Zápisky českého vězně: Koronavirus za mřížemi podruhé aneb Když odsouzení chtějí pomáhat
V předchozím díle jste se mohli dočíst, jak současná krize zapříčiněná novým typem koronaviru začala ovlivňovat i životy českých vězňů. Zpočátku si každý myslel, že se jedná o pouhá dočasná opatření, která již brzy pominou. Avšak jak se ukázalo, všichni se spletli. Situace se zhoršuje a nezbývá než zavádět další bezpečnostní opatření. K tomu se navíc začínají tuzemské věznice potýkat s nedostatkem materiálu pro výrobu potřebných roušek nejen pro vězně, ale i pro ty, kteří stojí v boji s koronavirem v první linii.
Autorem seriálu Zápisky českého vězně, který vám přinášíme každé úterý, je odsouzený, který si odpykává trest odnětí svobody v délce 9,5 roku. Za co byl odsouzen, si přečtěte zde.
Celý Středočeský kraj, především však samotná Praha, má zatím nejvíce nakažených obyvatel, a přesto ještě není v karanténě. Sám se nacházím ve věznici Příbram ležící přibližně 60 km jižně od Prahy. Dokonce už v okrese Příbram je k dnešnímu dni registrováno 15 případů nakažených koronavirem. Řada zaměstnanců bydlí na Příbramsku nebo běžně dojíždí do Prahy, a je tak zcela logické, že pro vězněné osoby představují značné riziko. Ovšem nejen množství odsouzených pracovnězařazených na tzv. volné komando dojíždí k výkonu své práce do jedné pražské pekárny.
O omezení či pozastavení pracovní činnosti pro tyto odsouzené se zatím vedou jen diskuze, neboť samotná pekárna patřící mezi jedny z těch největších se neustále potýká s nedostatkem pracovních sil. Je proto zcela nezbytné, aby vězni pracovali na těchto pozicích, co nejdéle to jen bude možné. Tím se však sami stávají, stejně jako personál věznice velkým rizikem pro téměř tisícovku vězňů. Skutečnost, že jsou ubytováni na vícero oddílech čítajících cca 60 odsouzených, jen riziko šíření potencionální nákazy zvyšuje.
Vedení věznice si je moc dobře vědomo, jak závažná situace by vznikla, kdyby se nákaza koronavirem covid-19 dostala do areálu věznice. Proto zavedla a přijala mnoho bezpečnostních opatření, jež by riziko zanesení, ale i šíření potenciální nákazy co nejvíce eliminovala. Po dobu stávající krize tak bylo například zrušeno předvýstupní oddělení, které má jinak za úkol připravovat odsouzené k nadcházejícímu propuštění a pomáhat jim tím k plynulé integraci do společnosti. Dočasným zrušením předvýstupního oddělení získala věznice prostory o kapacitě minimálně padesáti míst, jež se tak staly karanténní zónou pro odsouzené s podezřením nákazy.
Vedení se také snaží dělat vše pro ochranu samotných vězňů. Ochranné roušky u zaměstnanců vězeňské služby jsou naprostou samozřejmostí. I odsouzení mají povinnost nosit roušky, opouštějí-li svá oddělení či jsou v kontaktu s personálem věznice. Navíc před samotným vstupem do prostoru vězeňské jídelny je na ruce všech odsouzených aplikován dezinfekční roztok. Jak se však ukazuje, samotné roušky se stávají nedostatkovým artiklem nejen u civilního obyvatelstva, ale i v takových státních institucích, jako jsou právě věznice. Je tak mnoho zaměstnanců vězeňské služby, kteří si šijí ochranné roušky sami doma, navíc z vlastního materiálu.
Vlivem stávajících okolností se vytvořila ve věznici Příbram skupina dobrovolníků z řad odsouzených, kteří nechtěli jen nečinně přihlížet a rozhodli se pomáhat druhým. Pro tuto skupinu odsouzených se jinak běžná učebna proměnila v krejčovskou dílnu. Věznice jim dodala šicí stroje, žehličky a materiál v podobě vyřazených prostěradel a kalounů, z nichž tito dobrovolníci nezištně šijí ochranné roušky. Tyto roušky však nešijí pouze pro místní odsouzené či personál příbramské věznice. Šijí také pro jiné věznice, jako například Oráčov či věznici Plzeň Bory.
Nyní se začíná připravovat výroba také pro příbramské hasiče a zvažují se i jiné projekty. Jak každý jistě ví, všechny záchranné a pohotovostní složky jsou v boji s koronavirem postaveny do první linie. Nejen příslušníci armády, ale také policisté, zdravotníci či hasiči se denně vystavují vysokému riziku nákazy, a to jen proto, aby pomáhali ochránit od této nákazy civilní obyvatelstvo. V současné době se však odsouzení, kteří mimochodem šijí roušky nejen efektivně, ale i rádi, potýkají s akutním nedostatkem veškerého materiálu. Jelikož je jejich dobrovolná práce smysluplná a co víc, pomáhá k dobru společnosti, rád bych celou věc prostřednictvím této cesty veřejně podpořil.
A proto se na širokou veřejnost obracím s žádostí o pomoc. Ovšem o nezištnou a hlavně bezplatnou pomoc. Rád bych tímto oslovil nejen běžné občany, ale také firmy podnikající v textilním průmyslu. Máte-li k dispozici „navíc“ čistá bavlněná plátna či látky, především však tolik potřebné kalouny, zašlete je prosím poštou na adresu příbramské věznice, P. O. BOX 1, 261 15 Příbram. Mnoho odsouzených ve výkonu trestu odnětí svobody má upřímnou chuť pomáhat v době v této krize druhým s šitím ochranných roušek. Věřím, že se mezi vámi čtenáři najde někdo, kdo bude také chtít podpořit jejich práci a snahu být užitečným a nějaký ten materiál pro tuto věc bude ochoten darovat. Těmto potenciálním dárcům pak předem děkuji za jejich vstřícnost.
Současná situace v naší zemi dokazuje, že nejsme vůbec sobeckým národem, v němž by občané mysleli jen sami na sebe. Naopak dokazuje naši solidaritu, vstřícnost a ochotu pomáhat druhým v nouzi. Pomáhají různé firmy, drobní živnostníci, běžní občané, umělci, sportovci, a jak je vidět, i ti, kteří se pohybovali za hranicemi zákona. I vězni chtějí být v této situaci užiteční a chtějí upřímně pomáhat. Pomozte jim tedy prosím, aby mohli šít ochranné roušky těm, kteří své zdraví nasazují a riskují v prvních liniích, aby pomáhali i vám.
Další díly seriálu Zápisky českého vězně si přečtěte zde >>>
Věř v nejlepší a připrav se na nejhorší aneb 3 scénáře, co bude s našimi penězi. Přečtěte si velký rozhovor s bývalým viceguvernérem ČNB Mojmírem Hamplem v novém tištěném Reflexu >>>
