Česká štědrovečerní klasika? Servíroval se kapr, knedlo a úho, nadívaní šneci nebo cukrové jaterničky
Křesťanská tradice velí se na Štědrý den postit, což v praxi znamená zřeknout se masa a spokojit se s bezmasým pokrmem. Nebo rybou, která se za maso nepovažovala. Kapr se jako běžná česká ryba začal na sváteční tabuli objevovat už ve středověku. S tím, jak si ho připravujeme dnes, ale tehdejší úprava neměla moc společného. Boom smažení v trojobalu začal až po roce 1945. Do té doby se podával „po česku“ a s houskovým knedlíkem. Bohatší domácnosti preferovaly maso dalších studenokrevných živočichů. A tak se populární postní pochoutkou stali i šneci. Sladkou tečku pak představovaly cukrové jaterničky.
Českou specialitou a vysloveně českým národním jídlem se kapr stal již v první polovině 19. století. Šlo o jedno z mála jídel, které ve středoevropských kuchařkách té doby mělo přídomek „po česku“. Samozřejmě se tehdy nejednalo filet obalený v mouce, vajíčku a housce, ale o mnohem zajímavější a taky náročnější úpravy. Vesměs šlo o kapra v husté a z mnoha ingrediencí složené omáčce. Recept na něj uvádí ve své kuchařce z roku 1845 i Theresia Rybak. A historik stravování Martin Franc z Masarykova ústavu a Archivu Akademie věd se rozhodl ho vyzkoušet. Jak to dopadlo, sledujte ve videu.
Ve středověku se půst držel mnohem přísněji a nesměly se konzumovat například živočišné tuky, vejce, mléko či mléčné výrobky, později se už pravidla dodržovala mírněji. Ale zůstávala podstata – tedy odepření si masa, které nahrazovaly ryby – ty ovšem byly vždycky u nás výrazně dražší, a navíc se jich člověk snadno přejí. A tak se zejména v movitějších kruzích stali oblíbenými šneci neboli hlemýždi. Třeba Magdalena Dobromila Rettigová má ve své slavné kuchařce celkem čtyři recepty na úpravu šnečího masa. Jednu z nich si u produkce internetové televize Mall.tv objednal i mlsný expert na dějiny stravování. Pokud si stejně jako on chcete zpestřit fádní menu, recept najdete tady.
Dlouhé tradici se překvapivě netěší ani vánoční cukroví. To se začalo šířit taky až v 19. století – původně hlavně jako součást zdobení vánočního stromečku. A v proměnách času mělo různé podoby: cukrové párky, cukrová jelítka, cukrová šunka nebo cukrová jelítka. Právě posledně jmenovanou delikatesu připravil Franc přezdívaný „Docent Jídlo“ v pětidílné sváteční sérii Zmlsaných dějin, na kterou se můžete podívat zde.
