Bond girl s krátkou hereckou kariérou, Daniela Bianchi dala přednost rodinnému životu
V pravidelné seriálu věnovaném ženským protějškům slavného Jamese Bonda se zaměříme na druhou Bond girl, Italku Danielu Bianchi. Ta měla se svou předchůdkyní hodně společného, role v bondovce byla největší hereckou příležitostí, podobně jako Ursula Andressová musela být předabována kvůli přízvuku. Zajímavostí je, že drží titul nejmladší Bond girl, v době natáčení jí bylo dvacet jedna let.
Narodila se 31. ledna 1942 v Římě, její otec, plukovník italské armády, zajistil dceři kvalitní vzdělání na prestižní škole. Vedle studia se věnovala tanci a navštěvovala hodiny baletu. V šestnácti letech se poprvé mihla před filmovými kamerami. Ve francouzsko-italském dramatu V případě neštěstí zářila především dvojice Jean Gabin a Bridgitte Bardot, Bianchi si na svou chvilku slávy musela počkat.
To je ta pravá!
O dva roky později zvítězila v soutěži krásy, byla nejhezčí dívkou Říma. Na celostátní úrovni obsadila druhé místo. To jí vyneslo několik další filmových příležitostí. Na začátku 60. let si zkusila i americkou produkci, když natočila tři díly televizního seriálu Dr. Kildare. Oblíbené nemocniční drama nakonec mělo přes 180 epizod.
Zlom nastal po několika měsících, italská modelka a příležitostná herečka byla oslovena producenty filmu Srdečné pozdravy z Ruska. Snímek znovu přivedl na stříbrné plátno agenta Jamese Bonda v podání Seana Conneryho. Právě skotský herec měl významný podíl na výběru jeho další filmové milenky. Po Švýcarce Ursule Andressové padla volba na Italku Danielu Bianchi. Ta ztvárnila sovětskou písařku Tatianu Romanovovou.
Na casting přišlo několik dalších modelek jako Virna Lisi či Dánka Annette Vadimová. Konečné slovo měl Connery, a ten ukázal na mladičkou Italku. Ta v době natáčení neuměla příliš dobře anglicky, po kývnutí se zavázala, že bude pravidelně docházet na doučování. Ve filmu nakonec její hlas nezazněl, protože italský přízvuk byl natolik patrný, že i druhá Bond girl musela být předabována, tentokrát mluvila hlasem Barbary Jeffordové.
Brzký odsun ze záře reflektorů
Natáčení neprobíhalo ale vůbec v poklidném duchu. V červenci 1963 muselo být dokonce na dva týdny přerušeno, protože hereččin řidič usnul za volantem a způsobil nehodu. Daniela Bianchi si kromě otřesu odnesla několik šrámů v obličeji, a tak si filmaři dali několikadenní pauzu. Film si odbyl britskou premiéru 10. října 1963, do Spojených států dorazil o půl roku později. Nemohl ho tak vidět velký fanoušek knižní předlohy, prezident John Fitzgerald Kennedy.
Po bondovce se Bianchi objevila v několika dalších filmech s agentskou tematikou. Těsně před koncem herecké kariéry si zahrála s Neilem Connerym, mladším bratrem Seana. Snímek Operace Mladší bratr byl parodií na Jamese Bonda. Průměrný film nezachránil ani Ennio Morricone, který k němu složil hudbu.
Poslední film natočila v roce 1968, poté pověsila herecké řemeslo na hřebík. Provdala se za janovského podnikatele Alberta Camelliho. Pevné manželství vydrželo téměř padesát let, poté promluvil osud, Cameli totiž před třemi roky zemřel. Páru se narodil syn Filippo. Bianchi se k filmu vrátila jen jednou, a to když se podílela na dokumentu Nejsme jako James Bond z roku 2012.
Přestože nadále nepokračovala ve filmové kariéře, fanoušci bondovek na ní vzpomínají jako na smyslnou ženu s uhrančivým pohledem a vždy upraveným účesem.
