Frida Kahlo přežila vlastní smrt: Při nehodě autobusu ji propíchla železná tyč
Před 96 lety došlo v hlavním městě Mexika k nehodě autobusu. Jednou z cestujících byla i Frida Kahlo – 19letá studentka, která si z oné osudné jízdy odnesla řadu zranění – od proražené pánve, přes zlomenou páteř až po zpřeráženou nohu nebo vykloubené rameno. Přestože lékaři dívce příliš šancí na rekonvalescenci nedávali, Frida zatnula zuby a svoji bolest vlila na malířská plátna. Nakonec přežila. Ba co víc – její díla dnes zná takřka celý svět.
Obrazy Fridy Kahlo jsou v mnohém unikátní. V době, kdy byly populární nástěnné malby a velké obrazy, ona malovala na plechové destičky často malé jako pohlednice. Inspiraci čerpala z mexické kultury, její díla jsou ale i jakýmsi velmi osobním deníkem. Často brutální obrazy znázorňující trpící ženy jsou ve skutečnosti odrazem neustálé bolesti, kterou Frida kvůli svým zraněním prožívala. Díky těmto tématům ji v její době mnozí považovali za surrealistku – ona sama ale tímto hnutím pohrdala a na jejích obrazech prý nebylo nic surreálního –malovala prý svět přesně tak, jak ho sama viděla.
I to je důvod, proč z celkového počtu 143 obrazů tvoří více než třetinu její autoportréty. Frida pro to měla jednoduché vysvětlení: „Maluji sebe, protože jsem často sama a jsem tedy objekt, který znám ze všech nejlépe.“ Aniž by si zřejmě uvědomovala, co dělá, už tehdy, ve 40. letech, si připravovala živnou půdu pro to, aby její obličej jednou znal celý svět a aby se z ní mohla stát ikona hned několika hnutí.
Její jméno dnes vyzdvihují jak feministky, tak komunita LGBTQ. Šlo totiž o skutečně renesanční ženu – byla vzdělaná, zajímala se o politiku a slovo konvence neměla ve slovníku. Udržovala tak (stejně jako její muž, Diego Rodriga) řadu mimomanželských afér, a to jak s muži, tak se ženami. Nejen díky svému umění, ale i zjevné bisexualitě a pestrobarevným šatům vycházejícím z tradiční mexické kultury je tak i o půl století později stále známu osobností. A pokud by někdo náhodou jméno Frida Kahlo neznal, stačí jediný pohled na některý z jejích autoportrétů a žena se svým typicky srostlým obočím se mu navždy vryje do paměti.
