Henry Cotton: Šílený psychiatr, který léčil své pacienty trháním zubů
O tom, že léčebné metody klinické psychiatrie si v minulosti mnohdy nezadaly s mučením, by mohli vyprávět pacienti amerického lékaře Henryho Cottona. Stovky mrtvých a tisíce zmrzačených lidí. Taková byla bilance někdejšího ředitele a dozorce Státní nemocnice v Trentonu, jedné z největších psychiatrických léčeben v New Jersey.
Nadějný student psychiatrie, který absolvoval evropské stáže pod vedením legend Emila Kraepelina, Aloise Alzheimera a Adolfa Meyera, se stal ředitelem nemocnice v pouhých třiceti letech. Ve své praxi následoval Meyerovu myšlenku, kdy původcem duševní nemoci může být bakteriální infekce, a vyhnal ji do extrému. Nadšený zprávami z roku 1913, jež potvrdily, že bakterie způsobující syfilis mají za následek mozkové léze vedoucí až k demenci, začal na svých pacientech aplikovat své zvrhlé pokusy.
Zuby jsou zdrojem všeho zla
Jelikož penicilin ještě čekal na své objevení, jediným možným způsobem, jak z těla odstranit infekci, byl chirurgický zákrok. A Cotton se takového odstraňování rozhodně nebál. Za líheň bakterií považoval lidská ústa, a tak svým pacientům začal předepisovat drastické operace obnášející trhání zubů.
O tom, že své teorii skutečně věřil, svědčí i fakt, že zuby nechal vytrhat nejen sám sobě, ale také své ženě a dvěma synům jako profylaktické opatření zabraňující riziku případné infekce.
Pokud u svých pacientů neshledal po vytržení zubů změnu k lepšímu, pokračoval k mandlím. Pokud ani vyndání mandlí nezabralo, vybral si další potenciálně nebezpečný orgán. Pacienti tak ve velkém během jeho šílených operací přicházeli o sleziny, tlustá střeva, varlata, vaječníky a další orgány.
Nekontrolovatelná jatka
Každý třetí pacient Cottonově operaci podlehl. Lékař však četná úmrtí sváděl na špatnou fyzickou kondici svých pacientů v důsledku chronické psychózy. Mezi hrstkou přeživších naopak Cotton udával vysokou úspěšnost celé léčby. A vědecká komunita jej plácala po ramenou.
Jen do chvíle, kdy k němu doktor Adolf Meyer poslal svého zaměstnance Phyllise Greenacrea, aby úspěšnou praxi jeho bývalého studenta řádně zdokumentoval. Jenže už ve chvíli, kdy Greenacre do Trentonu vstoupil, bylo zřejmé, že zázraky se tu zřejmě nedějí.
„Zarážející kyselý a ošklivý zápach v celé budově, propadlé tváře pacientů, oči bez výrazu a řeč znemožněná z důvodu chybějících zubů…“ udávala první zpráva Phyllise Greenacrea. Během své návštěvy dále zjistil, že statistiky, které Cotton poskytoval, byly zkreslené. Téměř polovina všech pacientů umírala na následky drastické léčby.
Jenže namísto toho, aby zpráva byla zveřejněna a Cotton ihned odvolán, Adolf Meyer ve snaze ochránit sám sebe před skandálem celou zprávu dementoval.
Cotton ze Státní nemocnice brzy odešel a otevřel si svou vlastní soukromou praxi, kde vesele pokračoval ve svých šílených praktikách až do své smrti v roce 1933.
