Slovensko čeká revoluce: Zkorumpované vládní strany budou ve volbách popraveny
Slovenská vládní politika je zejména kvůli praktikám bývalého premiéra Roberta Fica a jeho souputníků rozežraná korupcí a klientelismem. Parlamentní volby, které se uskuteční v sobotu 29. února, tak dokončí zemětřesení, které odstartovala před dvěma roky vražda novináře Jána Kuciaka a loňské grandiózní zvolení předtím téměř neznámé advokátky Zuzany Čaputové prezidentkou země. Ovšem Slovensko nečekají ani po volbách jednoduché časy, protože politická scéna je atomizovaná a domluvit se na kompromisech nebude vůbec snadné.
V únoru roku 2016 přijel český prezident Miloš Zeman do Bratislavy na konferenci slovenských sociálních demokratů a před parlamentními volbami otevřeně podpořil tehdejšího premiéra Roberta Fica a předsedu strany Smer-SD. Zeman kromě jiného řekl, že Fico je „jedinou osobností středoevropské levice“. Prohlásil to v době, kdy už byly známy nejrůznější Ficovy kauzy spojené s klientelismem a veřejně byly propírány jeho kontakty na mafiánské prostředí. Letos se už Zeman drží zpátky, protože vidí, že slovenské vládní strany míří do propasti.
Preference tří vládních stran (Smer, nacionalistická SNS a maďarská Most-HÍD) dosahují před blížícími se volbami dohromady jen kolem 25 procent. Je to nebývalý propad, ve kterém se odráží marasmus jejich vládnutí a nebývalé rozčarování slovenské veřejnosti. Nacionalisté a zástupci maďarské menšiny se podle všeho nemusí vůbec dostat do Národní rady (slovenský parlament) a socialisté pod vedením Fica postupně umírají v přímém přenosu. Smer totiž získal ve volbách v roce 2012 fantastických 44,4 procenta, o čtyři roky později vyhrál s 28,3 procenty, ale teď bude rád, když dosáhne na 15 procent. Na scénu se naopak derou nové strany a hnutí, ale i neofašisté a populisté.
Co se stane? Nikdo neví
Jak je obvyklé na celém světě, nemusíme předvolebním průzkumům věřit ani na Slovensku. Ve všech se ale odráží jednoznačný fakt – politika u našich sousedů je zcela atomizovaná a rozpory jí provázejí prakticky na každém kroku. Volby proto přinesou některá překvapení i velké propadáky. Co se bude dít dál, není zatím vidět ani v pověstných hvězdách.
I kdyby Ficův Smer utrpěl další vítězství, je málo pravděpodobné, že sestaví nový kabinet. Prakticky nikdo s ním už nechce vládnout, což odráží zklamání slovenských voličů, které vystrašila vražda novináře Kuciaka a jeho partnerky. Jak ukázalo vyšetřování, za smrtí Kuciaka stála prokorupční mafie, která velkoryse spolupracovala se státní mocí, včetně některých politických stran, policie a justice. Nechvalně známá sicilská Cosa nostra by se dnes mohla učit i na Slovensku.
Jedním z vítězů voleb bude pozoruhodné populistické hnutí OĽaNO, které vede extravagantní Igor Matovič. Tato strana byla založena v listopadu 2011 a Matovič je všechno možné, jen ne klasický politik. Nakolik lze brát jeho slova vážně, je otázkou, na kterou nikdo nezná odpověď. Stejně jako málokdo tuší, jak by se jeho „pytel blech“ choval ve vládě.
Volby 2020: V říjnu proběhnou volby do zastupitelstev krajů a Senátu>>>
Úspěch zaznamená i pofiderní subjekt se jménem Kotlebovci - Ľudová strana Naše Slovensko. V její výbavě je rasismus, xenofobie i velebení klérofašistické Slovenské republiky za druhé světové války. V Česku si mnozí myslí, že voliči této strany se rekrutují jen z deklasovaných skupin. Ovšem to je omyl. Marian Kotleba, vůdce ĽSNS, je podle průzkumu agentury Focus důvěryhodný až pro 22 procent všech Slováků. Strana při volbách v roce 2016 získala nejvíce hlasů mezi prvovoliči (bylo to až 22,7 procent) a pětinu jejich příznivců tvoří lidé s vysokoškolským vzděláním. Na druhou stranu s ní nikdo nechce vládnout a tím trvale blokuje část volebního potenciálu.
Velkou a mimořádně různorodou skupinu pak tvoří středové, pravicové a liberální strany, které by teoreticky mohly spolupracovat i na vládní úrovni, ale je jich moc a nemají stejné zájmy. Kdo do této skupiny patří?
Exprezident Andrej Kiska s preferencemi 9-10 procent založil ani ne před rokem stranu Za ľudí, ale sám se v poslední době potýká s kauzou kolem nákupu pozemku. Koalice Progresívne Slovensko (jeho místopředsedkyní bývala prezidentka Čaputová) a strany Spolu má v průzkumech také kolem 10 procent. Jsou to čistokrevní liberálové. Pravicová Sloboda a Solidarita Richarda Sulíka má zajímavé názory na ekonomiku, ale v průzkumech dosahuje jen na 6 procent. Křesťanští demokraté z KDH jsou tradicionalisté a konzervativci a mají dost daleko k moderním názorům. Jsou navíc na hraně zvolení. Zhruba sedmiprocentní hnutí Sme Rodina pak vede další podivuhodná postava slovenské politiky, Boris Kollár. Ten má 10 dětí s devíti ženami, kdysi vystupoval v rádiu pod jménem „Chlipnička“ jako odborník na sex a v 90. letech se stýkal s bossem bratislavského podsvětí Petrem Steinhübelem.
Jak by konglomerát podobných stran fungoval dohromady, těžko odhadovat. Do společné vlády je možná požene odpor proti Ficovi, neofašistům a nacionalistům. Jak dlouho to ale může vydržet? A kdo by byl vůdce takové vládní skupiny? Nabízí se v tomto případě příliš mnoho otázek, na které nemáme odpovědi.
Jako každé volby, přinesou i ty slovenské nějaká překvapení, která mohou všechny předpoklady zvrátit. Na kterou stranu, to nevíme. V každém případě čeká Slovensko hodně horké jaro.
