Génius poznamenaný životem: Hemingway roky utrpení ukončil brokovnicí i přes úspěch svých děl
Je 4. května 1953 a ve Spojených státech je jako vítěz Pulitzerovy ceny za beletrii označen Ernest Hemingway. Jeho kniha Stařec a moře, která se zapíše do dějin s takovou měrou, že i dnes ji znají studenti středních škol. Samotnému Hemingwayovi to ale bylo málo platné. Ačkoliv obdržel za toto dílo i Nobelovu cenu za literaturu, už nikdy žádné dílo nenapíše a o sedm let později spáchá sebevraždu.
Nešťastný konec nešťastného spisovatele, dobrodruha, sukničkáře a pijana ale nedefinuje. Ernest Hemingway prožil takový život, o kterém si valná většina může nechat jen zdát. Na druhou stranu, ačkoliv toho hodně viděl, prožil i bolest a ztrátu, které s velkou pravděpodobností vedly právě k jeho smrti. Ale vraťme se na začátek.
Hemingway se za první světové války zapsal jako dobrovolník, špatně viděl a tak o něj armáda moc nestála. V Evropě ale zachraňoval i tak životy - jako zdravotník. Sám ale utrpěl vážná zranění. To i další zážitky z války ale ovlivnily jeho tvorbu. Mezi válkami vystřídal několik míst pobytu i manželek.
Celkem měl čtyři, tu poslední si našel až po válce. Život strávil na ještě více místech - v Kanadě, Francii, Španělsku, Africe, na Floridě a Kubě. V každém místě získával nové zkušenosti a inspiraci jako byl třeba lov velkých savců, obřích ryb nebo atmosféra corridy.
Účastní se jako válečný zpravodaj španělské občanské i druhé světové války. K napsání jeho vrcholného a posledního díla ho nakonec prý vybičovala teprve devatenáctiletá milenka. Stařec a moře o boji rybáře s obřím marlínem a hejnem žraloků fascinuje čtenáře i odbornou veřejnost dodnes. Před 68 lety tuto novelu ocenila porota udělující Pulitzerovu cenu. O rok později dostane i Nobelovku. Tentýž rok ale jeho život ovlivní dvě letecké havárie, které mu způsobí nekonečná muka. A patrně právě kvůli nim sáhne v roce 1961 po své oblíbené pušce a prostřelí si hlavu.
