Kalendářů už mělo lidstvo mnoho, jeden byl bizarnější než druhý
Kalendáře jsou zvláštní fenomén. Je to prostě lidský pokus rozškatulkovat čas na nějaké aspoň trochu smysl dávající a opakující se úseky, které budou schopny skloubit pohyb planet, hvězd i roční období a ideálně i významné dny. Ne vždycky se to s naším kalendářem daří, ale je lepší než řada jiných. A že jich bylo požehnaně.
Že existovalo víc kalendářů než ten náš, to je vám asi jasné. Byl mayský kalendář, ten si pravděpodobně pamatujete proto, že jsme kvůli němu v roce 2012 všichni umřeli. Pak byl staroegyptský kalendář. Respektive egyptské kalendáře. Byly celkem čtyři a žádný z nich nikdy nedopadl nijak slavně. Pořád se předělávaly. Existuje stále čínský kalendář, který nepočítá roky na čísla, ale na vesmírná tělesa a restartuje se vždy po šedesáti standardních letech. Mimochodem léta Páně 2033 budou muset Číňané přidat takzvaný přestupný měsíc, aby dorovnali chybky. Na tom vidíte, že každé časové počítadlo má své mouchy.
Náš gregoriánský kalendář je poměrně vychytaný a slouží dobře už pár set let, ale vždycky se najde někdo, kdo s ním má problém a pokouší se ho předělat. Pojďme se podívat na ty nejbizarnější pokusy.
Sranda s čísly
Nejdřív trochu backgroundu! Kalendář, který používáme dnes, se jmenuje gregoriánský podle papeže Řehoře XIII. Ten nechal poupravit a zefektivnit staletí používaný takzvaný juliánský kalendář, protože podle juliánského kalendáře se velice špatně určovaly křesťanské svátky. Nicméně základní koncepce je pořád stejná. Tři sta šedesát pět dní, jednou za čtyři roky přestupný rok.
Předchůdce našeho současného kalendáře nechal vytvořit, jak už název napovídá, Julius Caesar. Možná si říkáte: „Ale Caesar přece žil před naším letopočtem, jak mohl nastavovat kalendář, který se počítá od Krista?” No, nepočítal. Juliánský kalendář se dal počítat v podstatě od jakékoli doby jste chtěli. Původně měl deset měsíců, proto taky rok končí měsícem “december”, tedy desátý měsíc, ale protože Římani byli egomaniaci, vpravili si do roku ještě dva měsíce. Caesar konkrétně červenec, který se dodnes v některých jazycích jmenuje „july”, a následně si Augustus nechal vytvořit srpen. August.
Legenda mimochodem říká, že císaři chtěli mít svoje měsíce co nejdelší, takže si pro své letní měsíce vzali dny z února a proto je únor tak krátký, ale… Nejspíš je to jenom pověst. Ostatně, historici nám říkají, že Řím neměl rád ve svém kalendáři sudá čísla.
Asi vás v tuto chvíli zajímá, proč Češi nepojmenovali měsíce stejně jako zbytek světa. Je to jednoduché, společně například s Poláky jsme zkrátka pojmenovali měsíce tak, aby zněly praktičtěji. Etymologie řady našich měsíců je poloztracená, ale podle jazykovědců je původní záměr poměrně zřejmý.
Můj kalendář!
Od 16. století, kdy máme náš funkční gregoriánský kalendář, bylo několik pokusů o to, upravit ho pro potřebu leckoho. Často se to dělalo v revolučním opojení poté, co se lidu podařilo někde svrhnout dosavadní garnituru.
Slavný je kupříkladu francouzský revoluční kalendář. Platil jen třináct let na přelomu 18. a 19. století a byl součástí snahy „odkřesťanštit” zemi. Možná víte, že se Robespierre snažil zpřetrhat vazby se zbytkem Evropy a proto chtěl vyvinout nové náboženství rozumu pro novou republiku. Zbavit se kalendáře, který se počítal od Ježíšova narození a určoval ho papež, byl poměrně logický krok. Republikánský kalendář měl dvanáct měsíců po třech desetidenních týdnech. Říkalo se jim dekády. Na konci roku bylo vždy pět dní bez měsíce a šest pro přestupné roky. Měsíce byly pojmenovány po tradičním počasí a klasických činnostech daného ročního období. Thermidor byl třeba měsíc horka a koupelí. Frimaire zase měsíc jinovatky.
Když jde o revoluční kalendáře, Sověti rozhodně nemohli zůstat pozadu. Ti svůj kalendář představili světu v roce 1929. Podobně jako ve Francii, i komunistický režim se chtěl odstřihnout od náboženství, ale zároveň chtěl zvýšit produktivitu práce. Měsíce zůstaly, ale počet dní v týdnu šel ze sedmi na pět a počet týdnů v měsíci na šest. Každému dni v roce byla přidělena římská číslice a barva. Každý občan pak dostal svoje číslo nebo barvu a na ten svůj den jste měli volno. Bylo to totální selhání, zaprvé různí členové rodiny měli svá volna v jiné dny, zadruhé to dělalo zmatek ve fabrikách, protože centrála v Moskvě nepočítala s tím, že mohou třeba v jeden den mít volno jediní dva strojní opraváři. Po nějakém čase šel Sovětský svaz na šestidenní týdny, v nichž byl jeden den volna a nakonec se v roce 1940 vrátili zpátky ke gregoriánskému kalendáři.
Za zmínku stojí, že v první verzi sovětského revolučního kalendáře měli Rusové poměrně běžně 30. únor. To je celkem neobvyklé. Stalo se to ještě ve Švédsku, které v osmnáctém století pozvolna přecházelo na gregoriánský kalendář. A z toho důvodu měli taky jeden rok s 30. únorem.
Naprav to!
Občas byly ale motivy sestrojení nového kalendáře čisté a ryzí. Tak například gentleman jménem Moses Cotsworth vytvořil začátkem 20. století takzvaný International Fixed Calendar, tedy Mezinárodní spravený kalendář. Cotswortha totiž trápilo, jak jsou důležité události roku hala bala rozházeny po kalendáři. Takže jeho verze měla třináct měsíců po osmadvaceti dnech s tím, že nový měsíc se jmenuje Sol a měl být mezi červnem a červencem. Vánoce by byly vždy ve středu, Velikonoce vždy 15. dubna, na konci roku by byl takzvaný Den roku, který by byl bez měsíce. Každý rok by začal v neděli.
Nápad se, jak jste si mohli všimnout, moc nechytl, ale zamiloval se do něj George Eastman, zakladatel a šéf Kodaku. Ten nutil až do roku 1989 celou svoji firmu, aby ho interně používala, a dokonce založil a financoval Ligu za spravený kalendář. Neúspěšně.
Ještě o něco bizarnější je takzvaný pozitivistický kalendář. Ten vymyslel v polovině 19. století filozof a matematik August Comte. Podobně jako u spraveného roku měl kalendář třináct měsíců, každý po čtyřech týdnech, každý rok začíná v pondělí a na konci roku byl jeden den věnován mrtvým. A každý přestupný rok měl mít den navíc, který měl patřit ženám. Tleskáme za přestupný feminismus.
Co je ale na pozitivistickém kalendáři nejzajímavější, jsou názvy. Každý měsíc a den totiž měly mít jméno po slavné osobě. Tak například měsíce se jmenovaly Mojžíš, Aristoteles, Caesar, Archimédes… A dny podobně. Tak třeba 28. Shakespeara (to byl desátý měsíc) byl den Mozart. Dnes by pravděpodobně bylo plus minus 7. Gutenberga. Tedy Columbův den.
Takže víte co. Můžete nadávat na pondělí, ale buďte rádi, že je to vůbec pondělí.
