Proč se nám zdají tak divné sny? Bostonští vědci možná mají odpověď
Proč se nám zdají sny? To je samozřejmě důležitá otázka, ale možná máte ještě jednu zásadnější: Proč se nám zdají tak divné sny?! Možná vás nepřekvapí, že spolu tyhle dvě otázky souvisejí, ale nejspíš vás překvapí, že odpovědi se možná dobereme díky umělé inteligenci.
V roce 1978 objevila úplně náhodou ruská geologická expedice uprostřed sibiřské divočiny srub a v něm nepočetnou rodinu. Ta žila tady na konci světa celých čtyřicet let, od chvíle, kdy pantáta utekl se ženou a dětmi do lesů před stalinistickými čistkami. Rodina úplně vynechala druhou světovou válku i přistání na Měsíci.
Nejdivnější sen na Sibiři
Co ale zaujalo mě, byla otázka ruských vědců: „Co jste tady celou tu dobu dělali? O čem jste si povídali?” Rodina krčila rameny a nakonec řekli, že si četli Bibli a „vyprávěli si své sny”. Tahle jejich odpověď mě fascinovala řadu let, vždycky jsem si říkal: „O čem se mohlo zdát lidem, kteří znají jenom les a srub. Zdá se jim jenom o lese a srubu? Jak to může být zábavné na vyprávění?” Nová vědecká studie ale ukazuje, že jsem nemohl být víc mimo.
Asi se shodneme na tom, že sny mohou být bizarní. Kolikrát jste se pokusili ráno svému partnerovi převyprávět, co se vám zdálo, a mluvili jste, jako kdybyste právě prodělali mrtvici. „A pak jsem v tom letadle viděl strejdu, ale vypadal jako Milan od nás z kanclu, ale já nějak věděl, že je to strejda, chápeš?” Nu, vypadá to, že bizarnost vašich snů není přímo úměrná tomu, jak vzrušující vedete život. Je to přesně naopak.
Když do západního světa vtrhl koronavirus a v Evropě se vyhlašovaly první lockdowny, mohli jste si na internetu všimnout hromady postů, článků a videí na téma: Poslední dobou se mi zdají vážně strašně divné věci. Pomalu se ukazuje, že vaše sny jsou možná o to podivnější, fantasknější a… inu, snovější, čím nudnější vedete život. Máloco dávalo našim mozkům tak málo originálních stimulů jako právě lockdown.
Proto se vám možná po nocích v dubnu 2020 odehrávaly v hlavách absolutní pekla. Proto si mohla ta ruská rodina donekonečna vyprávět své sny, protože musely působit, jako by je navrhl Dalí na tripu. A teď vás nejspíš zajímá, proč se to děje. Proč vám mozek kouzlí v hlavě divnosti, když vedete nudný život. Naštěstí má jistý výzkumník z Bostonu teorii.
Sní umělá inteligence o elektronických ovečkách?
Jmenuje se Erik Hoel a je to expert na neurovědu z bostonské Tuftsovy univerzity. Hoel už léta zkoumá fungování lidského mozku skrz nejmodernější dostupné technologie, v poslední době hlavně přes umělou inteligenci. Jeho Twitter je mimochodem plný zajímavých věcí k tématu. Hoelův tým dává dohromady takzvané neurální sítě, to jsou systémy navzájem spolupracujících algoritmů, které mají simulovat práci mozku.
Hoel krmí tuhle umělou inteligenci daty a zaznamenává si, jakým způsobem a jak úspěšně si tyhle neurální sítě pamatují vzorce. V podstatě dodává do systému fotky ulic a jejich fragmentů a síť si z toho sama vzorce skládá. Když do ní nacpete pět set fotek semaforu, tak síť na pěti set první pokus sama rozezná semafor a následně ho i najde na komplexnější fotografii. Na tom není nic moc zvláštního.
Jenže! Neurální sítě mají tendenci „lenivět” a zahrnovat do svých vzorců čím dál tím víc dat a obrazů. Takže po nějakém čase začíná považovat za semafor i něco, co tak pouze z dálky vypadá. Aby se to nedělo, Hoel a jeho tým cpou do sítě náhodné shluky obrazů, vyphotoshopované nesmysly a podobně. Čistě proto, aby drželi umělou inteligenci tak říkajíc ve střehu.
Asi už chápete, kam tím míříme. Podle Hoelovy teorie naše sny plní přesně tuhle entropickou úlohu. Sny mají zahltit náš mozek nesmysly, abychom byli pozornější a bystřejší v bdělém stavu a nezahrnovali do svých vzorců i například hrozící nebezpečí. A v karanténě, kdy jste zavřeni doma mezi dvěma místnostmi, máte pouze velice malý počet vzorců, se kterými můžete interagovat, vaše sny musí být o to divnější.
Ale nikdy ne tak divné jako to, co se muselo zdávat té nebohé ruské rodině.
