Zápisky českého vězně: Cesta na úplné dno je snadná. A to i vinou špatného soudního systému
Patří výkon trestu odnětí svobody opravdu jen mezi ochranné prostředky naší společnosti, nebo má na společnost spíše negativní dopad? Většina lidí se o vězeňství vůbec nezajímá, neboť se mylně domnívá, že se jich tato tematika nijak netýká. Ovšem současný koncept českého vězeňství a soudní systém má v různých formách dopad na každého z vás, ať si to už uvědomujete nebo ne. V následující kapitole vám představím, jak se právě vás může dotknout trest odnětí svobody kdejakého vězně.
Autorem seriálu Zápisky českého vězně, který vám přinášíme na webu Reflexu, je odsouzený, který si odpykává trest odnětí svobody v délce 9,5 roku. Za co byl odsouzen, si přečtěte zde.
Chodíte do zaměstnání nebo podnikáte? Potom ze svých výplat či zisků pravidelně odvádíte daně. Nezanedbatelná částka z vašich daní pak jde i do oblastí našeho vězeňského, ale i soudního systému. Jak už jsem uvedl v jednom ze svých článků, Česká republika je poměrně malá země, přesto v celoevropském průměru zaujímá jednu z prvních příček, co se týče přepočtu vězněných osob na 100 000 obyvatel, navíc s vysokým procentem recidivy pachatelů trestné činnosti. Různé zdroje uvádí procentuální recidivu mezi 60 % až 70 %. Z obou těchto aspektů se pak dá snadno vyvodit, že je někde chyba, za kterou zbytečně platíte.
Z logiky věci pak vyplývá následující skutečnost. Sníží-li se kriminalita, potažmo i recidiva pachatelů, sníží se i náklady na soudní procesy, s tím i náklady na výkon trestu tolika vězňů a část odvedených daní by se mohla nasměrovat do potřebnějších státních oblastí, jako je školství, zdravotnictví, doprava či kultura. Investicí právě do těchto zmíněných oblastí, v nichž stále chybí dostatek financí, by se zvýšila mimo jiné i životní úroveň obyvatelstva.
O odpovědnosti, kterou nese za zmíněné statistiky v součinnosti soudní systém s vězeňským, jsem už toho napsal poměrně dost. Nedojde-li k revoluční změně soudního systému a nedojde-li k revoluční změně konceptu našeho vězeňství, pak nikdy nedojde ani ke změně současného stavu. Vy pak dál budete tvrdě dřít několik hodin denně v práci nebo podnikání a s částí vašich daní se bude dál jen tak mrhat bez jakéhokoli účelu, než aby byly vynaloženy mnohem efektivněji a účelněji. Vám nevadí, když se s vašimi vydělanými penězi jen tak plýtvá? Pokud vám to vadí, pak se vás tematika našeho vězeňství opravdu týká osobně, ať už máte někoho ve výkonu trestu nebo ne.
Řada lidí, kteří se ocitnou za mřížemi, má zpočátku různé sociální vazby. Manželky, muže, děti, rodiče, vnoučata nebo jen pár přátel. Ať už dříve nebo později, časem se v mnoha případech začnou objevovat trhliny a tyto vazby se pozvolna začnou rozpadat. I tomuto tématu jsem věnoval jednu kapitolu našeho seriálu. Nicméně dnes se na to podíváme z jiného úhlu pohledu. Tedy nejen proč dochází k rozpadu sociálních vazeb, ale jaký to má globální důsledek, respektive negativní dopad právě i na vás. Čistě pro představu uvedu modelovou situaci, v níž vám představím příběh třeba pana X.
Pan X byl spořádaný člověk. Měl celkem tři děti, z nichž jedno pocházelo z předchozího manželství, a tak na něj musel platit i vyživovací povinnost. Se současnou ženou a dvěma dětmi bydlel v novém domě, který si s ženou pořídili na hypotéku. Vedl svou malou firmu, v níž pracovalo pět zaměstnanců. Jelikož se firma teprve začala rozjíždět, nevydělávala mu žádné horentní sumy, ale zisk stačil na pokrytí všech výdajů.
Ovšem někde se stala chyba, párkrát nedostal proplacené faktury a zdržel se tak s platbou alimentů. Exmanželka na něj podala trestní oznámení a než se pan X vzpamatoval, byl odsouzený na dva roky s podmíněným odkladem trestu na tři roky. Jelikož pan X nerozuměl účetnictví, najímal si na tyto úkony externí účetní a žil v přesvědčení, že má vše v pořádku. Náhle se však dostavila kontrola z finančního úřadu a pan X byl následně obviněn z daňových úniků, o kterých neměl nejmenší tušení. Externí účetní byla liška mazaná a za celou situaci nenesla žádné právní následky.
Pan X byl nakonec soudem shledán vinným a odsouzen na pět let nepodmíněně. Jelikož už měl podmínku dva roky za alimenty, byla mu proměněna, a tak pan X putoval do žaláře na 7 let. Jeho žena neměla nejmenší tušení o tom, jak má ke své práci vést firmu, které nerozumí, a tak došlo k propuštění zaměstnanců a uzavření provozu. Sama však se svým nízkým platem nebyla schopna starat se o dvě děti, splácet hypotéku včetně jiných závazků, a tak se musela vystěhovat ze svého domu do nuzného pronájmu.
K tomu byl staršímu ze dvou dětí diagnostikován syndrom ADHD. Pan X byl eskortován do věznice vzdálené stovky kilometrů od svého bydliště. Možnost návštěv pana X jednou za měsíc na pouhé 3 hodiny byla pro jeho ženu nejen z finančních důvodů naprosto nereálná. Hyperaktivní dítě bez autority svého otce se začalo pro matku stávat naprosto nezvladatelným. Nezbylo jí než se obrátit na soud s žádostí o ústavní péči. Kolika lidem se už zatím sesypaly životy? Propuštění zaměstnanci, kteří měli také plno svých závazků a najednou se ocitli bez práce. Zoufalá žena, která přišla o svůj vysněný dům, manžela a syna, kterého nebylo už možné zvládnout. A panu X, přestože nespáchal žádný úmyslný trestný čin, se sesypal život jako domeček z karet. Tím to však nekončí.
Dále kvůli nemožnosti osobního kontaktu se pár od sebe čím dál více vzdaloval, až jednoho dne přišla panu X žádost o rozvod. Mezi tím hyperaktivní syn vyrůstal v dětském domově, kde se jeho psychický stav ještě více zhoršil, až musel soud rozhodnout o jeho umístění do diagnostického ústavu. V něm poznal klučina partu, která si libovala v alkoholu a drogách. Aby si však něco takového mohli obstarávat, začali krást a přepadávat slabší, ale i starší lidi. Třeba syn pana X zrovna vykradl váš byt nebo okradl vaši babičku… Z ústavní péče se totiž zrovna mnoho spořádaných občanů ven nedostane.
Vzhledem k nefunkčnímu hodnocení odsouzených se pan X sice dostal na podmíněné propuštění z věznice, ale až po šesti letech vykonaného trestu. Z bran věznice vyšel pouze s pěti sty korunami na cestu do místa trvalého bydliště. Ve skutečnosti ale neměl kam jít, a tak skončil v azylovém domě. Bez peněz, bez práce, bez rodiny. Netrvalo dlouho a stal se z něj naprosto bezcenný bezdomovec, který utápěl svůj život v alkoholu. Na obživu si buď vyžebral, nebo kradl kovy, za které byl později odsouzen na dva roky nepodmíněně. K tomu se mu proměnila roční podmínka z předešlého trestu a byl opět za mřížemi na tři roky.
Sled negativních událostí spustil ohromnou lavinu, na jejímž konci zbyly tři děti bez otce, z nichž se jedno stalo kriminálníkem. Z mladého a šťastného páru se staly oddělené, totálně zničené trosky. Osudy propuštěných zaměstnanců vynechávám. Pak tady máme spousty okradených a přepadených lidí. Kdo dál ještě na tento scénář doplatí? Celý tento životní příběh včetně ústavní péče mladého kriminálníka, stejně jako tisíce podobných příběhů totiž dotujete ze svých daní právě vy. Jedno z tisíce vysvětlení toho, jak se dotýká náš soudní i vězeňský systém vás všech. Kdyby se jen soudy začaly více do hloubky věnovat společenské nebezpečnosti jednání pachatelů a rozdávali podle toho i adekvátní tresty, nemusel by se takovýto scénář nikdy psát. Ovšem i samotná změna konceptu českého vězeňství, v němž by se aktivně hájily zájmy rodiny, potažmo zachování a udržení sociálních vazeb odsouzených, včetně jejich skutečné přípravy na soběstačný život, by zabránila psaní tisíců podobných životních scénářů.
Další ukázka už sice není tak dramatická, přesto se víceméně také dotýká celé společnosti. O pracovním zařazení vězňů jsem napsal také nejeden článek, ovšem nyní se na věc podíváme opět z jiného úhlu pohledu. Stále, a to už dlouhá léta, setrvává stav přeplněné kapacity tuzemských věznic. K tomu se zvyšuje tlak mít co nejvíce vězňů pracovně zařazených. Věznice tak za poslední roky uzavírají čím dál více smluv s externími firmami, do nichž následně dodávají odsouzené jako levnou pracovní sílu. Kdo však na tom nejvíce vydělává a kdo nejvíce tratí? Nejvíce na tom vydělávají samozřejmě věznice a externí firmy, kterým tak odpadají starosti s fluktuací zaměstnanců, ale především za vězně nemusí platit jako za běžné zaměstnance. A kdo tratí? Nejdříve samotní vězni, kteří se stávají novodobými otroky. Vykonávají stejnou práci jako ostatní zaměstnanci, ovšem nedosáhnou ani na čtvrtinu průměrné mzdy. Rozhodně není možné, aby si během výkonu trestu byli schopni plně hradit vyživovací povinnosti, splatili své dluhy a dluhy vzniklé trestnou činností. O možnosti na spoření si dostatečné částky na nový začátek je zbytečné vůbec mluvit. Tím pádem strádají věřitelé, rodiny, především děti odsouzených, ale i stát, kterému jde do kasy méně odvodů na daních. V poslední řadě se to týká i tisíců nezaměstnaných, kteří nedostanou v daných firmách práci, neboť ji už obsadili mnohonásobně lukrativnější trestanci. Buď by měli vězni dostávat aspoň tu minimální mzdu, ze které by pak vše řádně poplatili, nebo by měla Vězeňská služba ČR přijít už konečně na trh s produktem práce (či službou) určeným výhradně jen pro vězně bez intervence externích podniků.
Snad se mi podařilo v dnešní kapitole našeho seriálu přesvědčit i ty největší skeptiky o tom, že se tematika českého vězeňství a soudního systému týká naprosto všech bez rozdílu. Že ochrana společnosti od pachatelů trestné činnosti je jen zdánlivá, spíše utopická idea a výkon trestu odnětí svobody má v dnešní době negativní až destruktivní dopad nejen na společnost, ale i na její životní úroveň. Naprosto každý člověk odvádějící daně by se měl zajímat o to, jakým způsobem se s jeho těžce vydělanými penězi hospodaří. O to, kdo si hrabe z této daňové hromady peněz do vlastních kapes. Každý by pak měl vyjádřit svůj názor a požadovat po státu, aby celý tenhle svinčík dal už konečně dohromady. Je třeba si uvědomit, kdo je pro společnost opravdu svým jednáním nebezpečný a kdo způsobuje tu největší škodu.
