Korunní princ z NDR. Erich Honecker sesadil svého učitele a stal se „německým Husákem“
Věštila se mu zářná budoucnost, protože se naplno oddal levicovým myšlenkám. Východoněmecký vůdce Erich Honecker zdánlivě připomínal svůj československý protějšek. Zlom nastal 3. května 1971, kdy „korunní princ“, jak se Honeckerovi přezdívá, vystoupal na samotný vrchol a zaujal post prvního tajemníka Sjednocené socialistické strany Německa.
Abychom pochopili změny v čele NDR, musí zaznít jméno Waltera Ulbrichta. Německý straník byl prvním tajemníkem Sjednocené socialistické strany Německa (zkráceně SED). Ulbricht platil za oddaného komunistu, za svůj obrovský vliv vděčil Stalinovi, který v něm viděl jasného spojence. Ulbrichtova židle začala kolísat v polovině 50. let, kdy zemřel jeho chlebodárce „Koba“.
Komunismus požírá své děti
Patřil totiž mezi věrné bolševiky a Chruščovovo odsouzení kultu osobnosti přijal vlažně. Ostatně na XX. sjezdu KSSS reprezentoval NDR právě Erich Honecker, člověk, který jednou Ulbrichtovi vezme jeho místo na výsluní. Ulbricht byl radikální komunista a se sinalou tváří poslouchal, jak jeho občané utíkají na západ. „Nikdo nemá v plánu stavět zeď,“ nechal se slyšet dva měsíce před výstavbou Berlínské zdi.
Toto chování ještě více prohloubilo mezinárodní krizi, kterou dokonaly události v Karibiku. Po nástupu Leonida Brežněva byly vztahy mezi NDR a SSSR ještě horší. Kovaný komunista si s novým generálním tajemníkem nerozuměl. Nevraživost prohloubila také malá angažovanost vojáků NDR během invaze do Československa. Brežněv se logicky obával, aby si Čechoslováci nespojili „přátelskou pomoc“ s obsazení wehrmachtem.
Ulbrichtovi definitivně zlomil vaz neúspěšný projekt Ekonomického systému socialismu. Ten měl NDR průmyslově decentralizovat a zlepšit přístup státu k obyvatelům. Tyto aktivity sledoval i Brežněv a na začátku roku vyslovil přání o Ulbrichtově konci. Pád starého kádra byl odůvodněn špatným zdravotním stavem, což nebyla pravda. Sověti však chtěli na jeho místě někoho, kdo by zemi zkrotil (podobně jako Husák v Československu).
Vůdce s ideálním životopisem
Brežněv takového člověka viděl v Erichu Honeckerovi, ten se sice narodil v západním Německu, zcela však propadl komunistické ideologii. Jeho přesvědčení nenalomilo ani dlouhé vězení v dobách druhé světové války. Za ostnatými dráty se jeho láska k marxismu-leninismu ještě prohloubila. V roce 1946 založil levicovou mládežnickou organizaci, po deset let působil v jejím čele.
V 50. letech se sblížil se svým mentorem Walterem Ulbrichtem, postavil se za něj během červnového povstání v roce 1953. Záhy odletěl do Moskvy, kde studoval stranickou školu. Uměl plynně rusky, protože ve 30. letech navštěvoval Moskevskou Leninovu akademii. Po úspěšném složení zkoušek se vrátil do NDR, kde se stal členem Politbyra.
Jeho osoba bude navždy spojená s výstavbou Berlínské zdi, protože osobně dohlížel na její realizaci. Blížila se však velká chvíle, žák měl nahradit učitele. Jak bylo naznačeno Walter Ulbricht neuspěl s reformou pokulhávající východoněmecké ekonomiky. Vlažně se stavil také ke stykům mezi oběma Německy. V červnu 1970 byl Honecker odvolán z pozice druhého tajemníka SED, Kreml si těchto změn všiml a Brežněv hodlal nahradit stárnoucího Ulbrichta energickým Honeckerem.
Na utíkající střílejte!
Ono střídání stráží nastalo 3. května 1971, kdy se Honecker stal prvním tajemníkem (pozice generálního tajemníka SED existovala až od roku 1976). Obrýlený politik postupně ovládl celou zemi a stal se jejím neochvějným vůdcem. Honecker razil politiku konzumního socialismu, snažil se o zlepšení životní úrovně, ostatně za jeho vlády byla nejlepší v celé východní Evropě.
Na druhou stranu jeho režim nevybíravě vraždil obyčejné lidi, kteří chtěli přeběhnout do západní Evropy. Dle některých odhadů má Honecker na svědomí přes stovku životů (počty se však liší a oscilují mezi 80 až 200 mrtvými).
Výrazně zapracoval na německých vztazích, v roce 1972 obě země uzavřely smlouvu a formálně uznaly svou existenci. V září 1987 se Honecker stal prvním (a posledním) východoněmeckým státníkem, který navštívil SRN. V místě svého rodiště přednesl projel, ve kterém se věnoval problematice rozdělení země. „Přijde den, kdy Němce nebudou dělit hranice,“ volal jeden z architektů Berlínské zdi a odpůrce sjednocení.
Po boku Živkova a Husáka
Závěr 80. let však Honecker nezvládl, odmítl v NDR zavést perestrojku. „Nemáme co reformovat,“ opakoval Gorbačovovi. Východoněmecký vůdce se svým chování připojil ke Gustávu Husákovi, Todoru Živkovovi a Nicolae Ceaușescovi. Ani jeden z těchto lídrů nechtěl ve své zemi něco měnit. Vyhovovali jim zavedené pořádky.
Honecker v roce 1989 uspořádal okázalé slavnosti ke 40. výročí vzniku NDR. Účastnil se jich i Gorbačov. Rozvášněný dav studentů skandoval: „Gorby, pomoz nám!“ Pád německého normalizátora byl nevyhnutelný, o týden později nuceně skončil ve všech funkcích. Okamžitě zamířil na sovětskou ambasádu, posléze dokonce odletěl do SSSR.
Po třaskavých dnech roku 1989 mělo nastat vyúčtování za dlouhá léta utiskování. Spolková republika Německo chtěla Honeckera postavit před soud. Někdejší politik se skrýval v Moskvě, následně však odletěl do Berlína. Kvůli velmi špatnému zdravotnímu stavu byl omilostněn a smrt několika desítek lidí zůstala nepotrestána. Záhy zamířil do Chile, kde korunní princ 29. května 1994 zemřel.
