Mají Češi strach z koronaviru? Téměř každý se bojí o své blízké, polovina pak o sebe, ukázal průzkum
Strach se týká v nějaké podobě prakticky všech. Jde napříč celou společností a způsobuje nám další obtíže: špatně spíme, jsme unavení a nervózní. Čeho konkrétně se teď Češi bojí nejvíc? Co má na tuto emoci největší vliv? A jak v tom všem obstála vláda? To zjišťoval výzkum agentury Behavio zpracovaný pro Skautský institut a jeho cyklus rozhovorů o strachu a odvaze nazvaný Nebát se.
Výzkum probíhal na vzorku 1 000 lidí ve dnech 8. - 13. října. A co odhalil? Paradoxně se Češi se na jaře báli koronaviru více než na začátku druhé vlny. V březnu považovalo 62 % lidí koronavirus za riziko pro ně samotné. V polovině října už to bylo jen 40 %. Číslo se samozřejmě mohlo dál vyvíjet spolu s listopadovým postupem nákazy. Skupina lidí, která se viru bojí opravdu hodně a považuje ho pro sebe osobně za hrozbu, se ale za půl roku nijak nezměnila. Jádro opravdu vyděšených lidí zůstalo stejně velké bez ohledu na okolnosti.
Čeho se Češi bojí
Pochopitelně nejvýš v žebříčku obav je aktuálně zdraví, milovaných lidí i vlastní. Následující zdroje úzkosti už se týkají převážně ekonomických dopadů krize, obav o živobytí. Častěji než sami o sebe se bojíme o své blízké. Na svou rodinu a přátele pomýšlí v dnešní době aspoň občas s obavou bezmála devět z deseti Čechů. A víc než polovina se strachuje o vlastní existenci.
Lidé, kteří si “mohou dovolit” myslet především na své blízké, jsou na tom v průměru finančně lépe. Převládající životní okolnosti skupiny, která se o sebe často bojí, napovídají, že k tomu mají minimálně z ekonomického hlediska důvody. Skoro polovina z nich patří k nízkopříjmové části obyvatel a práci, i za normálních podmínek, hledá obtížně. Nejistota, jestli budou mít na další nájem peníze, jestli jim výdaje nepřerostou přes hlavu, pak výrazně ovlivňuje jejich emoce.
V datovém nástroji Atlas Čechů si můžete zobrazit, v čem se obě skupiny liší podle příjmu, vzdělání a dalších charakteristik:
Z čeho strach pramení?
Výzkumníci identifikovali, které potřeby jsou pro respondenty klíčové a které zároveň nemají naplněné. Jinými slovy: co je pro dané lidi velmi důležité a v životě jim to aktuálně chybí (například kontrola nad vlastním životem, opora v dalších lidech, jistota a klid, bezpečí, vědomí, že se můj život ubírá správným směrem, orientace ve světě kolem atd.). Tak objevili vztah mezi strachem o sebe sama a deficitem ve třech hlavních oblastech: finančním zajištěním, bezpečím, jistotou.
● Pro 41 % lidí, kteří často zažívají strach o sebe, je klíčové, aby věděli, že budou mít kde bydlet a za co jíst, zároveň ale mají pocit, že finančně zajištění nejsou.
● A stejně tak je tomu u pocitu bezpečí. 39 % lidí, kteří se často bojí, prožívá pocit, že nejsou dostatečně v bezpečí, například když jdou v noci sami ulicí, i když je to pro ně jedna z nejdůležitějších potřeb.
● 36 % lidí, kteří se o sebe hodně bojí, potřebují vědět na čem jsou, mít v životě jistotu, ale té se jim aktuálně nedostává.
Výzkum ale také ukázal, že se strach umocňuje, když lidé cítí, že jsou na všechno sami. “My, jako společnost, to ale poměrně zvládáme. Máme pravděpodobně dobře rozvinuté rodinné vztahy, staráme se o své blízké, startují různé druhy pomoci. Selháváme ale ve vytváření symbolů, které by lidi ubezpečily, že je stát nenechá spadnout na úplné dno,” doplnil ředitel výzkumu Vojtěch Prokeš. Názor na to, jak se vládě daří o občany postarat, se mezi první a druhou vlnou prakticky obrátil Zatímco v březnu mělo ještě 59 % populace pocit, že se vládě daří krizi krotit, v říjnu už si dvě třetiny myslely opak.
Koronavirus jako symbol strachu
V lidském podvědomí se větší a složitější koncepty ukládají jako balíčky symbolů – tvarů, barev, zvuků, slov. Symbolem přitom může být prakticky cokoliv, s čím se potkáváme dostatečně často na to, abychom si to zapamatovali, co je odlišné, abychom si to dokázali přiřadit ke správnému konceptu, a co v nás vzbuzuje nějaké emoce. “Pokud se ve společnosti zvyšuje deficit v oblastech jako bezpečí, jistota nebo finanční zajištění, stoupá i míra strachu. To se nejsnáz stane pomocí symbolů. Takovým symbolem mohou být pro někoho uprchlíci, pro jiné klimatická krize, nebo právě koronavirus. Epidemie symbolizuje deficit bezpečí, jistoty, pocitu, že jsem na všechno sám, i finančního ohrožení. Je to symbol jednoduchý a srozumitelný, takže v našem podvědomí funguje jako spouštěč strachu,” vysvětlil sociolog Vojtěch Prokeš.
