Cyberpunk 2077 je Bladerunner na steroidech. Revoluční videohra, ve které si zvolíte osud i délku pohlaví
Posledních osm let se zraky hráčů upíraly pod ruce polského studia CD Projekt RED. Jimi oznámený Cyberpunk 2077 v roce 2012 vypadal, že změní videohry jednou provždy a splní všechny sny fanouškům dystopických sci-fi světů. I když studio o dva roky později vydalo famózní třetí díl Zaklínače, který je považován za jednu z nejlepších her posledních let, tlak na ně neustával. Po velkém množství odkladů nakonec od nich hráči 10. prosince 2020 dostali svou vytouženou videohru. A jak to dopadlo? Nebudu vás dlouho napínat – dopadlo to skvěle a nebojte, následující řádky neobsahují žádné spoilery.
Do tištěného Reflexu jsem k Cyberpunku 2077 (aniž bych ho v té době hrál) napsal, že cokoli menšího, než absolutní revoluce v herním průmyslu, by bylo zklamáním. A ono se to skutečně děje. Polští vývojáři měli asi osm milionů možností, jak to podělat. A nepodělali to. V Cyberpunku 2077 dostanete nádherné futuristické pískoviště, kde můžete dělat, co se vám zlíbí. A to s figurkou, kterou si můžete zcela přetvořit k obrazu svému.
Hlavní hrdina se jmenuje jednoduše – V (ano, prosté písmeno vé, které se čte anglicky „ví“). Na začátku mu vyberete původ. Na výběr jsou buď nomádi připomínající jižanské rednecky, nebo korporátní snobové z nejvyšších pater společnosti, případně děti ulice, drsné a zocelené životem ve stínu mrakodrapů mezi gangy, kde se pro kulku nechodí daleko. Hned tato první volba zásadně ovlivní váš průběh celou hrou. Pak přijde na řadu tvorba postavy, kde se vyřádí skutečně každý. Hra nabízí 39 účesů, desítky nosů i tvarů lícních kostí a rtů. Samozřejmostí jsou pak různá tetování či jizvy, revoluční je pak výběr genitálií i jejich délky nezávisle na pohlaví hráče. Skutečná eugenická lahůdka.
Pak už jdete po hlavě přímo do akce. Jeden kšeftík střídá druhý. Zažijete drobné úspěchy, zvraty i opravdu obrovské průšvihy, ze kterých se musíte vykecat či vystřílet. Každá mise má několik možností, jak ji projdete. Opět tu záleží na tom, jakým směrem se ubírá vaše postava, jaké vlastnosti jí vylepšujete a co děláte před tím, než se na konkrétní úkol vrhnete. Později si odemknete vylepšování u tzv. rozparovačů, doktorů, kteří vám přidělají mechanické ruce, pohybová vylepšení nebo filtry proti otravám. A škála možností se rozprostře ještě víc.
Doprovází vás skutečně barvité charaktery. Občas mi pravda nějaký ten zlodějíček či mafianský miniboss splynul, ty zásadní postavy jsou ale parádně napsané a budete na ně vzpomínat ještě dlouho po dohrání. Nad nimi pak ční Johnny Silverhand, kterého hraje Keanu Reeves. Pokud máte tohohle herce rádi (a asi není na světě nikdo, kdo by ho rád neměl), užijete si ho dosyta. Drobné kameo mají ve hře i známe osobnosti, nebudu ale prozrazovat jaké.
Vstávej, samuraji. Tohle město potřebuje vypálit
Hlavní dějovou linku prosvištíte za dvacet hodin a připomíná Bladerunnera na steroidech, případně první sérii seriálu Altered Carbon (velmi ke hraní doporučuji). Inspiraci si ale hra bere i třeba z Totall Recall, Minority Report, Ghost in the Shell i filmů jako Gattaca či Alita. Akce je spojena s detektivní prací, při které vystřídáte takovou porci herních mechanik, že by to jiným tvůrcům vystačilo na 2 – 3 samostatné hry. Jen blázen by ale zůstal jen u tohoto příběhu, když je svět tak obrovský a rozmanitý. Tady překazíte loupež za bílého dne, támhle si zaboxujete, hned na to si jdete zastřílet, za odměnu si zaplatíte kyberneticky vylepšenou prostitutku, abyste hned druhý den vyrazili pracovat pro některého z místních šéfů podsvětí. Vedlejší mise jsou hlavním kořením hry – jsou barvité a svět kolem nich není jen kulisou, ale skutečným živým organismem, ve kterým můžete pohodlně strávit 100 či 200 hodin a stále se nebudete nudit. Nevím, jak to tvůrci dokázali, ale všechno tam vypadá neuvěřitelně přirozeně.
Naprosto excelentní je pak zvuková stránka. Hra funguje po audiostránce tak, jak jsem to u videohry ještě neviděl. Zatímco grafika půjde dopředu, tohle půjde překonat jen velmi obtížně.
Co se týče technického stavu hry, bylo by bláhové si myslet, že bude takto velký projekt v den vydání bez chyb. Já si hru vyzkoušel (ve verzi pro PS4 na konzoli PS5) ještě v předběžném přístupu a i tak bylo hraní hlavní dějové linie bez větších problémů. Pravdou je, že několikrát mi spadla, ale nikdy ne v kritické fázi díky častému ukládání. Věřím, že tohle se během pár patchů opraví. Pro absolutně bezchybný průchod budete muset pár měsíců počkat, pokud si ale hru koupíte teď, rozhodně vám to zážitek nezkazí a vřele to doporučuji. Internet stejně zaplaví desítky spoilerů a bude stále obtížnější se jim vyhnout.
Před vývojáři je potřeba smeknout, protože se s tlakem, který na ně komunita vyvinula, popasovali se nad očekávání. Stvořili videohru, která bude definovat uplynulou dekádu, a upřímně nezávidím hrám, které přijdou po ní (zvláště pak akčním RPG titulům). Nic už nebude stejné. Tak jako The Last of Us 2 v létě navždy změnilo přístup k akčním adventurám, tak to činí Cyberpunk 2077 ve svém žánru a nejen tam. Je to mistrovské dílo, které ve všech svých aspektech posouvá laťku o parník kupředu. Jakmile do města Night City jednou vkročíte, nebude se vám chtít ven, protože tahle jízda se ve videoherním průmyslu nebude par let opakovat. Jak říká Johnny Silverhend: „Tak ku*va vstávej samuraji, máme tu město, co potřebuje vypálit“. A u toho byste rozhodně neměli chybět.
