Holiči smí stříhat téměř kdekoliv, v holičství ale ne. Stát by měl víc věřit podnikatelům, říká majitel salonu
„Stát by měl podpořit bezpečné fungování podniků místo toho, aby to takto striktně a bezmyšlenkovitě zavíral. Kdyby stát věřil víc podnikatelům, že se o sebe dokážou postarat, tak by udělal jen dobře,“ říká Richard Laně, který se v pondělí pokusil otevřít za velmi striktních podmínek jednu ze svých poboček barber shopů v Olomouci. Protože šlo ale o porušování vládních nařízení, měl otevřeno jen pár minut, než dorazila policie.
Kvůli špatné ekonomické situaci a aktuálním opatřením se Richard Laně rozhodl, že se pokusí na začátku týdne otevřít své holičství. Předem stanovil velmi přísná pravidla jak pro holiče, kteří se měli dvakrát týdně testovat a působit na pracovišti sami, tak pro klienty, kteří museli být například předem objednáni, aby mezi nimi byl dostatečný rozestup a prostory se mohli vydesinfikovat, tak také měli být otestováni. Pro ty, kdo by testy nebo respirátory neměli, bylo v holičství oboje přichystáno.
Hned po otevření musel Richard Laně ale holičství znovu uzavřít. „Probíhalo to podle představ. Šlo především o to, vyvolat nějakou diskusi a ukázat, že tu řešení je a řekl bych, že je mnohem lepší a správnější než to, jak to funguje doposud. Věřím, že všichni, co tam byli, to v podstatě věděli a pochopili, včetně policie. Ta si to sice nemohla dovolit říct, ale bylo vidět že z toho sami nejsou úplně happy. Byla to blbá situace a upřímně jsem jim to nezáviděl. Policie přijela, obeznámila nás s tím, že porušujeme vládní nařízení, což jsme samozřejmě věděli. Proběhla diskuse, kdy jsem se jich ptal, že pokud to zavřu, tak jestli se máme vrátit zpět do bytů a stříhat například naproti v ulici v bytě. Odpověděli nám, že ano, protože to zakázané není. Můžu tedy stříhat nad námi v kanceláři, naproti přes ulici, ale u nás v prostoru, který je na to hygienicky zabezpečený, tak tam stříhat nesmím. Což je bizarní,“ popisuje Richard Laně situaci.
I přes podstatně větší hygienická rizika se tak budou muset barbeři vrátit do bytů a garáží. „Není to ideální varianta. V té první vlně jsme ideálně doma stříhat nechtěli. Ale podpora státu nestačí, je to málo, ale něco se samozřejmě hodí. Věřím, že se stát snaží, ale ta kasa není bezedná. Takže pokud chceme zaplatit nájmy a nějakým způsobem přežít, tak je nutné, abychom po domácnostech jezdili, protože bez toho bychom tady už dneska nebyli,“ vysvětluje Laně. Pokud sečte náklady a nájmy, tak je s výdělky barber shopu na nule. V první vlně o podporu nežádal, když se ale situace pro podnikatele nezlepšila, nezbyla mu jiná možnost. Nyní je schopný pokrýt náklady a hlavní výdaje, svůj osobní život ale financuje pouze z úspor, které pomalu dochází.
Na druhou stranu ale Richard Laně dodává, že finanční podpora státu by pro ně nemusela být potřeba. Stačilo by nastavit vhodné podmínky. „Pokud bychom mohli otevřít za podmínek, které jsme uvedli (i s rozestupy a s tím, že bychom si museli něco málo hradit za testy a respirátory a tyto opatření), tak jsme pořád schopní se tím v pohodě uživit tak, abychom nemuseli žádat žádné dotace a podpory. Tyhle peníze pak naopak stát může čerpat do zdravotnictví, do škol, nebo třeba hradit testy pro podnikatele, kteří by chtěli tímto způsobem fungovat a dodržovat to. Stát by měl podpořit bezpečné fungování podniků místo toho, aby to takto striktně a bezmyšlenkovitě zavíral. Kdyby stát věřil víc podnikatelům, že se o sebe dokážou postarat, tak by udělal jen dobře.“
