Zapomenutý pionýr české fotografie. Před 180 lety se narodil Ignác Šechtl
Jména jako Louis Daguerre či Auguste a Louis Lumièrové jsou každému, kdo se zajímá o světové dějiny, známá. Ve stínu těchto velikánů stojí muž, jenž podlehl kouzlu fotografie a pohyblivých obrázků. Jeho jméno dnes prakticky nikdo nezná, zasloužil se však o propagaci kinematografie v českých zemích. Řeč je o Ignáci Šechtlovi, jehož firma Šechtl a Voseček fungovala téměř tři generace.
Narodil se 26. května 1840 do mlynářské rodiny jako Ignac Schächtl, později si jméno počeštil na Šechtl. Jeho otec chtěl mít ze syna obchodníka, což znamenalo, že mladý Šechtl dostal velmi dobré vzdělání. Ve svých začátcích působil jako písař v jedné z pražských firem. Po dvou letech se stěhoval do Kladna. Ve městě se mu změnil život, vyučil se totiž fotografem. V Rakousko-Uhersku patřila tato živnost mezi oblíbené, první fotka byla pořízena už v první polovině 19. století. Jednalo se o velmi nekvalitní snímek pošty v Litomyšli.
Šechtl se po kladenské anabázi znovu stěhoval, tentokrát do západočeské Plzně, která se mu stala domovem na čtyři roky. Z této doby pochází první zprávy o jeho ateliéru. Ve městě na soutoku čtyř řek mu pšenka nekvetla, proto se společně se svou manželkou vydal na cestu do daleké Bukurešti. Po celé monarchii jezdil se svým pojízdným ateliérem. Nakonec se usadil v Táboře, kde si otevřel kamenný obchod.
Osudový parťák
Důkazem jeho práce a profesionality se stal dvojitý autoportrét. Na snímku je Šechtl jako laborant, zároveň i v pozici retušéra. To vše na jednom snímku. Z jeho šikovnosti profitoval i Tábor, protože Šechtl veškeré změny ve městě dokumentoval. Velkým přítelem mu byl Alexander Seik, budoucí starosta a vášnivý fotograf.
Oba se nakonec dohodli a provozovali společný ateliér, tento stav platil pouze do té doby, než se Seik stal starostou. Šechtl se stal váženým občanem a fotografem, na něhož bylo město pyšné. Zlom nastal, když se setkal s Janem Vosečkem, bývalý obchodní cestující se stal Šechtlovým asistentem. O několik let později už působil jako partner v nově vzniklé firmě Šechtl a Voseček.
Jejich fotoateliér se zabýval především mikrofotografií, tedy zvětšováním snímků. Společnost prosperovala a Šechtl do ní zainteresoval i svého syna Josefa Jindřicha. V téže době mu ale učaroval nový vynález, kinematograf. Schopný podnikatel na nic nečekal a přístroj zakoupil. Měl jednoduchý plán, udělat první promítání v českých zemích. To se mu však nepodařilo a prvenství získal hostinec U Černého koně, jenž pohyblivé obrázky představil roku 1896.
Šechtl se nevzdal a v roce 1897 uspořádal promítání v Táboře, poté se vydal osvědčenou cestou a kočoval po celé monarchii. Novinka ale nepřinášela zisk, a tak se jí rychle zbavil. Na prahu nového století předal Šechtl firmu synovi, rovněž začal používat počeštělou podobu svého příjmení, z Schächtla se stal Šechtl. Zemřel na začátku července roku 1911, v době, kdy ateliér patřil k největším v Předlitavsku.
Firma Šechtl a Voseček přežila až do 50. let, tehdy úspěšná společnost podlehla nucené kolektivizaci. Od roku 2004 je v provozu Muzeum historické fotografie v Táboře. Instituci založila Marie Šechtlová s cílem připomenout význam zapomenutého fotografa.
