Odstrašující příklad (nepo)řádného hospodáře: Takhle macešsky zachází stát se svým majetkem
Ve své době patřila nová budova Klárova ústavu ke stavbám, jimiž se mohli Pražané právem chlubit. Nejen pro svou výraznou architekturu na atypickém půdorysu a bohatou plastickou výzdobu, ale i účel, který plnila. Dnes k zašlé fasádě někdejšího zařízení pro nevidomé vzhlíží s obavami a odstupem. Od přímé konfrontace s prvky secese totiž kolemjdoucí dělí pouze ochranná síť. A tím, kdo paradoxně nevidí, je stát. Stát, jehož vláda zasedá přes ulici a na historickou hodnotu Strakovy akademie upozorňuje s pomocí dvou influencerů. Cosi shnilého evidentně není jen ve státě dánském, ale i na nábřeží Edvarda Beneše.
Ústav pro zaopatřování a zaměstnávání dospělých slepců založil roku 1832 Alois Klar. Vysokoškolský pedagog, mezi jehož chráněnce patřil i Karel Hynek Mácha, usiloval o vzdělávání a začlenění nevidomých do společnosti. Ta tehdy handicapovaným žádné úlevy neposkytovala. Přestože se samotných stavebních prací na pozemku, který získal darem od císaře Františka I., nedožil, následovníka našel ve svém synovi a později i v Emilu Wagnerovi. Ten, inspirován anglickým modelem, začlenil do vzdělávání a rekvalifikace zrakově indisponovaných různá řemesla jako kartáčnictví, rohožkářství, košíkářství, pletení židlí nebo strojní pletení. Tak zásadní rozšíření výuky s sebou přineslo i požadavek na nový prostor. Tím se stala budova na dnešním nábřeží Edvarda Beneše, ve které vznikly soukromé byty, reprezentativní sál, tělocvična nebo bazén. Velkorysé prostory, které za omšelým průčelím už roky zejí prázdnotou.
„Opadávají kusy fasády, a aby nedopadly do vozovky, jsou tu umístěné sítě, které tomu brání. Je to příklad, kdy stát něco vlastní, a myslím si, že by měl nasadit nějaké úsilí, aby se ta věc proměnila a používala, protože ten dům si to zaslouží,“ hodnotí současný tristní stav budovy architekt Adam Gebrian. Ten svou pozornost na veřejný prostor zaměřuje dlouhodobě, a to nejen v Česku, ale i během svých zahraničních pobytů. O jednom z nich – třech měsících v Barceloně – mu právě vyšla stejnojmenná kniha. V ní se zamýšlí nad soužitím architektury a lidí, kteří město obývají. „Tuzemským postřehům“ se pak věnuje v pořadu Gebrian: Plus/Minus na internetové televizi Mall.tv.
