Nemrtvý kohout, Hromový drak nebo Čchollima aneb Nejdivnější národní zvířata
Možná jste si všimli, že si Saša Vondra prosadil do volebního programu, že si Česko bude moct zvolit národního ptáka. Myšlenka jistě hezká, ostatně oficiální národní zvíře nemáme. Máme jen heraldického stříbrného lva, u něhož si nikdo není jistý, proč má vlastně dva ocasy. Odborníci odhadují, že mají od 13. století znázorňovat dvě země, kterým Přemyslovci vládli, ale… jistě to neví nikdo. Nicméně! Na světě jsou i divnější národní zvířata než dvouocasý lev.
Mimochodem, nejsme jediní, kdo má lva. Národním zvířetem je třeba ještě v Singapuru, africkém Togu, Maroku a v Anglii. Heraldického ve znaku podobně jako my má i Norsko a Nizozemsko. Ale žádný nemá dva ocasy. Takže… aspoň něco. Ale víte co, lev alespoň existuje, a když máte rychlé ruce a nůž, může mít klidně dva ocasy. Řada zemí ale s národním zvířetem úplně vykolejila. Tak například…
Skotsko má jednorožce. To je mimořádně podivné pro kraj, který se pyšní tvrdými muži a skvělou whisky, ale proti gustu (a penálům dvanáctiletých dívek) žádný dišputát. Trochu hustší je Wales, ten má červeného draka. Jeho kořeny sahají do artušovské legendy o Merlinovi, který ve snu viděl červeného draka rvát se s drakem bílým. Tihle dva tvorové měli symbolizovat Velšany a Sasy. Holt, neexistující země, neexistující národní zvířata.
Draka má mimochodem i Bhútán. Jmenuje se Druk. Druk reprezentuje celou oblast, protože království se říká Druk Yul, tedy země Hromového draka. A nejhustšího draka má pochopitelně Indonésie, protože ti mají jako národní zvíře jediného doopravdy existujícího draka. Varana komodského.
Tisíc li denně
Řecko (pozor) má fénixe! Možná můžeme být rádi, že si nedali do znaku domácího skřítka nebo hipogryfa. A když už jsme u bizarních létajících věcí jako z Harryho Pottera, můžete hádat, která země má nejdivnější zvíře. Pochopitelně, je to Severní Korea. Ta má ve znaku Čchollimu, bájného okřídleného ptáka, který kluše “tisíc li” denně. To je nějakých pět set kilometrů. A protože je to Severní Korea, dotáhli tuhle věc do absurdna. Když nastal klid zbraní mezi Severní a Jižní Koreou, velký vůdce vyhlásil, že se má země začít budovat “čchollimovskou rychlostí”. Dokonce mají čchollimovské hnutí, takové místní stachanovce. Protože Severní Korea.
Francouzi mají galského kohouta, to asi víte. Ale nejspíš nevíte, že se datuje až do doby, kdy se Francouzi poprvé dozvěděli, že latinské slovo gallus znamená kohout. Posloužil pak jako symbol francouzské revoluce. Z nějakého důvodu. Ale aspoň nemají nemrtvého kohouta jako Portugalsko. Ti mají za národní zvíře kohouta barceloského. Mýtické zvíře, které v patnáctém století přišlo k životu jako důkaz neviny falešně odsouzeného muže.
Velká spousta zemí má národních zvířat hned několik, mají národního ptáka, národního ještěra, národního savce… kromě slavného bělohlavého orla mají Spojené státy třeba ještě bizona. Rusko zase má pochopitelně medvěda a k tomu heraldického dvouhlavého orla. Podobně jako Srbsko třeba. Kanada má bobra, čemuž není potřeba se smát, protože nám není pět, že.
Úplně nejroztomilejší je Mauricius, ten má jako národní zvíře ptáka dodo. Toho nebožáka, který čtyři miliony let neměl přirozeného predátora, takže pak byl vybit lidmi a novými predátory během několika dekád.
Netuším, co bude náš národní pták, ale troufl bych si vsadit na přejetého holuba, kukačku nebo moudrou sovu. Po mrtvici.
