Recenze hry Deathloop: Divoká sázka na nejistotu naplnila vysoká očekávání a boduje originalitou
Deathloop startuje tradičně silnou podzimní herní sezonu na vysoké úrovni, když hráčům přináší kvalitní mix osvědčených herních principů a inovátorského přístupu. Patří mezi vaše oblíbené hry Dishonored nebo Prey? Máte rádi novou trilogii Hitmana od IO Interactive? Přišel vám jarní Returnal příliš hardcore? Pokud alespoň na jednu otázku je odpověď ano, určitě Deathloop zkuste. Pokud na všechny, je tato hra přímo pro vás.
Arkane Studios má u hráčů velmi vysokou pověst, a to jak kvůli starším hrám Arx Fatalis (2002) a Dark Messiah of Might and Magic (2006), tak především kvůli novějším počinům Dishonored (2012), Dishonored 2 (2016) a Prey (2017). Mezi hlavní osobnosti tohoto studia patří Harvey Smith, jenž se podílel jako lead designer na jedné z nejvíce oceňovaných her posledních dekád, a to Deus Ex (2000). Všechny zmiňované hry patří přitom mezi mé velmi oblíbené, tudíž každou hru od Arcane vyhlížím s velkým očekáváním. Deathloop nebyl výjimkou.
Deathloop byl představen na E3 2019 a dlouho se tvářil jako převážně (asymetrická) multiplayerová hra, což bylo s ohledem na uvedenou historii studia poměrně překvapivé. Časem studio marketing měnilo a s blížícím se vydáním hry bylo jasné, že hra bude sdílet mnohé se svými předchůdci. Ve výsledku si však hry nejvíce cením za to, že se nejedná o pouhé recyklování starých osvědčených postupů, ale přináší na trh něco nového, a posouvá tak hranice interaktivní zábavy zase o něco dále.
Nejde tak o třetí pokračování Dishonored, ale o divokou sázku na nejistotu, která podle mého názoru vyšla na výbornou. Hra totiž sice sdílí DNA s Dishonored nebo Prey, ale kombinuje jej se sandboxovým přístupem Hitmana, asymetrickým multiplayerem známým například z her od FromSoftware (autory série Dark Souls) a estetikou šedesátých let. Do toho přidává spoustu zábavných nápadů a tento zvláštní mix prostě funguje, tj. je extrémně zábavný. Navíc je hra velmi přístupná i pro sváteční hráče.
Hlavní premisou hry, jak již plyne z názvu, je opakování jednoho dne ve smyčce. Shodou okolností jde po Returnalu a Twelve Minutes tento rok již o třetí hru s touto tématikou. Podle mého názoru však nejvíce povedenou. V Deathloop hrajete primárně za postavu jménem Colt, která se probudí na ostrově Blackreef a velmi brzo zjistíte, že ať již během dne zemřete nebo jej větším či menším zázrakem přežijete do jeho konce, stejně se ráno probudíte a vše začíná nanovo. Do toho s vámi komunikuje Julianna, která vás chce, stejně jako všichni ostatní, zabít. Hra neztrácí čas vysvětlováním a dlouhou expozicí a rovnou vás vrhne do akce.
Zabít 8 bossů najednou a neumřít u toho
Po čase zjistíte, že hra je rozdělena na čtyři různé středně velké lokace a zároveň, že se střídají čtyři denní doby (ráno, poledne, odpoledne a večer). Dané lokace navíc vypadají v různých dobách poměrně odlišně, včetně toho, že například odpolední doba se odehrává v zimě, zatímco ostatní v létě. Také přijdete na to, že máte jasně daný úkol – zabít během jednoho dne všechny vizionáře (kteří fungují jako bossové), tj. Juliannu a sedm dalších postav. A u toho neumřít. Naštěstí, tedy alespoň pro mě, tady hra nekončí. Ačkoliv se to nemusí na první pohled znát, je Deathloop silně lineární hrou. Ve hře totiž můžete aktivovat a plnit úkoly, které vám pomohou splnit výše uvedený cíl. Navíc po čase získáte schopnost, která vám zachová předměty a schopnosti do dalšího dne. Ve hře tak není volba obtížnosti, ale těmito volitelnými herními prvky se hra silně přibližuje hlavnímu proudu, čímž se právě liší od zmíněného Returnalu, která právě svou obtížností může mnoho hráčů odhradit.
Jako Colt tak budete postupně plnit úkoly, zjišťovat příběhové pozadí a přibližovat se konci víceméně po jasně vytyčených kolejích. Způsob splnění těchto úkolů, včetně zabíjení hlavních bossů, je však plně na vás. Pokud jste CEO of stealth, můžete klidně projít danou lokaci bez výrazného zabíjení. Případně můžete hackovat turrety a miny a obracet je proti nepřátelům. Stejně tak můžete jednoduše všechny postavy na mapě postřílet – nebudete přitom za to ve většině případů nijak penalizováni (jak bylo zvykem např. v Dishonored).
Originální multiplayer
Zbraňový arzenál je poměrně široký: od klasických pistolí, přes brokovnice a samopaly až po odstřelovací pušku. K boji na blízko budete vybaveni mačetou a postupem času od hlavních bossů budete moci získat nadpřirozené schopnosti jako je teleport, kinetická manipulace s nepřáteli, částečná neviditelnost nebo propojování nepřátel (což prakticky znamená, že pokud zemře jeden propojený nepřítel, zemřou i ostatní). Právě tyto schopnosti umožňují se na mapách dostatečně vyřádit a vymýšlet různé rafinované způsoby likvidace soupeřů typu – výměna pozice s nepřítelem, kdy jej teleportujete přímo na minu, nebo zkopávání propojených nepřátel z útesu.
V průběhu plnění jednotlivých úkolů vás může ve hře kdykoliv navštívit Julianna s cílem vás zabít. Tím se dostáváme multiplayerovému prvku Deathloop – Juliannu totiž může ovládat jiný hráč. Jinými slovy, místo hraní za Colta, můžete zvolit hru za Juliannu, a napadat tak cizí hráče v jejich snaze prolomit smyčku. Z pohledu loveného Colta tak budete čelit nečekaným útokům, které mohou ohrozit vámi plánovaný postup danou lokací. Z pohledu Julianny se budete snažit za pomocí ostatních postav na mapě vaši kořist ulovit. Pokud si však chcete nerušeně užít příběhový zážitek, můžete tento prvek vypnout a Juliannu bude ovládat umělá inteligence, která stejně jako u ostatních postav není nijak inovativní a zákeřná. Pokud však chcete změřit síly s ostatními hráči, určitě jde o velmi zábavnou nadstavbu k již tak výborné hře.
Deathloop si v současné době zahrajete buď na konzoli PS5 (na které jsme hráli my) nebo na počítači (vypadá to ale, že zde nedošlo k dostatečné optimalizaci a řadu hráčů hlásí poměrně závažné chyby). V budoucnu by měla být přístupná i na konzoli od Microsoftu, který mimochodem mateřskou společnost daného studia, tj. ZeniMax Media Inc., na počátku tohoto roku koupil – datum vydání však ještě nebylo pro Xbox stanoveno.
