Kde a kdy pozorovat Perseidy? Srpnovou oblohu každoročně rozzáří roj až 100 meteorů za hodinu
Meteorický roj Perseidy je každoroční nebeskou událostí. Je viditelný od 11. července do 24. srpna s maximem vždy kolem 12. srpna. Nejlepší podmínky pro pozorování budou od 11. do 13. srpna, noční obloha však bude přesvícená Měsícem těsně po úplňku. V nocích kolem maxima lze očekávat až 100 meteorů za hodinu, v praxi jednoho pozorovatele to ale znamená maximálně pár desítek za hodinu, protože nejsme schopni vidět všechny meteory po celé obloze.
Jak a kde Perseidy pozorovat
Pozorování nejznámějšího meteorického roje roku - Perseid - je možné z celého území ČR. Přesto je dobré pro pozorování zvolit místo mimo města pro velké světelné znečištění nad nimi, zvolit si také místo s dobrým výhledem (aby pozorování nebránily okolní domy, stromy, kopce) a pokud možno vysoko v horách, kde je čistší vzduch a tedy lepší pozorovací podmínky a také se vyvarujete ranním mlhám v údolích.
Perseidy jsou vidět pouhýma očima, dalekohled není potřeba, stačí se dívat kamkoliv po celé obloze. A možná si i něco přát, i když rčení "Padá hvězda, něco si přej" neplatí už od začátku, protože to nepadají hvězdy, ale jedná se o meteory, tedy o svítící stopy velmi malých částeček meziplanetární hmoty, v případě Perseid pozůstatky z komety Swift - Tuttle, které se srážejí se Zemí a velkou rychlostí kolem 59 km/s vstupují do atmosféry a shoří. Meteory vypadají jako svítící body, které během pár sekund proletí částí oblohy. Někdy za nimi zbývá ještě pár sekund stopa. Oblohu s Perseidami zpestří prolétající umělé družice, Letní trojúhelník tří nejjasnějších hvězd letní oblohy, planety a Mléčná dráha.
Co vlastně Persidy jsou?
Meteorický roj Perseid je znám už 1762 roků. První zmínky o něm pocházejí z poloviny 3. století našeho letopočtu v souvislosti s umučením svatého Vavřince. Ten byl jedním z církevních hodnostářů strážících majetek v Římské říši. Při pronásledování Křesťanů prý neuposlechl příkaz krutého římského císaře Valeriána odevzdat církevní majetek vládci a raději jej rozdal chudým. Několik dní po jeho popravě 10. srpna 258 podle lidí z nočního nebe padaly třpytivé slzy a od této události jsou Perseidy lidově známé jako „slzy svatého Vavřince“.
Že jde o astronomický úkaz, prokázal až italský astronom Giovanni Schiaparelli v druhé polovině 19. století. Jako první na světě našel přímou spojitost meteorů s kometami a dokonce určil, že původem Perseid je prach z periodické komety 109P Swift-Tuttle objevené dvěma americkými astronomy Lewise Swiftem a Horacem Parnellem Tuttlem v roce 1862. Perseidy jsou drobné prachové částice, které na cestě kolem Slunce za sebou zanechává tato kometa. Kometa s periodou asi 134 let se naposledy u Slunce objevila v roce 1992. Znovu se k němu přiblíží až v roce 2126.
Pravidelně nám ji ale připomíná roj Perseid tím, jak Země každý rok mezi 17. červencem a 24. srpnem prochází na své dráze prachovým proudem rozptýleným za kometou. Prachové částice zvané meteoroidy se srážejí se Zemí a v atmosféře zazáří jako meteory. Protože tyto částice mají rozměry zpravidla menší než zrnka písku a jsou složeny z křehkého kometárního materiálu, při průletu zemskou atmosférou se zcela vypaří. Nejvíce jich padá v době, kdy se Země ocitá v nejhustší oblasti proudu meteoroidů, vždy okolo 12. srpna. V případě proudu prachových částic z komety Swift-Tuttle se nám díky perspektivě zdá, že „padající hvězdy“ vylétají jakoby ze souhvězdí Persea a právě proto se jim říká Perseidy.
Výpočty naznačují, že mateřská kometa Perseid 15. září 4479 prolétne těsně kolem Země. Dokonce existuje velmi malá pravděpodobnost, že se kometa Swift-Tuttle promění v tu největší Perseidu, tedy že se srazí se Zemí. Pokud by k tomu došlo, byla by to ničivější katastrofa, než v případě vyhynutí dinosaurů. Jádro komety Swift-Tuttle má totiž průměr asi 26 kilometrů, takže energie dopadu by byla několikasetkrát větší než u tělesa, které zničilo dinosaury (a dvě třetiny dalších rostlin a živočichů). Ale šance, že k tomu dojde, je – naštěstí – zatím opravdu velmi malá.
Pozorovatelné planety i Mléčná dráha
Srpnovou oblohu lze označit doslova za přehlídku planet. A tak se při pozorování nejznámějšího meteorického roje Perseidy můžete v průběhu noci podívat na čtyři planety Sluneční soustavy viditelné očima. Po většinu noci kromě rána jsou vidět Jupiter a Saturn, před půlnocí vychází Mars a nad ránem vysoko nad obzorem svítí velmi jasná Venuše.
Mléčnou dráhu můžeme dobře vidět (vysoko nad hlavou) v zimě a v létě. Rozhodně si tedy pohled na ní nenechejme ujít, zejména proto, že prázdniny a dovolené umožňují cestovat do přírody a tmavých koutů naší planety. Mléčnou dráhu dnes už bohužel většina lidí ze svého bydliště nevidí, protože pro vysoké světelné znečištění, které máme ve městech a jejich okolích, se na obloze ztrácí. Musíme cestovat pod tmavou oblohu, kterou nabízejí např. oblasti tmavé oblohy v České republice - Jizerská, Beskydská a Manětínská.
