Vánoční volby v Chorvatsku: Bude prezidentem místní „Karel Gott“, nebo obhájí velká fanynka fotbalistů?
V hodně netradičním termínu – na poslední adventní neděli, u níž v kalendáři stojí datum 22. prosince – jdou Chorvati k volebním urnám, aby vybrali hlavu svého státu na dalších pět let. Až hodně z nás pojede v létě na dovolenou do Chorvatska, bude už v záhřebském paláci Pantovčak sídlit nově zvolená hlava tohoto státu. Po prvním kole, které proběhne dva dny před Štědrým dnem, totiž půjdou voliči v Chorvatsku k druhému kolu jen čtyři dny po Novém roce.
Tato nezvyklá volební data nejsou nějakým speciálním chorvatským výmyslem, ale výsledkem faktu, že před 20 lety zemřel historky první prezident nezávislého Chorvatska Franjo Tuđman těsně před Vánoci a nové volby se podle ústavy musely konat krátce potom. Datum se navíc postupně posouvá s každými volbami dozadu, takže nyní už koliduje s vánočními svátky. Minule se v prvním kole volilo mezi Vánocemi a Silvestrem, nyní to vešlo dokonce na dobu vrcholícího předvánočního shonu.
Fanynka Kolinda
„Vánoční“ volební klání má dvě hlavní zápletky. Tu první tvoří otázka, zda roli historicky první chorvatské prezidentky obhájí Kolinda Grabar-Kitarovićová, která nejvyšší státní funkci obhajuje po pěti letech a v barvách konzervativní vládní strany Chorvatské demokratické společenství (HDZ). Bývalá diplomatka, která to dotáhla až na jednu z nejvyšších pozic v NATO, kde působila jako zástupkyně samotného generálního tajemníka, byla před pěti lety překvapivě zvolena prezidentkou. Kandidovala proti tehdejšímu držiteli funkce, sociálnímu demokratovi Ivo Josipovićovi. V Chorvatsku do té doby nepříliš známá diplomatka uspěla také díky tehdejší nepopularitě sociálnědemokratické vlády.
V úřadu Kolinda, jak o ní mluví většina Chorvatů, vsadila na výkon funkce, který bude hodně viditelný, a to hlavně v médiích. Hodně cestovala po Chorvatsku, ale i do dalších zemí světa. Do celosvětové pozornosti se dostala díky emocionálnímu fandění na loňském mistrovství světa ve fotbale, kde z čestné lóže doprovázela zázračnou chorvatskou jízdu až do samotného finále. Výrazná blondýna, vždy v národním dresu, se stala vděčným objektem zájmu fotoreportérů světových médií a doma se o ní hned mluvilo jako političce, která skvěle reprezentuje zemi navenek. Ozvaly si sice i hlasy, že na sebe zbytečně strhává pozornost na úkor fotbalových reprezentantů, ale stejně panovalo většinové mínění, že má obhajobu prezidentské funkce po úspěšném mistrovství v kapse.
Vyrovnaný souboj
Ale svět politiky je hodně vrtkavý a nadcházející volby jsou nakonec naprosto otevřené, protože popularity prezidentky se svezla dolů s tím, jak stále méně Chorvatů podporuje vládu „její“ konzervativní strany HDZ.
Kolinda sice vede v předvolebních průzkumech, ale její podpora nedosahuje ani 30 procent a jen pár procent za ní jsou dva její největší rivalové. Papírově by se s Kolindou měl do druhého kola dostat muž, který jí paradoxně minule do čela Chorvatska hodně pomohl. Bývalý sociálnědemokratický premiér Zoran Milanović totiž před pěti lety ještě vedl vládu, na jejíž nepopularitě v minulých prezidentských volbách současná konzervativní prezidentka dost vydělala. Milanović se nyní pokouší o „zemanovský“ návrat, kdy má ale za sebou oproti českému prezidentovi neslavný konec v čele vlády, když neodešel dobrovolně jako Zeman, ale skončil až po prohraných volbách. Nyní se mu podařilo za sebou sice sešikovat většinu tradičních levicových voličů, ale z velké trojky kandidátů je na tom nejhůře, protože by podle průzkumů prohrál v druhém kole, ať už by se utkal se stávající prezidentkou, nebo černým koněm letošních voleb.
Zpívající prezident
Roli tohoto černého koně pro nedělní volby hraje muž, na kterého by se ale možná spíše hodilo označení „zlatý slavík“. Jeden z nepopulárnějších chorvatských zpěváků populární hudby Miroslav Škoro kandiduje jako nezávislý kandidát a zatím poměrně dost boduje protestní, protistranickou rétorikou, kdy volá po silnějším prezidentovi, větším využívání referend, a naopak menší roli podle jeho názoru příliš mocichtivých politických stran. Nevadí mu při tom, že kdysi byl sám poslancem za prezidentčinu pravicovou stranu HDZ a chorvatská vláda ho také vyslala do zahraničí jako generálního konzula v maďarské Pécsi.
Kdo si někdy v Chorvatsku pustil místní rádio, ví, že většina tamní populární hudby je říznutá folklorem a trochu připomíná styl naší kapely Čechomor. Do tohohle žánru patří i prezidentský kandidát Škoro, jehož velkou část repertoáru navíc tvoří vlastenecké písně. Politicky stojí tento možný budoucí zpívající prezident napravo od Kolindy Grabar-Kitarovićové, což v Chorvatsku znamená hodně nacionálně orientovaný politický proud.
Milost na válečný zločin
Škoro například mluví o tom, že by v případě zvolení omilostnil Tomislava Merčepa, který si v chorvatském vězení odpykává sedmiletý trest za to, že jako velitel chorvatské policejní jednotky v době války za nezávislost nezabránil zabití 55 srbských civilistů, které spáchali příslušníci jeho oddílu. Škoro takto oslovuje část chorvatské vlastenecké pravice, ale jeho kritika profesionálních politiků mu zároveň dává protestní hlasy napříč celým spektrem. Pokud by se mu podařilo dostat do druhého kola, mohl by nakonec celé volby vyhrát, ať už proti němu bude stát pravicová prezidentka nebo bývalý levicový premiér. Už na Tři krále by proto Chorvatsko mohlo být druhou evropskou zemí po Ukrajině, která by měla prezidenta ze show byznysu.
