Deník českého vězně: Sehnat za mřížemi drogy je snadnější, než si myslíte
Minulý rok jsem věnoval jeden díl našeho seriálu drogové problematice v tuzemských věznicích. Domníval jsem se, že už nebude třeba se k danému tématu ještě někdy vracet, ale hluboce jsem se mýlil. Nedávno v médiích proběhla zpráva o tom, jak civilní zaměstnanec vězeňské služby pašoval drogy do věznice Pardubice. Sám se nacházím v centru „drogového ráje“, v němž probíhá více policejních razií než kde jinde, a tak si o pašování drog řekneme v dnešním díle o něco víc.
Autorem seriálu Zápisky českého vězně, který vám přinášíme na webu Reflexu, je odsouzený, který si odpykává trest odnětí svobody v délce 9,5 roku. Za co byl odsouzen, si přečtěte zde.
Možná si ještě mnozí z vás vybaví kauzu pašování drog do věznice Příbram-Bytíz. Snad každá televizní stanice vysílala ve svém zpravodajství policejní razie z věznice Bytíz, do níž přijelo pár desítek policejních vozidel. V roce 2017 to však nebyla jediná rozsáhlá policejní akce, neboť proběhly ještě dvě další razie v poměrně krátkém časovém sledu. Kauza se tenkrát rozdělila na čtyři větve, z nichž jedna byla už v přípravném řízení rozdělena na dvě části.
Při prvních dvou zásazích v únoru a dubnu 2017 bylo obviněno 38 lidí. V červnu téhož roku bylo obviněno dalších 34 lidí. V roce 2019 příbramský soud otevřel případ pašování drog a už v první větvi čelilo obžalobě 20 lidí, z nichž 8 bylo eskortováno vězeňskou stráží. Ostatní byli stíháni na svobodě. Kdo čte mé články pravidelně, už ví, že jsem byl předminulý rok po několikaměsíčním pobytu ve věznici Znojmo eskortován zpět do věznice Příbram-Bytíz.
Musím přiznat, že jsem byl poněkud zaskočený, když jsem zjistil, kolik vězňů ze zmíněné kauzy zůstalo ve zmíněné věznici. Ve většině těchto případů, kdy se odhalí, že některý z vězňů prodává či se podílí na pašování drog, dojde k eskortování do jiné věznice. Obvinění vězni se tak vesele z oken domlouvali, jak a co budou u soudu vypovídat a podobně. Není se pak čemu divit, když soudce příbramského soudu Miloslav Boudník tisku oznámil, že kauza je z hlediska dokazování složitější.
Jak se už tenkrát ukázalo, jedním z míst, na kterých civilní občané předávali vězňům narkotika, bylo venkovní pracoviště, konkrétně příbramská pekárna. Ovšem již zmíněnými raziemi celá kauza pašování drog do věznice Bytíz rozhodně neskončila. Tentokrát jsem další akci nemusel sledovat pouze z televizní obrazovky, neboť jsem ji sledoval živě na vlastní oči, a to 15. července letošního roku. V ranních hodinách postupně najelo do areálu věznice za doprovodu vězeňské služby několik policejních aut. A jednalo se samozřejmě o odhalování další drogové problematiky. Znova probíhala rozsáhlá policejní akce, při níž kriminalisté souběžně zasahovali i v pekárně v Plynárenské ulici, kde vězni stále pracují.
Další razie probíhala při domovních prohlídkách, především na Příbramsku, kde policisté zajistili varnu pervitinu, léky, marihuanu a injekční stříkačky. Aniž by už byly všechny předchozí případy pravomocně ukončeny, měl příbramský soud na stole další složky nových případů pašování drog do věznice Bytíz. Z loňského roku tedy zbývá okolo 40 obžalovaných, k nimž se z letošní razie přidá dalších pár desítek navíc. Soudce Boudník tisku sdělil, že jsou obžalovaní jako organizovaná skupina, přičemž pachatelům hrozí 2–10 let trestu odnětí svobody.
Podle soudce Boudníka je největší problém odchod vězňů na nestřežené pracoviště. Pokud by prý vězni pracovali pouze ve věznicích, tak se tam drogy budou dostávat v minimálním rozsahu. Jenomže s tímto tiskovým prohlášením pana soudce, které musím nyní označit jednoznačně za zcela naivní, nemohu souhlasit ani v nejmenším. Sám se totiž na rozdíl od pana soudce, pohybuji ve věznici už mnoho let a s čistým svědomím mohu říct, že venkovní pracoviště nemá rozhodně žádný vliv na rozsah pašování drog do věznice. V první řadě musím poukázat na skutečnost, že odsouzení vracející se z venkovních pracovišť zpátky do věznice procházejí řadou kontrol a osobních prohlídek, které se však různí podle daných věznic. Pokud však odsouzený projde řadou kontrolních úkonů, a přesto se mu podaří pravidelně či opakovaně propašovat narkotika do věznice, pak jednoznačně selhávají odpovědní pracovníci vězeňské služby. Taktéž dochází k selhání zaměstnanců vězeňské služby, kteří schválí problémového vězně na venkovní pracoviště. Ovšem narkotika a různé omamné látky se do věznic dostávají například poštou adresovanou odsouzeným.
Dozorci ve věznici už mnohokrát objevili pervitin v sáčcích na bonbony nebo byly drogy ukryty v tužce, pastelkách, fixech, spodním prádle či v tepelně zpracovaném mase. Ukryty také bývají v nalepených známkách, papírovém blahopřání, v krabicích od pracího prášku, tubách od zubní pasty, v pleťovém krému či v sušenkách. Někteří známí či rodinní příslušníci také vězňům drogy přehazují přes koridor věznice v ponožce ovinuté lepenkou nebo v tenisovém míčku.
Drogy se však zasílají odsouzeným i mnohem sofistikovanějšími způsoby. Mnohdy jsou ukryté v podrážkách bot či pantoflí, v elektronice, ve hřbetech knih, diářů, či dokonce v tuhém mýdle, které se odvrtá a opět zatře a rozleští do původní podoby. Plněné šípy se kuší střílejí přímo oknem do cel nebo se mohou dopravovat pomocí dronů. Způsobů pašování drog do věznice jsou zkrátka tisíce a přitom obnáší mnohonásobně menší riziko nálezu než při osobním pašování z venkovního pracoviště. Pochopitelně uvádím všechny tyto způsoby, které jsou vězeňské službě už dávno známé, tedy nejde o nic nového.
Soudce tisku dále uvedl, cituji: „Stěžejními důkazy jsou především odposlechy mobilních telefonů obžalovaných, kteří si domlouvali předání drog, a samozřejmě zadržení některých zásilek policií.“ (Při raziích bylo zajištěno i několik mobilních telefonů). Ze svých zkušeností vím, že jenom hlupáci z vězení říkají do telefonu konkrétní věci pod pravým názvoslovím. Většina zkušených pašeráků či dealerů drog ve věznici rozhodně už nepotřebuje užívat schované mobilní telefony.
Suverénně už používají vězeňský telefonní automat, z něhož se navíc dá bez sebemenších potíží telefonovat i na neschválená, tedy nepovolená telefonní čísla, a realizovat tak hovor de facto s kýmkoliv chtějí. Někteří dokonce hovory kódují domluveným slovníkem. Jen pro jednoduché vysvětlení, když řeknou: „Pošli mi prosím civilní balík. Potřebuji dvě bílá trička, patery zelené ponožky a hnědé kraťasy,“ tak to zkráceně znamená, že objednává 2 gramy pervitinu, 5 gramů marihuany a tabletu subutexu. Zboží za prodejní cenu ve věznici cca 15 tisíc korun je pak na cestě. Soudce také prohlásil, že sice nešlo o velké množství návykových látek, ale byly spíše druhově velmi pestré.
Osobně věřím tomu, že zadržené množství nemuselo být nějak závratně velké. Ovšem je třeba si uvědomit, jaké množství už bylo před razií rozdistribuováno mezi samotné uživatele či drobné překupníky, kteří v oné „síti“ neuvízli. Nepochybuji totiž o tom, že skutečné množství propašovaných drog bylo několikanásobně větší, o čemž ostatně svědčí i závratný pokles cen narkotik ve věznicích za posledních pár let. Jen pro srovnání, ještě před 5 lety bylo možné za zdmi věznice rozprodat jeden gram pervitinu za neuvěřitelných 8–10 tisíc korun. Přičemž pořizovací cena na ulici se dá vyjednat na 800 korun. Jednu subutexovou tabletu bylo možné prodat za 5 tisíc korun. Dnes je ve věznici možné pořídit jeden gram pervitinu za 3 tisíce korun a jednu subutexovou tabletu za 1 tisíc korun.
A jaká je situace ve zmíněné věznici dnes? Od poslední razie uběhlo více jak dva měsíce a jako by žádná razie ani neproběhla. K mání je tady marihuana, pervitin, heroin, subotexové tablety nebo náplasti, rivotrily, tramaly a mnohé další návykové látky za poměrně příznivé ceny. K prohlášení pana soudce Boudníka nutno podotknout, že z důvodů protikoronavirových opatření jsou venkovní pracoviště pozastavena. Tedy v tomto asi ten“zakopaný pes nebude, pane Boudníku. Neměl by se opomíjet ani fakt, že drogy do věznice pašují i samotní zaměstnanci, jak ostatně prokázala poslední kauza v Pardubicích.
