Poslední rozloučení s nebohou ČSSD. Vzpomínejme v dobrém
Socani tu s námi jsou už 143 let. Vznikl s dobrými úmysly a umírají pomalou smrtí posledních pár let. Ale nutno říct, že se jim nedaří už nějaký ten pátek. Symbolem jejich neúspěchu by mohl být třeba Miloš Zeman, který se při comebacku sociální demokracie v 1996 bil v hruď, že bude stranické knížky vázat v kůži členů ODS, kterou ani nakonec nezvládli porazit, se pasoval do člověka z lidu. Co na tom, že to je člověk z lidu, který je hrubý, neumí se chovat, neustále chlastá, z koutku úst mu visí cigáro a na bradě zůstala mastnota z buřta, co před chvílí snědl. Vlastně typickej Čech. Celou historii si poslechněte v Událostech Luďka Staňka na Mall.tv.
Socani vyprodukovali asi víc nezapomenutelných osobností, než celá česká celebritní scéna - zvlášť za posledních 30 let. Je až k neuvěření, kolik jejich lidí se (a většinou negativně) zapsalo do našich pamětí. Kromě Zemana, který tu s námi bude asi na věčné časy, je netřeba připomínat Standu Grosse a jeho patnáct minut slávy, které skončily drahým bytem, na který by fakticky neměl mít peníze. Nebo fackovanou Davida Ratha. Nebo házení vajec na Jiřího Paroubka.
ČSSD a její členové mají opravdu zvláštní schopnost kazit co jim přijde pod ruku. A když se jim jednou náhodou něco povede, je třeba to hned napravit, a tak sami sebe střelej do nohy. To už uměli socanští předci. Na to se už ale podívejte na videu.
