Skočit do vody placáka z deseti metrů, to není pro každého. Pan Placička to dělá rád přes 40 let
Jiřímu Krčkovi je necelých čtyřiapadesát, ale většina jeho známých ho nezná jinak než jako Pana Placičku. Svérázná přezídvka vznikla proto, že pan Krčka je otcem svérázné disciplíny skoků do vody. Říká se jí splash a jde v podstatě o to, aby voda po dopadu těla co nejvíce vystříkla. Takže vyhrává ten, kdo tam položí nefalšovaného placáka. No a pan Placička je v tom prostě nejlepší.
Poprvé skákal pan Krčka do pražské Čertovky. Prý jen asi ze tří metrů, ale bylo mu sedm, takže to byla pořádná výška. Tam ho viděl manžel paní Čermákové, trenérky olympijské vítězky z Mexika 1968 ve skocích z desetimetrové věže Mileny Dufkové, a pozval je do bazénu v Podolí. Než se tam ale Jirka dostal, uběhlo skoro deset let, protože jeho táta dostal jako muzikant angažmá v rakouském cirkusu a malý Jirka tam s ním vyrůstal. A přitom v cirkuse tancoval na kolečkových bruslích.
Takových bizarních zážitků má pan Placička spoustu. Živil se jako kaskadér, v devadesátých letech rok objížděl české hospody v Americe s country kapelou, ale ze všeho nejvíc mu v životě učarovaly skoky do vody. “Samozřejmě, že jsem se učil salta a vruty, ale to mě nikdy nebavilo, protože to umí spousta lidí. Chtěl jsem něco novýho,” vysvětluje s nadšením sám pan Placička.
Když se v Podolí v osmdesátých letech konaly mezinárodní závody s německou účastí, pan Krčka se v rámci přestávkového programu hecoval s kamarády, kdo z nich při skoku vycákne víc vody. Oliveru Schillovi z německé výpravy se to líbilo a začal v Německu provozovat to samé, co pan Placička s kamarády. A svérázná sportovní disciplína, které se říká splash nebo dive-bombing, byla na světě.
Německý přístup se ale panu Placičkovi moc nelíbí. Oliver Schill totiž vymyslel bodování skoků a vytvořil tak regulérní sport. Pan Placička léta objížděl německé závody a vyhrával první místa, až ho Němci postupně přestali zvát, protože když byl ve startovní listině, skákalo se vždycky až o druhé místo. “Hlavně mi to přišlo divný - splash vzniknul, aby se lidi pobavili, copak můžeš určit, kdo vycákne víc vody?” Je to hodně nesoutěžní přístup, ale panu Placičkovi to tak dává lepší smysl. “Já byl vždycky spíš komediant než sportovec,” shrnuje to výstižně pan Placička.
Po nohách skočil pan Placička ze 36 metrů, placáka dává standardně z deseti metrů. Světovým rekordmanem ale není, rekord drží Američan Taylor, který skočil z víc než jedenácti metrů. “Zval jsem ho do Čech, že spolu skočíme z dvanácti metrů, ale nepřijel. Asi se bál, vždyť jsem ho ten trik sám učil,” komentuje to pan Placička.
Vysvětluje, že největším učitelem jsou velcí mořští skokani. Když velryba nebo delfín vyskočí nad hladinu a padá zpátky do vody, vždycky rozbije vodní hladinu malou plochou břicha nebo hlavy. Pak už se stačí vmáčknout do vzniklé díry. Zní to jednoduše, ale jsou za tím léta tréninku. A bolí to, říká pan Placička.
Po stovkách skoků je voda panu Placičkovi druhým domovem. Stačí mu si do ní sáhnout a hned pozná, jak moc to bude bolet. Slaná mořská voda bolí samozřejmě víc, také studenější voda je horší. Ale už moc neriskuje, sám říká, že nové triky se asi ve čtyřiceti přestal učit. Vystačí si s tím, co už má.
Paní Placičková z manželova koníčku radost nemá. Jednou se byla podívat na závodech High Jump, kde je její muž mimořádně populární, a pak řekla, že už to nechce vidět. Ale děti se potatily. Od malička skákaly na trampolíně, takže do vody si skočí s tátou. “Syn se bojí víc než z dvanácti metrů, on je spíš na extrémní potápění,” shrnuje to pan Placička.
“Strach nemám, respekt ano. Ale skákat budu do konce života, i když musím počítat s tím, že se mi někdy něco nepovede. Vlastně bych si přál, abych jednou, až bude čas, skočil a umřel u toho,” říká svéráz pan Placička. A ti, co ho znají, vědí, že i když je duší komediant, tohle myslí smrtelně vážně.
