Vymyšleno, rozstříháno a sešito kompletně v Praze. Podívejte se, jak vzniká stoprocentně česká mikina
Dan Göringer a Josef Hykyš vypiplali svou značku Never Enough a díky spojení se zkušenou módní návrhářkou Miroslavou Gaffovou stvořili svatý grál street wearu - dotaženou, kompletně v Praze a ručně šitou klokankou s nerozbitný zipem. Seznamte se s mikinou snů, lordem Interceptorem. K mání je v tučné i lehčí gramáži pro kluky i holky. Ze známých lidí ji nosí Kato z Prago Union, slovenský rapper Rytmus, biker Richard Gasperotti, herec a režisér Tomáš Dianiška nebo Tomáš Jeřábek z reklamy na Air Bank.
Na cestu ke klokance, která perfektně sedne, nekrabatí se, neodstává a její kapuce nevypadá jako střecha, se před pěti lety vydala dvojice nezávislých návrhářů z Prahy. Mnohokrát zakopli a upadli, ale nevzdali to, vždycky se zas sebrali, oklepali se z nezdarů, poučili z chyb a šli dát s přesvědčením, že to jednou dovedou k dokonalosti.
K nezávislé módě se zběhli z jiných oborů. Dan měl reklamní agenturu, Josef se živil grafikou. Po letech námluv s módním průmyslem zaměřeným na streetwear si splnili sen a na náměstí Jiřího z Poděbrad si otevřeli Black Box Store, obchod s krásným černým obložením jak z ulic Londýna či Edinburghu. Vstoupíte-li do jejich království, chvíli váháte, jestli jste v butiku nebo v baru, ale za chvíli vám dojde, že Black Box má od všeho něco. Obléknete se ve stylu a u toho si dáte panáka, pivo, kafe nebo limonádu. Skoro každý večer tady rozbalí gramce Dj, jehož živý set si pustíte také online.Když jejich shopem projdete všemi místnostmi až na konec, objevíte ještě jedny dveře. Právě za nimi se šije drtivá většina produkce značky Never Enough včetně vlajkové mikiny s názvem Interceptor, jejíž vývoj trval několik let.
Mikina jako auto z Mad Maxe
„Dělali jsme merch k hudebnímu festivalu Soundfeer a přitom jsme zjistili, že nám naprosto nevyhovuje většina dostupné produkce,” říkají Dan s Josefem. Odmítli zkroucené zipy, zkrabacené náplety a zplihlé kapuce, které nedržely tvar a válely se na zádech jak pytel. Místo toho se rozhodli stvořit vlastní design. Stříhali střihy, měnili délky i šířky, až dospěli k mikině z bavlny vysoké gramáže, kterou pojmenovali podle stíhacího policejního auta z filmu Mad Max. Interceptor!
Se vzorky se vydali na cestu po českých výrobnách, ale všude se setkali s nějakým problém, nejčastěji neochotou nedívat se na streetwear jako na laciné a podřadné oblečení. „Sjezdili jsme celé Čechy i Moravu, byli jsme v Sudetech i v výrobnami kolem Prahy a za kvalitu jsme si chtěli i připlatit, ale všude jsme nakonec narazili,” říkají.
Mikinu podle představ jim poprvé ušili až švadlenky z pražské zakázkové dílny Twomen, které na nepoddajném materiálu doslova nechaly ruce. Výrobu mikiny náročné na zpracování bylo ale nutné předat dílně s větší kapacitou.
Osudovým okamžikem bylo setkání s Miroslavou Gaffovou. Se zkušenou módní konstruktérkou a návrhářkou je spojovalo nejen to, že chodí nejraději v černé, ale také snad až pedantský smyslem pro detail a vysokou úroveň řemeslného zpracování.
Společně zrevidovali střihy, vyladili tvar kapuce, k černé přidali ještě šedou a červenou a letos na jaře si otevřít vlastní dílnu. Vzhledem ke všeobecně známým okolnostem se mimo původní plán pustili do šití roušek a k práci přibrali další čtyři mladé švadlenky po škole, z nichž si k obrazu svému vychovali zručné posily. V tuhle chvíli zde vzniká drtivá většina produkce značky Never Enough včetně Interceptora. Nabídka se rozrostla i o streetwear pro ženy. Pro vážné zájemce je možné střih upravit na míru a vyhovět i nekonfekčním velikostem.
Proč je Interceptor tak oblíbený? „Naše mikina ve své podstatě není nijak originální, protože co je originálního na černé mikině s kapucí?” říkají majitelé Never Enough. „Nemáme ambice tradiční klokanku “vylepšovat” doplňky, ale nabízíme klasiku, kterou si oblíbíš, protože je kvalitní, sedí ti a vydrží. To jsou základní potřeby a nad tím vším je fakt, že si nekoupíš hadr z Asie, ale podpoříš lokální byznys a značku, se kterou souzníš, protože její komunikace a stanovisko jsou jasně čitelná.” Interceptora se nyní ušije asi stopadesát kusů ročně.
Jak se vyrábí mikina Interceptor krok za krokem
Nejdřív je nápad
Na začátku všeho musí být nápad a platí to i u mikiny, protože není mikina jako mikina. Zatímco jedna vám perfektně sedne, v jiné byste vypadali jako v pytli, který se vlní, řasí, krabatí a má spoustu nedokonalostí v detailech a v šití.
Vzorkování
Nápad se hodí na nákres, pak na střih, podle něj se nastříhá látka a z ní ušije první vzorek, nejčastěji ve střední velikosti “M”. Ten se pak zkoumá, zkouší a upravuje tak dlouho, dokud perfektně nesedí. Vzorek vymodelovaný k dokonalosti se pak stupňuje na další velikosti. Tohle už dnes málokdo dělá a jen málokdo to doopravdy umí.
Hledání výrobny
Pokud jsou vzorky hotové a schválené, můžete se pustit do výroby. Hledání výrobny, kde budete spokojeni s kvalitou šití a cenou, může být peklo na zemi. Výrobny mají zajeté postupy, které jedou dvacet let a nejsou ochotné na tom nic měnit, ani když jim nabídnete příplatek. Když na nepochopení, nechuť nebo rozdílný pohled na věc narazíte v páté výrobně v řadě, dojde vám, že bude lepší, když si to ušijete sami...
Materiál a stříhání
Objednáte si materiál, který vám pošlou v obřích rolí. Z nich se stříhá ve více vrstvách, trička třeba po padesáti, ale Interceptor je tak tlustý, že se stříhá pouze ve dvou vrstvách a to klasicky nůžkami, protože stroj to nezvládne. Aby byl střih rovný, chce to zkušenost a jistou ruku. „Střih napolohujeme a napasujeme, takže nám zbude jen minimální odpad v podobě úzkých proužků,” říká návrhářka Never Enough Miroslava Gaffová.
Šije se z 18 dílů
Jen kapuce je ze čtyř dílů, celá mikina pak z osmnácti. Než je sešijete dohromady, musíte si připravit všechny etikety, velikostní symbol, ošetřovací symbol, šňůrky i kroužky do kapuce, kterým se říká průchodky.
Jednojehla a overlock
Interceptor se šije na dvou různých průmyslových strojích. Tak zvaná „jednojehla” sešívá, kdežto „overlock” začišťuje okraje tak, aby byly pěkné a netřepily se.
Pět kusů najednou
Aby šla práce od ruky, švadlena si rozešije pět mikin najednou. Postupuje vždy stejně krok za krokem: začíná kapucí, pak našije kapsy na přední díly, sešije přední díl se zadním, vkládá rukávy, všije zip a kapuce. „Zip je kritickým místem, kde se pozná, že švadlenka umí,” upozorňuje Miroslava Gaffová s tím, že musí být dokonale rovný, nezvlněný a na obou stranách symetricky všitý. „Nakonec se všechno hezky zaštupuje, vyžehlí a je hotovo,” říká návrhářka Never Enough.
