Zručných a pilných žáků je jako šafránu. Firmy si je tak vybírají, vzdělávají a zavazují v předstihu
Najít kvalitního a spolehlivého zaměstnance a udržet si ho je v dnešní době pro šéfy podniků i jejich personalisty čím dál těžší úkol. Starší zaměstnanci se hůře učí novým věcem a mají nedostatečné či zastaralé vzdělání; mladým pro změnu chybí praxe, svědomitost a pracovní disciplína či manuální prací opovrhují jako něčím podřadným. Jisté však je, že podniky pro zachování svého chodu nutně potřebují především příslušníky nastupující generace. Stále více firem proto spoléhá na hlubší spolupráci s odbornými školami a své budoucí zaměstnance si samo vychovává. Některé to dělají už mnoho desítek let.
Přestože se na výkonu české ekonomiky víc a víc podílí sektor služeb, význam průmyslu je nadále velmi silný. V Česku existují stovky průmyslových podniků s tradicí v řádu dekád nebo i takové, jejichž vznik je datován do dob první republiky, či dokonce ještě hlouběji do historie. V řadě měst se práce v místní továrně či podniku dědí z otce na syna a nabývá vážnosti do té míry, že si všichni uvědomují prestiž dané firmy, ale zároveň potenciální obrovské problémy pro celý mikroregion a stovky rodin zaměstnanců v případě, kdy by podnik ukončil výrobu nebo přímo zkrachoval.
Podle vlastních not
S prudkým rozmachem robotizace a automatizace v podnicích došlo a stále dochází k proměnám výrobního procesu. Obecně řečeno, výroba už není tak náročná dřina jako před čtyřiceti či šedesáti lety. Řadu procesů a operací už sice zvládnou naprogramované stroje, ale přesto je faktor lidské práce stále potřebný a důležitý. Schopní a zkušení zaměstnanci jsou tudíž stále potřeba. Jedním z přirozených a hojně využívaných způsobů, jak je mohou podniky získat, je jejich cílená výchova a předem jasně nalajnovaná příprava „podle vlastních not“ už do raného mládí a dospívání.
Mezi některými tuzemskými průmyslovými podniky sahá tradice tohoto přístupu desítky let do historie. „Vzdělávání mladých lidí je stěžejní částí společenské odpovědnosti, kterou dlouhodobě podporují také podnikové odbory Kovo,“ říká Kamila Biddle, mluvčí Škody Auto. „Automobilka provozuje ve svém hlavním výrobním závodě v Mladé Boleslavi vlastní učiliště už od roku 1927. Mezi uchazeči je největší zájem o maturitní obory IT Mechatronik či Provoz a ekonomika dopravy. Ze studijních programů zakončených výučním listem se největší popularitě těší Mechanik – opravář motorových vozidel nebo Autoelektrikář. Vedle vlastního středního odborného učiliště strojírenského spolupracuje automobilka s učilišti a středními školami v okolí svých závodů v Kvasinách a Vrchlabí,“ dodává Biddle. Mladoboleslavská automobilka si vedle zaměstnanců na montážní linky vychovává i budoucí manažery a od roku 2000 provozuje Škoda Auto Vysokou školu.
Obdobně hluboko do historie sahá tradice přípravy vlastních zaměstnanců v odvětví hutnictví železa. „Třinecké železárny mají vlastní střední odbornou školu, která navazuje na mnohaletou tradici výuky orientované na pracovní potřeby hutě s více než osmdesátiletou historií. Prapůvodní závodní školu zřídila již v roce 1907 Báňská a hutní společnost. Vlastní učňovské školství pak vzniklo v únoru roku 1936,“ přibližuje historii firemního školství Třineckých železáren jejich mluvčí Petra Macková Jurásková. „Aplikovali jsme do praxe model duálního systému vzdělávání, což znamená úzké propojení výuky s praxí. Instruktoři naší střední odborné školy jsou v úzkém kontaktu s fabrikou a společně připravují i učební plány odborných předmětů a materiály pro studenty, aby byly aktuální a blízké reálnému procesu výroby v různých oborech, jako je hutnictví, slévárenství, válcování a podobně,“ dodává mluvčí Macková Jurásková.
