Židovská mafie věděla, že mlátit nácky je vždycky košer
Když se mluví o Židech během druhé světové války, většinou je tématem holocaust. Zcela přirozeně, je to jedna z největších, člověkem způsobených tragédií. Občas to ale tvoří dojem, že se Židé téměř nebránili. Bránili. Všude po světě. A všemi prostředky. Často nelegálními.
Varování
Minnesota, třicátá léta dvacátého století. Antisemitismus je tu na vzestupu, stejně jako na řadě jiných míst Spojených států. Konkrétně tady vede fašistickou buňku jistý William Dudley Pelley, který se sem přistěhoval z Kalifornie. Zajímavá osoba, tenhle Pelley. Spisovatel, scenárista, okultista a obdivovatel Třetí říše. Po příjezdu do Minneapolis založil paramilitaristickou skupinu, která si říkala Stříbrná legie nebo občas Stříbrné košile. Po vzoru italských černých nebo německých hnědých košil chtěli tihle lidé zastavit prezidenta Roosevelta a židobolševické spiknutí, které ho dosadilo do Bílého domu. Tady můžete vidět, že se toho ve Spojených státech od třicátých let tolik nezměnilo.
Členové Stříbrných košil čas od času pořádali pochody a setkání, kde se bavili hlavně tím, že jeden přes druhého křičeli rasistické nadávky a honili si ega nad tím, jak jsou hustí. Na jedno takové setkání se v polovině třicátých let sešli v hotelu Elk Lodge. Náckové zaplnili sál a čekali, až jejich vůdce promluví. Ale jenom co první řečník vystoupil na pódium, do sálu se začali trousit další lidé.
Byli to členové místní mafie. Židovské mafie, abychom byli přesní. To odpoledne se totiž k jejich kápovi Davidu Bermanovi doneslo, co se bude v Elk Lodge dít, nechal vyzbrojit všechny své chlapy pálkami a boxery a vyrazili na místo. Gangsteři pak řezali Stříbrné košile dobrých deset minut. Proražené lebky, tucty zpřelámaných žeber, desítky zlomených končetin. Po té šílené řeži vylezl krví zacákaný Berman na stage, vzal si mikrofon a řekl: “Tohle bylo varování.”
Antisemitismus vs. baseballová pálka
Spojené státy si svůj vztah k Židům doopravdy ujasnily až během druhé světové války. Do té doby nepanoval mezi lidmi úplně jasný konsenzus na to, jak se má Amerika na tyhle specifické imigranty dívat. Jako vždycky a všude samozřejmě byli lidé normální a lidé, kteří se nechávali řídit svými hluboce zakořeněnými předsudky.
Což vedlo mimo jiné k tomu, že to první generace židovských přistěhovalců neměla ve Státech úplně jednoduché. A podobně jako Italové nebo Irové, i řada Židů se vydala na cestu zločinu. Někdy proto, aby ochránili své komunity, někdy proto, že to byla nejsnazší cesta, jak vydělat balík.
Židovská mafie je dodnes pojem pro všechny, kteří se aspoň trochu zajímají o historii organizovaného zločinu. Vžilo se pro ni hned několik trefných pojmenování, moje nejoblíbenější je s přehledem Košer Nostra. Gangsteři židovského původu rostli v podstatě společně s mafií italskou, taky s ní řada Židů aktivně spolupracovala. Ostatně jak už bylo řečeno, měli toho sociálně vzato mnoho společného.
Asi nejznámějším zástupcem židovské mafie je muž jménem Meyer Lansky, původním jménem Maier Suchowlański, který vstoupil do dějin pod přezdívkou Ministr financí nebo pan Účetní. Lansky se svým parťákem Bugsym Siegelem vydělávali nejdřív na výpalném a následně během prohibice na pašování a distribuci nelegálního alkoholu. A postupně k sobě přibrali třetího parťáka, italského gentlemana, který byl v mládí unesen, popálen, krutě mučen, pobodán a ponechán smrti, ale protože všechno přežil, vysloužil si přezdívku Lucky. Lucky Luciano. Tahle trojce v podstatě kralovala meziválečnému New Yorku. Lansky nikdy nemohl být oficiálním členem té pravé sicilské mafie, protože nebyl Ital, ale jeho organizační a finanční schopnosti a jeho efektivita (čtěte: brutalita) byly tak pověstné, že nikdo nezpochybňoval jeho místo na výslunní.
Lansky miloval prachy a nesnášel své “obchodní rivaly”, ale ještě víc miloval svůj židovský původ a nenáviděl nácky, takže když za ním ve třicátých letech přišli zástupci židovské obce s tím, že se začínají obávat o své bezpečí, protože v New Yorku stále roste a sílí nacistická buňka, takzvaná Nazi Bund, gangster se rozhodl jednat. Došlo k dohodě: Lanskyho lidé nesmějí při svých útocích nikoho zabít a židovský tisk naproti tomu nebude o útocích Košer mafie psát negativně. Slovo dalo slovo.
V polovině třicátých let měli Nazi Bund po celé Americe kolem dvaceti tisíc členů a největší základna byla právě v New Yorku. Jakmile se ale do práce pustili Meyer Lansky s Bugsym Siegelem, čísla začala viditelně klesat. Žádný pochod, žádný meeting, žádné setkání fašistických sympatizantů najednou nebylo v bezpečí. Do té doby chodívali Hitlerovi fanoušci chráněni prvním dodatkem po ulici se svastikami na rukávech. Ale když párkrát dostanete baseballkou po ksichtě, tak se naučíte nedávat svoje rasistické tendence tak moc na odiv. Židovští gangsteři pořádali po Manhattanu na nácky doslova hony.
Nakonec museli Nazi Bund požádat o ochranu starostu La Guardiu (po něm je pojmenované to otřesné letiště) a ten jim ochranu poskytl pod podmínkou, že se na jejich setkáních nebudou vystavovat žádné Hitlerovy fotky ani žádné svastiky a že fašisté budou mít vždy policejní doprovod. Pro ten účel byli vyčleněni především afroameričtí a židovští policisté. A to v podstatě znamenalo konec Nazi Bund v New Yorku.
Druhá světová válka v New Yorku
Košer Nostra zasáhla i do druhé světové války. Meyer Lansky údajně plánoval zavraždit Mussoliniho a byl velmi zarmoucen, když se k němu Italové dostali jako první. FBI se taky polovinu třicátých let zabývala dopisy poslanými do Berlína, které naznačovaly, že NĚKDO z židovské mafie se chystá zavraždit Adolfa Hitlera. Dodnes se neví, jestli nějaký takový plán skutečně existoval nebo jestli to byla jen planá výhružka, která měla fuhrera znervóznit. Po válce se mezi židovskými gangstery tradovalo, že “to mohlo klapnout, ale FBI nám to překazila”. Ale zločinci říkají spoustu věcí.
Co víme jistě, je, že po vypuknutí války začala vláda s mafií spolupracovat velice úzce. A osobou, která byla zprostředkovatelem mezi podsvětím a federální vládou, byl právě Lansky. V polovině války se totiž newyorské loděnice hemžily německými špiony a sabotéry a dělníci i dokaři na sebe odmítali práskat. Když pak během přestavby lodě SS Normandie celá loď vzplála, měla armáda těchto problémů plné zuby. A jediná instituce, která mohla nasekat v docích pořádek… byla mafie.
Lansky zprostředkoval dohodu mezi Pentagonem (pravděpodobně už doslova Pentagonem, protože ten se slavně otevíral v lednu 1943) a newyorským podsvětím. Nejen že loděnice byly pod kontrolou mafie, ale navíc gangsterské týmy pročesávaly město a ve spolupráci s FBI lovily německé sympatizanty a sabotéry.
Celá spolupráce pak byla dovedena k dokonalosti během operace Husky, tedy během spojenecké invaze na Sicílii. US Army velice stála o podporu místní sicilské mafie a tuhle dohodu pro změnu dojednával Lucky Luciano ze své vězeňské cely!
Skutečně, přitáhli mu tam dva telefony a Lucky z basy organizoval mafiánsko-partyzánskou kooperaci s vyloďujícími se vojsky. A mimochodem, všechny tyhle dohody za státní stranu pomáhal domlouvat Thomas E. Dewey, prokurátor, který strávil většinu třicátých let tím, že se pokoušel dostat ty samé gangstery za mříže.
Po válce pak dostala řada mafiánů možnost odejít v klidu do důchodu, ale většina toho nedokázala využít. Mnoho z nich silně investovalo do hazardu, velká část židovské mafie vložila své peníze do rychle rostoucího Las Vegas. Lansky se silně angažoval u vzniku Státu Izrael a posílal tím směrem nemalé částky, ale i jejich vztah se později rozpadl. Protože gangster zůstane gangsterem.
Vzteklej pes
To, co se dělo ve třicátých letech v New Yorku a v Minneapolis, se dělo na mnoha místech Spojených států. V Los Angeles například nácky naháněl obávaný gangster Mickey Cohen. Velice slavně například seřezal dva zástupce Nazi Bund, které k němu policisté hloupě šoupli do cely. V Chicagu zase Stříbrné košile infiltroval židovský reportér a ten posílal zprávy nejen do novin, ale i židovským gangsterům.
Je třeba si nakonec říct, že tihle chlapi nebyli dobří chlapi. Byli to nelítostní zabijáci, kteří často profitovali z neštěstí jiných. Neštítili se násilí, neštítili se vraždy. Nemá smysl si je idealizovat i v tak divoké době, jakou byla americká třicátá léta, působili jako vzteklí psi, kteří téměř nedokážou fungovat v normální společnosti.
Ale občas vzteklý pes kousne správným směrem, třeba směrem k nacismu. Protože mlátit nácky je vždycky košer.
