Zápisky českého vězně: O osudech českých vězňů rozhoduje počítačový algoritmus
Dovedete si představit existenci počítačového programu, který vám dokáže říct, jak se budete v budoucnu chovat? Zdali budete zločinci, či spořádaní občané? Je vůbec možné připustit existenci nástrojem připomínající spíše věšteckou kouli, díky níž uvidíte do budoucnosti? Domníváte se, že jde o science fiction? Nikoliv! Vězeňská služba ČR takovýto nástroj využívá už dlouhé roky! Oč vlastně jde a jak to v praxi funguje, vám představím v dnešním díle našeho seriálu.
Autorem seriálu Zápisky českého vězně, který vám přinášíme na webu Reflexu, je odsouzený, který si odpykává trest odnětí svobody v délce 9,5 roku. Za co byl odsouzen, si přečtěte zde.
Již v pár dílech Jsem se zmínil o skutečnosti, kdy počítačový program de facto rozhoduje o osudech odsouzených. Přestože se nejedná o žádnou novinku, tak je jen malá hrstka odsouzených, kteří o existenci tohoto programu vlastně vědí, a jen nepatrné procento z nich doopravdy rozumí tomu, jak a na základě čeho vlastně program funguje. Oč tedy vlastně jde? SARPO, jinak řečeno souhrnná analýza rizik a potřeb osob či spíše odsouzených, je metodologický nástroj se systematickým členěním rizik podle časového hlediska. Tedy s vyhodnocením rizik, jež vyplývají z minulosti, pak těch rizik, které u odsouzených aktuálně hrozí či přetrvávají, a z toho vyplývající potenciální rizika v budoucnosti.
V daném programu je obsaženo několik desítek kriminogenních faktorů definujících míru konkrétních rizik odsouzeného. Ony rizikové faktory se pak dělí na statické a dynamické. Mezi statické patří ty, které už odsouzený ani nikdo z jeho okolí nemůže nikterak změnit. Obsahují tedy osobní data odsouzeného včetně výčtu jeho trestní minulosti. Tedy i to, kolikrát a za co byl odsouzený, po kolikáté je ve výkonu trestu a jak dlouhou dobu strávil za zdmi věznice. Mezi dynamické pak patří takové faktory, které dokáže změnit jak sám odsouzený, tak i jeho okolí. Především se jedná o data týkající se bydlení, zaměstnání, různých závislostí, finančních poměrů, rodinných vztahů a jiných sociálních kontaktů, ale také myšlení, chování a postoj odsouzeného. Jde tedy o program vyhodnocující všechna získaná data s navazujícím cílem predikovat budoucnost odsouzeného. A jak to vlastně vše funguje?
Krom dostupných informací poskytuje i sám odsouzený důležitá data, aniž by měl nejmenší potuchy o tom, jak s nimi bude naloženo, natožpak jak moc to může ovlivnit jeho život během výkonu trestu. Totiž tzv. vstupní vyhodnocení odsouzeného začíná už na příjmovém oddělení, kdy je dotyčnému předloženo několik formulářů k vyplnění. Mezi nimi je zařazený i sebehodnotící dotazník, jenž je zaměřen na získání zpětné vazby v podobě sebereflexního zhodnocení situace. Do tohoto dotazníku pak odsouzený uvede například i fakta, které ho vedly ke spáchání trestného činu, zdali se vůbec cítí být vinen či nevinen, jestli lituje svého jednání nebo ne a zdali by spáchal svůj čin znovu. S programem SARPO samozřejmě pracuje zaměstnanec vězeňské služby, tzv. „hodnotitel“, na jehož přesnosti závisí nejen preciznost, ale především efektivnost tohoto programu. SARPO tedy zahrnuje nejen „objektivní“, ale také subjektivní metody hodnocení.
To rádoby objektivní vychází z výpočtů rizik podle stanovených vzorců. Oproti tomu subjektivní metody představují tzv. podložené a obhajitelné úsudky a odhady, respektive domněnky hodnotitelů. SARPO tak s pomocí hodnotitele vygeneruje komplexní diagnostiku odsouzeného. Na základě toho je odsouzenému stanoven patřičný program zacházení. S pomocí tohoto metodologického nástroje je pak zaměstnancům zřejmé, jaké míry rizik u odsouzeného převažují. Tedy i to, jak s ním mají dál pracovat. Napoví jim, zdali odsouzeného mohou zařadit na pracoviště, popřípadě na nestřežené venkovní pracoviště, či by se tomuto raději měli vyvarovat. Také naznačí, kdy je vhodné přeřadit odsouzeného do nižšího typu věznice nebo zdali by se měl zvolit jiný program zacházení. Jelikož SARPO pracuje i s dynamickými daty, tedy s těmi, které se v průběhu trestu u odsouzeného mohou měnit, může vzejít doporučení, že už bylo dosaženo účelu výkonu trestu a dalšího už u odsouzeného není zapotřebí. V praxi to například může znamenat i to, že by věznice mohla sama za odsouzeného podat k soudu podnět k propuštění. Tedy za předpokladu, že by odsouzený ponížil veškeré kriminogenní faktory na nulu. Výsledky tohoto počítačového programu rádoby predikující budoucnost odsouzených se také přikládají k posudku vypracovaných na základě žádosti odsouzeného o podmínečné propuštění. Soudcům tak při rozhodování o propuštění de facto napovídá SARPO.
Ovšem každému člověku používajícímu selský rozum musí být jasné, že žádný počítačový program nedokáže s naprostou přesností předvídat budoucnost. Každému také musí být zřejmé, že všechny stroje, jež obsluhuje člověk, nemohou pracovat podle předpokladů na 100 %. S tzv. selháním lidského faktoru se musí počítat při každé obsluze jakéhokoliv nástroje. Nástroj SARPO navíc může ovlivnit nejen hodnotitel, tedy zaměstnanec VS, ale nevědomky i sám odsouzený, jenž do něj zadává data. Totiž ne všechna data, s nimiž SARPO pracuje, jsou pravdivá. Kupříkladu může odsouzený lhát už při vyplňování dotazníku. Nemusí uvést pravdu, proč páchal trestnou činnost, a může zatajit skutečné důvody například kvůli dluhům, drogové závislosti či kvůli potřebě adrenalinu. Nemusí uvést pravdu ohledně své dluhové problematiky, rodinných či jiných sociálních vazeb a podobně. Proč? Kupříkladu ze studu, s potřebou vybarvit se v lepším světle. Klamat může odsouzený z mnoha důvodů.
Data se však zaznamenají, aniž by se jejich pravdivost dala ověřit se 100% jistotou. Pokud se tedy zadají do programu nepravdivá či upravená data, nemůže pak ani SARPO generovat objektivní komplexní hodnocení. Další selhání lidského faktoru hrozí ze strany hodnotitele. Kdo může zaručit, že všichni zaměstnanci vězeňské služby, potažmo hodnotitelé pracují s tímto nástrojem se 100% svědomitostí a precizností? Se 100% jistotou nikdo!
Dojde-li pak už ke dvěma vadným vstupům do systému, je zcela logické, že výstup bude naprosto mylný. Přesto bude SARPO dál rozhodovat o osudech odsouzených. Jsem přesvědčený o tom, že by každý takovýto nástroj měl mít spolehlivý kontrolní mechanismus ověřující aktuální stav a pravdivost všech uložených dat. Pak by se dalo připustit, že je SARPO schopné predikovat nikoliv budoucnost, nýbrž pravděpodobnou eventualitu budoucnosti odsouzených. Sama vězeňská služba si je moc dobře vědoma, že s oním „objektivním“ hodnocením tohoto „pomocného“ systému musí obecně zacházet opatrně. Je si vědoma skutečnosti, že žádný nástroj není ani nemůže být dokonalý a hlavně nemůže převzít veškerou odpovědnost za hodnotitele. Z vlastního pozorování však usuzuji, že se SARPO stává právě tím rozhodujícím činitelem hodnocení. Také mám 100% jistotu o tom, že se SARPO ve svých výsledcích nejenže může mýlit, ale hlavně že se mýlí. Věřit predikci budoucnosti počítačového programu by znamenalo připustit i možnost věštby z karet. Stroj predikující budoucnost lidí zatím patří do říše pohádek, stejně jako perpetuum mobile či stroj času. Nic z toho ani onu věšteckou kouli člověk ještě nesestrojil.
