Najdou se v Iráku zbraně hromadného ničení? Recenze The Dark Pictures Anthology: House of Ashes
The Dark Pictures Anthology: House of Ashes je třetím počinem studia Supermassive Games z plánované osmidílné série hororových povídek The Dark Pictures Anthology. Pět hlavních aktérů se na pozadí americké invaze do Iráku nedobrovolně ocitá v zasypané sumerské svatyni s jediným cílem: přežít. A je pouze na hráči, komu se to podaří a zda vůbec někdo přežije.
Jak je u počinů z dílny studia Supermassive Games zvykem, House of Ashes je spíše interaktivní akční podívanou než hrou v tradičním slova smyslu. Hráč se ujímá pěti hlavních postav a v kůži každé z nich vede dialogy, překonává nástrahy a činí rozhodnutí. Téměř každá volba ovlivňuje průběh příběhu nebo vztahy mezi hlavními hrdiny. Většina zásadních rozhodnutí se odehrává v rámci quick time eventů či v průběhu dialogů postav (možnost volby je časově omezena). Tu a tam hra sice pustí hráče k ovládání jednotlivé postavy, jádro hry však tvoří interaktivní film s mnoha možnými průběhy a konci, včetně těch předčasných. Kdo kdy slyšel o Until Dawn, hráči i kritiky oceňované exkluzivitě pro PlayStation 4, tomu nemusím koncept hry dlouze představovat.
House of Ashes lze hrát v několika režimech. Hra nabízí sólo režim pro jednoho hráče, kdy se ujmete všech pěti hlavních aktérů. Po prvním dohrání se otevře možnost zahrát si příběh v režimu Curator's Cut, nabízející mírně pozměněný sled událostí, resp. perspektivu jiné postavy. Přítomen je i režim pro více hráčů. Vyzdvihnout musím režim Movie Night, kdy několik hráčů hraje na jednom systému, a střídají se v ovládání jednotlivých postav. Princip je jednoduchý: sejde se partička, každý si vybere svou postavu a příběh může začít (a pravděpodobně také brzo skončí). Samozřejmostí je hra více hráčů přes internet.
Hra logicky stojí a padá na příběhu a postavách. Celkovým dějem provází vypravěč, který slouží jako pojítko mezi jednotlivými díly série The Dark Pictures Anthology. Po krátkém, ale o to více atmosférickém úvodu, se hráč ujímá osudů pěti hlavních postav na pozadí války v Iráku. Boje na většině území Afghánistánu uhasly a americký prezident George W. Bush slavnostně ohlašuje vítězství. Má to ale jeden nepatrný háček. Zbraně hromadného ničení – důvod americké invaze – se stále nikde nenašly.
Podplukovník Eric ovšem „odhalil“ jedno potenciální skladiště zbraní a připravuje razii týmu speciálních jednotek, kterému až doposud velela jeho manželka a agentka CIA Rachel. Součástí týmu jsou i další dvě hratelné postavy: netolerantní velitel jednotky Jason a mariňák Nick, který je současně milencem Rachel. Na místě razie – v rolnické osadě – vypukne boj s pozůstatky irácké armády, do kterého se zapojí i poslední hlavní postava – irácký voják Salim. Vlivem (ne)čekaných událostí se pak všech pět postav ocitá v tajemné sumerské svatyni, jejíž obyvatelé jsou hladoví. Doslova. A poté záleží už jen na volbách hráče, jak dlouho a jestli vůbec hlavní aktéři příběhu přežijí.
Horor se vytratí předtím, než vůbec začne
Příběh není špatný a po první dvě třetiny táhne celou hru. Naopak postavy a jejich vzájemné interakce jsou po tuto dobu spíše upozaděny, nebo vysloveně slabší stránkou. V poslední třetině hry se karta obrací. Celkový děj se zcela nepochopitelně překlopí do prapodivné bramboračky popkulturních filmů posledních dekád, za kterou by se jistě M. Night Shyamalan nebo Michael Bay nestyděli. Naštěstí situaci zachraňují interakce mezi hlavními postavami a vcelku povedený spád akce. Rozhodně ale nečekejte originální rozuzlení. Pravděpodobně jste podobný motiv(y) už někde viděli. Nečekejte ani hororový zážitek. Poměrně záhy po začátku hra ztrácí hororový nádech (pokud ho někdy měla) a nabízí především atmosféru a akci.
Děj se až na výjimky odehrává v podzemí ukryté sumerské svatyni, zasvěcené sumerskému bohu démonů Pazuzu. Tajemná svatyně ve válkou zpustošeném Iráku byla pro zasazení příběhu jednoznačně správnou volbou a jednotlivé postavy do příběhu plynule zapadají. Herní prostředí, jeho zpracování a atmosféra jsou těmi silnějšími stránkami hry. Tomu všemu pomáhá kvalitní technické zpracování, včetně motion capture. Až na ojedinělé scény ze závěru hry, které působí jako by došly peníze, je technická stránky na vysoké (až AAA) úrovni. Působivý počin, vezmeme-li v potaz, že za studiem již nestojí herní divize Sony. Zejména musím vyzdvihnout hudbu a zvukové efekty, které jsou snad nejvíce zapamatovatelnou složkou. A také důstojnou optimalizaci na PC (až na několik stutterů).
Šest až osmnáct hodin zábavy
Hratelnost je značné podřazena příběhu. Tvoří ji primárně dialogy postav a výše zmíněné quick time eventy. Zatímco dialogy jsou vcelku zdařilé (včetně nabízených reakcí), quick time eventy jsou naprosto bez nápadu. Hráč je nucen mačkat ve správný čas správná tlačítka (jednotlivě, opakovaně, nebo v rytmu). Selháním v quick time eventech příběh naštěstí nekončí, naopak pokračuje dále (ne však vždy pro dotčenou postavu) a přináší čekané i nečekané konsekvence. Ačkoli lze namítat, že pro žánr interaktivních příběhů jako House of Ashes jsou quick time eventy nutné zlo, více originality a revize tisíckrát viděných postupů by určitě neuškodily. Na druhou stranu se nejedná o nic otravného. Hráč také ojediněle ovládá některou z postav v prostředí, kde se může "volně" pohybovat na pár metrech čtverečních. Tyto sekce měly potenciál hru zpestřit, bohužel tvůrci tuto šanci nevyužili. Mnohdy tyto pasáže působí jako nucená výplň, nad kterou se nikdo příliš nezamýšlel. Přitom právě v těchto sekcích lze nalézat sběratelské předměty a kontextuálně vyprávět příběh. Zde mají tvůrci na čem do příštího dílu zapracovat.
Celkově House of Ashes baví, byť hratelnost by mohla dosahovat vyšších kvalit. Příběh lze dohrát za přibližně šest hodin (za předpokladu, že se alespoň jedna postava dožije poslední scény). Vzhledem k vysoké znovuhratelnosti je tento údaj ale poněkud zavádějící, hra nabízí alespoň třikrát delší porci zábavy, chcete-li si vyzkoušet odlišná rozhodnutí a jiná rozuzlení příběhu. Hráč by ale měl vědět, co kupuje: interaktivní film, který je nejlepší zažít ve více lidech. Přitom málokterá věc je méně zábavná ve více lidech. Přesto se nebojím říct, že se jedná o nejlepší počin studia Supermassive Games od dob Until Dawn.
Po předchozích dvou nepříliš povedených dílech se tak studio Supermassive Games vrací ve velkém stylu. Do třetice všeho dobrého platí i pro sérii The Dark Pictures Anthology a House of Ashes je doposud nejlepším dílem série a nejlepší hrou studia Supermassive Games od Until Dawn. Hra stojí 30 euro a je dostupná pro PlayStation 4, PlayStation 5, Xbox One, Xbox Series X/S a PC.
