poprvé zastoupenou stranou „Teruel existuje“, která zastupuje stejnojmennou provincii z regionu Aragón, bojuje proti vylidňování španělského venkova a má také jen jednoho zákonodárce. Kdyby tito oba zbývající regionalisté Sánchezovu koalici podpořili, stejní jí bude stále chybět šest hlasů. Spekuluje se, zda by nemohla pomoci baskická silně levicová formace EH BIldu, která prosazuje baskickou nezávislost a vznikla z kruhů blízkých bývalé teroristické organizaci ETA.
Hlasy za amnestii
Baskičtí separatisté jsou v dnešní atmosféře ve Španělsku asi přijatelnější než katalánští, ale i jich je v parlamentu jen pět, takže by nová radikálně levicová vláda stejně potřebovala, aby se v klíčovém hlasování o důvěře minimálně zdržel aspoň jeden zástupce některé ze tří katalánských separatistických stran. Jenže takové kroky ze strany separatistů jsou vždy vykoupeny „krvavými“ požadavky a třeba první Sánchezova vláda padla před rokem a půl právě kvůli tomu, že si separatisté během funkčního období svou podporu zase rozmysleli. Nyní by Katalánci navíc asi určitě chtěli amnestii pro své vůdce vězněné za vyvolání referenda, které proběhlo v rozporu s celostátními zákony.
Divoké politické časy proto ve Španělsku, které v neděli volilo už počtvrté za poslední čtyři roky, nedělním hlasováním určitě neskončily.
