Zápisky českého vězně: Najít si práci se záznamem v rejstříku trestů je často nadlidský úkol
V předchozím díle našeho seriálu jste se mohli dočíst o jednom z alternativních způsobů řešení existenční otázky odsouzených, kterým se blíží konec výkonu trestu odnětí svobody. Dnešním dílem však musím na ten předchozí navázat, neboť bydlení není tou jedinou otázkou, kterou se odsouzení před propuštěním musí zabývat. Ta další, jež musí řešit, je také způsob, jak se dokázat uživit, aby nemuseli opět páchat trestnou činnost.
Drtivá většina odsouzených dříve či později musí řešit své uplatnění na trhu práce, pokud se nechtějí v krátké době ocitnout opět za mřížemi. Vězeňská služba ČR si je dobře vědoma této problematiky a sama k věci uvedla následující: „Bývalí vězni mají často potíže s hledáním zaměstnání nebo čelí různým předsudkům. I to je podle odborníků důvodem vysoké recidivy. Vězeň, který nemá možnost pracovat, se pak často oklikou vrací k trestné činnosti.“ O této problematice ví i řada okolních států, včetně těch zámořských. Se zajímavou myšlenkou bojující proti předsudkům přišli poprvé v Singapuru. Runaway from prejudice!, tedy Uteč předsudkům! hlásá slogan štafetového běhu se žlutou stužkou, jehož cílem je změnit pohled veřejnosti na lidi s trestní minulostí a napomoct jejich začlenění do běžného života.
Do Česka tuto myšlenku přivezla ředitelka věznice ve Světlé nad Sázavou Gabriela Slováková. Yellow ribbon run neboli běh se žlutou stužkou už má u nás pětiletou tradici a dokázal pomoct stovkám propuštěných vězňů nalézt uplatnění na trhu práce a rok od roku se ho účastní více a více běžců. Jen v minulém roce vyběhlo na pražském Výstavišti 552 běžců rozdělených do 138 štafet. Závodu se také zúčastnilo 45 vězňů z 27 věznic, 5 bývalých vězňů a 173 zaměstnanců VS ČR včetně dvou náměstků generálního ředitele. Ovšem zúčastnili se také běžci z partnerských zahraničních vězeňských služeb včetně Slovenska, Rumunska, USA či Singapuru, kde tato tradice, jak již bylo zmíněno, vznikla. Pokud byste chtěli i vy podpořit smysluplnou myšlenku tohoto projektu a nevadí vám trocha toho potu, můžete si příští rok zaběhat také.
Pomoc se sháněním zaměstnání odsouzeným, kterým končí trest odnětí svobody, nabízí i sociální pracovníci jednotlivých věznic nebo některé z neziskových organizací. Mezi ty patří Rubikon. O této neziskové organizaci jsem se v dřívějších dílech nejednou zmínil, a to v souvislosti s vytvářením komplexního systému propojování penitenciární péče s postpenitenciární péčí. Tenkrát jsem Rubikonu vytýkal, že nechtěl spolupracovat s odsouzenými ještě před samotným propuštěním z výkonu trestu, ale až po jejich propuštění. Od té doby se však mnohé změnilo. Už jsem zaregistroval projekty, v nichž Rubikon v koordinaci se sociálními pracovníky věznic začíná spolupracovat s odsouzenými ještě před samotným propuštěním z výkonu trestu. A to je už opravdu pokrokový úspěch. Zrovna nedávno byl po 6 letech trestu propuštěn odsouzený, se kterým jsem nějaký čas sdílel jednu cimru. Proto dobře vím, jaké měl obavy z toho, zdali se mu po propuštění podaří najít nějakou práci. Každopádně se už nechtěl opět vracet na ulici a páchat další trestnou činnost. Jak se mi podařilo zjistit, díky Rubikonu našel práci v pražské nemocnici, kde se mu docela dobře daří. Snad mu to vydrží. Některým odsouzeným se podaří najít práci pomocí svých známých nebo využijí pracovního zařazení na venkovním pracovišti, kde si domluví hlavní pracovní poměr i po svém propuštění. Opravdu tedy existují možnosti, jak nalézt po výkonu trestu odnětí svobody uplatnění na trhu práce, ovšem těchto možností není příliš mnoho. Většina propuštěných vězňů tak končí v evidencích na úřadech práce.
Získat pak práci je velmi obtížné. Když mě pouštěli z minulého trestu na svobodu, prošel jsem si tím na vlastní kůži. Řada firem požaduje po uchazečích o zaměstnání krom jiného i výpis z trestního rejstříku. Se záznamem vám jen řeknou, že se vám v případě potřeby určitě ozvou, což je to samé, jako když vám řeknou: „Ano, máte sice slušnou praxi, ale děkujeme, se záznamem o vás nemáme zájem.“ Jednou se mi podařilo nastoupit do pozice reklamačního technika řízení systému jakosti s tím, že výpis trestního rejstříku dodám později, a s nadějí, že se na to časem zapomene. Ovšem ono se na to nezapomnělo. Po půl roce a několika urgencích mi paní z personálního důrazně připomněla, že musím doložit onen výpis. Ať už pak byly mé pracovní výkony sebelepší, tak po zjištění, že jsem bývalý trestanec, jsem musel na dohodu ukončit pracovní poměr. Už jen za pár dní mě čeká propuštění z výkonu trestu odnětí svobody. Ještě nedávno jsme s přítelkyní měli naplánováno, jak začneme podnikat, ovšem současná koronavirová situace a s tím i spojená ekonomická krize nám veškeré plány zhatila. Uvědomil jsem si, že teprve nyní mi začnou ty pravé potíže, především však ty s hledáním zaměstnání. Hospody i restaurace jsou zavřené, tudíž jako kuchař-číšník své uplatnění rozhodně nenajdu. Jelikož není ani zahradnická sezóna, tak nemám jak uplatnit praxi v tomto oboru. Jak jsem však zjistil, stále je poptávka po řidičích. Sám jsem dříve jezdil s dodávkou pro jednu spediční firmu, tak třeba najdu uplatnění aspoň v této profesi. Nejraději bych se samozřejmě věnoval naplno žurnalistice, té investigativní ze všeho nejvíce, ovšem k tomu mi pro změnu chybí vzdělání. O tom, zda či jak se mi vůbec podaří postavit se na vlastní nohy po mém propuštění z výkonu trestu, se určitě budete moct dočíst, neboť se připravuje nový projekt, který nahradí současné Zápisky českého vězně. Ke dni mého propuštění nám zbývá jeden díl našeho seriálu, kterým završím více jak rok a půl trvající publikování informací o stavu našeho vězeňského systému.
