Slavný pochod vznikl náhodou. Češi chodí do Prčic(e) už 55 let
Téměř všichni obyvatelé České republiky někdy v životě slyšeli o známém pochodu Praha-Prčice. Mnozí z nich se dokonce vydali na trasu mezi hlavním městem a někdejším městysem. První účastníci vyrazili 17. dubna 1966, během 55 let si akce užila své. Především v 80. letech získala masovou oblibu a dostala se do hledáčku vládnoucí garnitury.
V 60. letech zasáhla Československo móda dálkových pochodů. Parta odvážlivců okolo pražského tělovýchovného klubu zkoušela odolnost. Dokáže člověk ujít 100 kilometrů za 24 hodin? Nadšenci vedeni Dr. Janem Květem, jemuž se přezdívalo Hony, vyrazili z Čechtic do Prahy. Tímto aktem nevědomky odstartovali éru dálkových pochodů.
Oběd nebo jít do Prčic?
Jejich akce se dokonce dostala do novin i televize, což podpořilo popularitu nového sportu. Začaly vznikat další události, další stovka proběhla ve Slezsku. Chodci se rovněž objevili na úpatí Jizerských hor. V rámci tohoto boomu nabízeli organizátoři i kratší padesátikilometrové varianty. V tomto období vzniklo několik pochodů, které vydržely dodnes. Pro náš příběh je důležitá akce Karlovy Vary-Praha, po návratu z ní se u jednoho stolu sešel Jiří Dvořák a Karel Kulle.
Oba si pochvalovali své výsledky, nelíbilo se jim, že museli část trasy absolvovat v noci. Kvůli tomu začali přemýšlet nad novým pochodem, který se měl odehrávat především ve dne. Tím pádem se musela částečně zkrátit vzdálenost. Dalším důležitým východiskem se stal start celé akce, muselo se začínat v Praze kvůli dostupnosti. Legendární pochod Praha-Prčice získal první obrysy.
Oba muži se shodli na tom, že cílovou destinací by měla být nějaká zajímavá lokalita. První volba padla na Postoloprty, obec na Lounsku je od Prahy vzdálena přibližně 70 kilometrů, čímž by splňovala limit. Rozjímání narušila paní Běla Dvořáková, která je volala k jídlu. „Je čas na oběd, běžte s tím už do Prčic,“ píše se ve knize Dálkové pochody, naše láska. Následoval užaslý pohled obou sedících.
KSČ: 35 tisíc lidí je hodně
Po vydatném obědě zkoumali mapu, Prčice se zdála být ideální. Podobně jako Postoloprty splňovala limit, ba co víc měla v sobě onen nádech zajímavé destinace. Je lepší se vydat někam jinam než do Prčic? První oficiální ročník proběhl 17. dubna 1966 a účastnilo se ho 469 chodců, na konci je čekala upomínková stužka.
V dalších letech počet zájemců stagnoval, v 70. letech však překonal magickou tisícovku. Organizátoři rovněž naplánovali dvě trasy. I dále se dnes už legendární pochod těšil velké popularitě, na 12. ročník dorazilo na 33 tisíc lidí. Za jejich odhodlanost obdrželi za cílovou páskou hnědou plastovou botu, ostatně tento zvyk zůstal zachován. Mění se pouze barevná kombinace.
Velkou koncentraci lidí pozorovala i Komunistická strana Československa. Zlom ve vztahu mezi vládou a chodci nastal v roce 1981. Tehdejšího ročníku se účastnilo 35 732 chodců, což je dosud nepřekonaný rekord. KSČ tak sáhla k postupnému omezování účastníků. Politici argumentovali různě, lidé při akci údajně ničili přírodu a ornou půdu. To byl samozřejmě nesmysl, protože organizátoři trasy naplánovali po vyznačených cestách. Kvůli velké koncentraci lidí bylo dokonce zavedeno více startovacích míst.
Znovunabytá popularita
Po roce 1981 počet chodců klesal, na pokraji existence se ocitl v 90. letech, kdy se vydalo na trať pouze osm tisíc lidí. I přesto přežil do dnešních dnů a opět nabývá na síle. Rozmachující trend zastavil až koronavirus. Na posledním ročníku v roce 2019 se objevilo 26 tisíc chodců. Ti si mohl vybrat jednu z jednadvaceti tras. Novinkou posledních let je také cyklistická verze pochodu.
Další ročník je s otazníkem, už nyní se ví, že neproběhne v obvyklém termínu. Pochod se od roku 1973 koná třetí květnovou sobotu. Dle internetových stránek je akce přesunuta na 13. červen 2021. Zkušení chodci mohou vyrazit na trasu Karla Kulleho, ta startuje v pražských Hájích a měří 70 kilometrů.
Na samotný závěr se sluší dodat, že legendární pochod měl vliv i na český jazyk. Mnoho lidí se totiž domnívá, že Prčice jsou množného čísla. Opak je pravdou, jedná se o jednotné číslo ženského rodu, správně se tedy chodí do Prčice.
